Mikuláš Bek: V Česku klesá počet studentů. A jsme tomu rádi

„Jsme tomu opravdu rádi. Počet studentů na jednoho učitele se totiž dostal na hranu,“ tvrdí rektor Masarykovy univerzity Tomáš Bek.

Přestudentováno a podučitelováno

Stejně by většině vysokých škol nezbylo nic jiného než počty studentů postupně snižovat. Dnes se totiž jeden pedagog stará o 30 studentů.

„Třeba ve velké Británii je to polovina. Učitel jim tak může věnovat výrazně víc své energie a pozornosti, více je naučí. Druhou kapitolou jsou samozřejmě finance.“

Prodlužuje se senilita a infantilita

Navíc jsme svědky razantní proměny chování celé mladé generace. Lidé žijí déle než před 15 až 20 lety, a tak se prodlužuje senilita a infantilita.

„Dřív se předpokládalo, že 18letý člověk je zralý jedinec. Ukazuje se, že dnes dozrávají až kolem 20. až 21. roku věku. Tedy až v době, kdy končí bakalářské studium. Až pak jsou vůbec schopni rozhodnutí, jestli a co dál se životem.“

Čtěte také

Peníze, peníze, peníze

Naše VŠ školství totiž trpí hned několika neduhy. Kromě vysokého počtu studentů je to velmi málo prostředků, které stát vydává na jednoho studenta. Důležitá je i kvalita vybavení laboratoří. To nemoderní nemůže nabídnout kvalitní vzdělání a přípravu pro praxi.

S českým rozpočtem tak dnes bohužel nemůžeme konkurovat školám ani v okolních zemích, jako je Německo nebo Rakousko. Právě tam totiž už dnes studenti za lepším vzděláním odcházejí. A nejsou sami.

Odliv mozků?

Vzhledem k chronickým problémům odcházejí i ti nejlepší profesorské mozky. „Dostanou tam totiž za stejnou práci větší platy.“ Děje se tak opravdu to, co se často píše, tedy odchod nejlepších mozků do zahraničí. A řešení? Z vnějšího pohledu je to jednoduché: jejich platy musí být srovnatelné.

Pomůžou jen miliardy

Letos má přitéct 22 miliard korun. „Potřeba je ale nejméně o osm miliard víc. Pokud tedy chceme mít kvalitní školy a výuku. Zajímavé je, že v posledních 10 letech se financování jednoho studenta propadlo a ani dnes nejsme na výši z let 2004 až 2006,“ říká rektor.

V době hospodářské krize prý všichni chápali, že škrty jsou nutné. „V té době navíc ještě i rostl počet studentů. Peněz tak bylo stále méně. Ale dnes už v krizi nejsme, ekonomika roste a nemůžeme mít náklady na jednoho studenta výrazně menší než v okolních zemích.“ Přitom učebnice, různé databáze a další nutné vybavení musí mít podobné každé pracoviště na světě.

Co má přinést novela vysokoškolského zákona? A co s učňovským školstvím? Podaří se znovu nastartovat? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.