Melen / Melena
V úvahu připadá výklad Antonína Kotíka z nářečního apelativa melena, tj. „mlýn“. Máme i příjmení Melena. V příjmení Melen by došlo k odsunutí koncového -a kvůli přizpůsobení přirozenému rodu. Další možností podle Dobravy Moldanové je, že Melen stejně jako Meleš, Melín apod. vzniklo zkrácením rodného jména Melichar, které je obměnou hebrejského jména Melchior a vykládá se jako „král je světlo“.
V ČR je příjmení Melen nejrozšířenější v Kladně, celkem u nás najdeme 265 jeho nositelů.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 116; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 116 (Melena); M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 47 (Melenec); J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 90; M. Knappová, Jak se bude vaše dítě jmenovat?, Praha 2010, s. 231 (Melichar)
