Michal Hrůza k osudové chvíli ve Stodolní: „Vzal jsem si ponaučení nemíchat se do všeho, co vidím“

„Já pak začal hrát na kytaru vlastní písničky a zjistil, že mě to osvobozuje. První text jsem složil v sedmé třídě na táboře a nesl název Monika, o nejkrásnější holce. Asi po třiceti letech přišla na koncert nějaká paní a byla to ona, Monika. Pamatovala si to,” kroutí hlavou.

První film

Skládá hudbu i pro film a jeho prvotinou byly Lidice. „Herec, kamarád Honza Budař vymýšlel píseň k filmu a říkal mi, že se chystá i soundtrack. Tak jsem to taky zkusil a natočil s Lucií Bílou písničku Slunce bylo krásné. Pak jsme s Anetou Langerovou udělali ještě Plamen a nakonec jsem film napůl i zhudebnil,“ vzpomíná Michal Hrůza.

Teď už mu paměť slouží. Měl s ní problémy po potyčce v ostravské Stodolní ulici, kdy utrpěl těžké zranění mozku. Dlouho byl v kómatu a bojoval o život. „Já si z toho vzal ponaučení. Nemíchat se do všeho, co vidím.”

To neznám…

Dnes vystupuje s vlastní kapelou Hrůzy, ale dřív hrál se skupinou Ready Kirken. Vznikla v roce 1995. „V Pardubicích v baru za mnou přišel jeden kluk a říkal: Ty prej hraješ. A kde? Tak jsem mu to řekl a on odpověděl: To neznám. A já taky hraju. Já se ptal kde. Odpověď zněla: Chinaski. A já na to: To taky neznám.“

Šlo o Michala Malátného, Žibuse. „Pak jsem prodával psí žrádlo, později cukrovinky a vydělal jsem si na první kombo. Žibus si nás vzal jako předkapelu a vydali jsme první desku. Nakonec jsem byl odejit, ale nelituju toho. Teď jsme založili se základem skupiny Ready Kirken fiktivní kapelu Otomans. Možná nikdy nebude hrát, ale dokládá to, že s tím základem kapely jsme zadobře,” uzavírá Michal Hrůza.

Co dělá jeho rodina? Kdy pokřtí svoje nové album Světlo do tmy? Kdo bude kmotrem? Kterou zemi by rád navštívil?