Miluju rozhlas, ale moc se mi v něm nedařilo vystupovat, lituje herečka Jana Krausová
„Teď má rozhlas sto let a je to v dnešní době výjimečné medium. Dozvídám se z něj spoustu zajímavých věcí a má optimistickou atmosféru. Není to skličující jako některé televize,“ vyznává se v Blízkých setkáních. Jak vzpomíná na dětství a bojovky s kluky? Co jí dalo domácí umělecké prostředí? Je každé divadelní představení něčím jiné? Bavilo jí to před kamerou?
„Poslouchala jsem rozhlas vždycky. Pohádky a sobotní hry,“ vzpomíná herečka a výtvarnice. „Miluju rozhlas, ale nikdy se mi v něm moc nedařilo vystupovat.“
V dramatickém kroužku Jiřiny Stránské se Jana Krausová setkala s mnoha zajímavými herci, například Táňou Medveckou nebo Janem Hartlem. „Do Honzy jsem byla platonicky zamilovaná. Už když byl mladý, byl vážný.“
Dřív chtěla hrát princezny a víly, ale dostávala úplně jiné role. „Možná to bylo tím, že jsem byla s Honzou (Krausem) a on byl za toho grázla. To stigma se přeneslo i na mě. I v komediích jsem hrála úchylné ženy,“ směje se.
Později zvítězilo umění nad herectvím. „Režiséři měli své koně. I v Národním divadle. Tajná rivalita tam byla a já nemám ráda konkurenční boj. Rozhodla jsem se pro výtvarno,“ uzavírá Jana Krausová.
Související
-
Do tátovy show bych podruhé nešel, přiznává hudebník David Kraus
Spousta lidí má zpěváka, hudebního skladatele a textaře Davida Krause spojeného pouze s populární televizní talk show jeho otce Jana Krause. Zlobí ho to.
-
„Vy jste říkal, že není téma, kterého bychom se nemohli dotknout.“ Jan Kraus u sestry Angeliky
Jak přijmout nevlastního syna? Nečekaně otevřený rozhovor na Dvojce.
-
Já chci mít před rozhovorem čistý štít, hosty si sám nezvu, říká Jan Kraus
„Já si hosty nezvu a myslím, že je to jeden ze standardů, které je třeba dodržovat,“ uvažuje v Blízkých setkáních moderátor a herec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
