Matěj. Detailní vhled do života člověka s autismem

„My s maminkou říkáme, že lidé, kteří mají poruchu autistického spektra, žijí jakoby ve svém světě, ale vždycky se pro ně najde nějaká oblast, kde projevují šikovnost a v čem jsou zdatní. Například u mě je to vyprávění pohádek nebo hudba a zpěv, jak jsem na to zvyklý.“

S těmito slovy mě Matěj usadí do křesla u počítače. Z YouTube si pustí znělku Mumínků a začne si notovat společně se zpěvákem. Následuje finská polka od skupiny Loituma a spousta dalších melodií, ať už z filmů nebo z Matějovy oblíbené počítačové hry Mafie. Ty filmové doplňuje i o patřičné filmové hlášky.

Literárním hrdinou sestry Alžběty

Matěj pochází ze šesti sourozenců – má čtyři bratry a sestru Alžbětu. Ohledně toho, že jsou dva bratři mladší, má Matěj jasno: „Ti mě už ve věku nedoženou.“ Sestra Alžběta je dramaturgyní brněnského divadla Polárka a spisovatelkou.

Za svou debutovou básnickou sbírku Zřetelně nevyprávíš, ve které se tematicky věnovala i Matějovi, byla nominovaná na cenu Magnesia Litera 2015 a Cenu Jiřího Ortena. Po dobu několika měsíců o Matějovi také publikovala v internetovém Zápisníku Martina Reinera. O bratrovi napsala i divadelní hru Autista, aneb moje zatracené nervy. Uvedli ji na prknech Slováckého divadla v Uherském hradišti.

Chlap, co občas potřebuje utěšit

„Matěj je dospělý chlap. Je větší než já, holí se, nohu má asi o pět čísel větší než já. A přitom ho někdy úplná banalita, třeba zatržený nehet, rozpláče. A najednou před vámi sedí plačící děťátko, které je jenom nešťastné. Potřebuje prostě pohladit a uklidnit,“ popisuje Petra Michalová, Matějova maminka.

„Je to hrozně zvláštní rodičovství. Mám pocit, že se v člověku zavrtá mnohem hloub a udělá tam mnohem hlubší změny než u zdravých dětí.“ A zatímco Matějova maminka mluví, Matěj netrpělivě čeká u počítače, aby mi zazpíval Uhlířovu a Svěrákovu píseň Ať smolařům je hej.