Mimové mají výhodu. Zatímco česky hovoří 10 milionů lidí, mimovsky celý svět, říká Boris Hybner

10. srpen 2015

Host do domu

Zeptejte se Borise Hybnera, k čemu všemu může sloužit rozhlasový mikrofon. Předvede vám to v praxi. A Martina Kociánová si to neváhala vyzkoušet|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

Mim je živá socha. Měl by to být herec, který se vzdal textu, protože ho nepotřebuje. Je to ale i únik pod masku.

„Já čelil plachosti. V tom jsme si rozuměli s Bolkem Polívkou.“ Bílá tvář mimů má zvláštní kouzlo a Boris Hybner se za ní chtěl schovat „Měl jsem komplex méněcennosti. Protože slečna Pivečková mi na gymplu řekla, že z profilu vypadám jako slepice.“

Bílá tvář

Zjistil, že když si nabílí tvář, vypadá jinak. „Bílá maska je úžasná. To prostě cítíte. Změní nás ve chvíli, kdy začínáme hrát.“ Je to něco jako čarování a bílá magie. „Máte pocit významného rituálního počínání. Stát na jevišti je zvláštní. Dává to vašemu životu vyšší kvalitu.“

Moji Pařížané mi rozumějí

Mimové prý patří mezi nejukecanější herce. „Kompenzují si tím to významuplné mlčení na scéně. Taky to bývají družní lidé. A mimové mají tu výhodu, že zatímco česky hovoří 10 milionů lidí, mimovsky celý svět.“ To Boris Hybner zjistil, když se začal pohybovat Evropou. A časem došel k názoru, že zvláštní je to ve Francii. „Ten náš Deburau„ ten Jan Kašpar Dvořák, tam musel zanést to český komediantství. A setkalo se tam s ohromnou odezvou, protože Frantíci jsou živí a zvídaví. A když má něco šarm, tak to milujou.“

Smutné české ulice

Je škoda, že vizuální média to vzdala a nezve mimy do svých pořadů. „Pantomima je sugestivní a vizuálně vděčná“, říká Boris Hybner|foto:Adam Kebrt,Český rozhlas

Podle Borise Hybnera jsou u nás ulice smutné. „Jsou pro pochodující lidi s igelitovýma taškama.“ Měli by na nich sedět umělci, lidi s kytarami a bubínky. „Dobrý klaun, vítá každou příležitost k setkání s publikem. Akorát se blbě hraje na točitém schodišti.“Jak říká, lidi jsou komunikativní a hraní na ulici vyžaduje od mima několik věcí: „Chce to trošku silnější nervy, jistotu a lásku k tomu božskému komunikování. A taky drzost a rošťáctví.“

Jména démonů

Zní to trochu neuvěřitelně, ale Boris Hybner si píše deník „Deník je úžasná věc a doporučuju to každému. Chytnete věci za pačesy a dáte jim podobu. Všimnete si, že někam míříte. Mnohdy to člověk ani sám neví.“ Má v něm zaznamenané gagmanské fórky, slovní hříčky, nápady, komentáře i úzkosti. „Z úzkosti je možné se vypsat. Číňan říká, že člověk nad démonem získá moc, když mu dá jméno.“

Změnilo se publikum? Co všechno má dovoleno klaun? Proč sbírá masky? Jací jsou dnešní studenti? Více uslyšíte v iRadiu.