Miluju dívat se na zralé tanečníky. Věk pro mě nehraje roli, vyznává se Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha
„Vidím jich stovky, ale musí mě něčím překvapit,“ odpovídá na otázku, podle jakého klíče vybírá účastníky festivalu. „Když to jsou individuality s kvalitní dramaturgií, tak je chci pozvat,“ dodává Yvona Kreuzmannová. Vnímá nějaké rozdíly mezi českými a zahraničními tanečníky? Považuje život profesionálních tanečníků za krutý? Čím letos zahájí tradiční festival a co všechno nabídne? Pro jaké věkové kategorie jsou vystoupení určená? A má sama čas zajít si jen tak do divadla?
„Musí to mít nápad, něco, co mě výrazně zaujme,“ vysvětluje dál k výběru skupin a tanečníků na festival. „Když je tam něco dokonalého, originální hudba, různorodost interpretů a také mezigenerační dialog. Ten je dnes velkým tématem.“
„Miluju dívat se na zralé tanečníky. Je tam ta zkušenost a osobnost, která má něco za sebou. Pro mě nehraje věk vůbec roli. Není to o umění vytahovat si nohu za hlavu, ale o tom, že jsem, jaký jsem, a na jevišti to umím tzv. prodat.“
Témat, která současný tanec zpracovává, je prý hodně. „Ekologie, uprchlická krize, mediální manipulace... Témat je celá řada, ale současný tanec není narativní. Snaží se vám témata přiblížit a současně ponechává prostor vaší fantazii. Ta svoboda je asi to, co mě u tance drží tak dlouho,“ uzavírá Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu Tanec Praha.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
