Miloslav Mejzlík se večer převtěluje a zažívá klinickou smrt

Miloslav Mejzlík se chtěl stát hercem odmala. „Je to zvláštní, ale měl jsem jasno už od první třídy, kdy jsem hrál dědka v pohádce o velké řepě.“

Netuší, kde se v něm ta myšlenka zrodila. „V rodině jsme měli malíře, ale herce ne. Dodnes netuším, jak člověk začne toužit po herectví. Ale líbí se mi být každý večer někým jiným.“

Za šminky se dobře schovává

Nemyslí si, že je to pro chlapa nedůstojné povolání. „Spíš mě přepadá pochybnost, jestli ještě někoho zajímám a jestli ještě mám co sdělit.“

V posledních letech se pro Miloslava Mejzlíka stalo herectví soukromější. „Jak to chápat? Vtahuje mě do sebe a postavy, které vytvářím, se víc dotýkají mého nitra.“

Čtěte také

Je jedním z mála herců, kteří se před představením vždycky nalíčí. „Potřebuju zakrýt stud. Za tu šminku se schovám a pak jsem schopen všeho. Mám ji dokonce u sebe teď v tašce.“

O emocích a sebekontrole

Říká se, že herec se do role převtěluje a sahá si až na dno duše. „Někdy se stane, že se člověk položí do role tak, že se mu objeví v očích slzy. Ale všechny emoce by měly být kontrolované.“

Civilní herectví podle něj neexistuje. „Všechno je to o míře napětí, které máte v sobě. Na jevišti musí být intenzivnější než před kamerou. Ale vždycky vám musí jít z duše.“

Život Galileiho: Miloslav Mejzlík a Roman Zach|foto: Divadlo Na zábradlí, Bohdan Holomíček

Když vyjde na jeviště, připadá mu, že zažívá něco jako klinickou smrt. „Taky mám pocit, že se na sebe dívám seshora a někdo za mě mluví.“

Nedočkavá soustředěnost

Nemá rád role, při kterých jde na jeviště až v druhé půlce hry. „Sleduju kolegy už od začátku a jsem koncentrovaný tak, že na jeviště už přicházím unavený.“ Závidí prý kolegům, kteří si čekání na svůj výstup zkracují čtením novin.

Většinu svého života byl ve stálém angažmá a považuje to za výhodu. „Je to dobré i v tom, že si zvyknete na způsob společné práce. Ale komerčně je lepší být na volné noze.“

Tatínkovy pohádky

Jak říká, mikrofon ho má rád. Užívá si, že je majitelem charakteristického hlasu a umí si s ním hrát. Nedělá mu problémy dabovat třeba kreslené postavičky. Nebo číst pohádky.

Přesvědčit se můžete sami. Rádio Junior bude od 25. srpna vysílat pohádky z knížky Vodníci z pohádkové řeky. Napsal je otec Miloslava Mejzlíka. „Táta byl novinář a je to jediná pohádková kniha, kterou napsal. Ilustroval ji můj bratranec a já jsem je načetl,“ láká známý herec.

Jak vzpomíná na svého tatínka? Proč založil festival Divadelní Luhačovice? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.