Mejdlo, cvičení i skulinka svobody za normalizace. Expedice za folklorem
Folklorní mejdla anebo Folk it, cvičení s folklorními prvky. To jsou podoby, kterými se ubírají folklorní aktivity dnes. Významným i rozporuplným kulturním i sociálním jevem byla lidová tvorba ve druhé polovině 20. století, kdy ji tehdejší režim značně podporoval. Studie kolektivu vědců teď potvrdila, že lidé v souborech hlavně za normalizace zažívali něco jako skulinky svobody. Jaké to bylo působit v souboru za socialismu? Jak se folklor vyvíjí dnes?
Historie zdola nebo historie osobního prožitku. To je vědecká metoda, které se říká orální historie. V novodobých dějinách pomáhá zkoumat to, co je ještě živé a aktuální. Zásadní tak byla i pro novou studii o folklorním hnutí v 2. polovině 20. století u nás. Za socialismu byly soubory pro zúčastněné mnohdy jediným místem, kde se mohli svobodně vyjadřovat. A právě jejich vzpomínky vědci metodou orální historie zaznamenávali.
Folklorní hnutí skrze osobní příběhy
„Snažili jsme se rozklíčovat folklorní hnutí a jeho význam v daném období skrze životní příběhy aktérů. Proto jsme uskutečnili kolem tří stovek rozhovorů ve vytipovaných folklorních souborech Čech a Moravy,“ říká hlavní z kolektivu autorů a autorek Daniela Stavělová z Etnologického ústavu AV ČR.
Ona sama do souboru vstoupila zkraje 70. let. „Já jsem se začala chodit do souboru jenom proto, že mně to na jednom festivalu zaznělo tak trochu jako Beatles a byl v tom ohromný drajf. Dostala jsem se tak do příjemné party svých vrstevníků, kde se mě nikdo neptal na moje politické přesvědčení. To nikdo neřešil.”
Folk it!
Pro mnohé členy folklorního hnutí byly za socialismu soubory lidových písní a tanců únikem třeba i proto, že se nemohli realizovat po pracovní stránce ve svých zaměstnáních. Změnou režimu v roce 1989 tak sice dochází k osvobození folkloru od politiky, ale do značné míry taky k útlumu samotného folklorního hnutí. Po několika letech se ale v porevolučním období začalo opět aktivizovat.
Svébytným způsobem se folklorní aktivity vyvíjejí i dnes. Nejen na venkově mají podobu nejrůznějších folklorních mejdel nebo cvičení s folklorními motivy zvaných Folk it. „V komerční sféře, hlavně v pražských restauracích, zase existují folklorní show pro turisty. To už je ale hodně velká komercionalizace,“ dodává Daniela Stavělová.
Co člověka ještě v dnešní době k folkloru táhne, jak to bylo s folklorním hnutím v druhé polovině 20. století a jakou roli měl v minulém století při studiu folkloru tehdejší Československý rozhlas. I o tom v dnešní Expedici uslyšíte.
Související
-
Úžasné životy: Jitka Šuranská podle Lucie Redlové
„Jitka když hrála, tak hrála celým tělem,“ vzpomíná muzikantka Lucie Redlová na několikanásobnou držitelku hudebních cen Anděl, vynikající houslistku a zpěvačku .
-
Folklór v mé práci nejsou ornamenty, ale otisk krajiny a jejích příběhů, říká Pavla Vachunová
„Na Horňácku jsou usazené rody po generace, jeho tradice nebo tvarosloví krajiny máme hluboko v sobě,“ vysvětluje Pavla Vachunová.
-
Mohla z ní být slovácká malérečka. K srdci jí ale přirostl oštěp. Osudové ženy: Dana Zátopková
Že je sportovně nadaná ukázala už na střední škole. Jen ctižádostivost a pozitivní mysl jí ale otevřely brány do sportovního světa mužů. Její největší láska byl ale Ťopek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.