Marie Poledňáková fandí přirozené mužské autoritě

23. leden 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marie Poledňáková

Naším dnešním (23. ledna) hostem pořadu Je jaká je po 11:00 hodině byla královna českých komedií, scénáristka a režisérka Marie Poledňáková.

S tebou mě baví svět

Jejím snad nejproslulejším dílem je film z roku 1982 S tebou mě baví svět. Tato česká komedie století ji stála kromě hezkých zážitků z natáčení i pořádnou práci, kdy např. musela prohlížet ruksaky herců. „Řekla jsem, že se na natáčení nesmí pít, proto jsem ráno dělala prohlídky batohů. Julius Satinský a Václav Postránecký mi s velkou radostí ukazovali, co tam mají, protože si nakoupili např. mléko, rohlíky, pak mi kupovali koště, hrnec nebo rady ženám v domácnosti.“ Přes režisérčinu usilovnou snahu se jim ale alkohol nakonec podařilo propašovat. „Nemohla jsem na to přijít a nakonec jsem zjistila, že jim ho v jeepu tajně vozila horská služba.“ Marie Poledňáková se na ně za tento nestandardní postup ale nezlobí. „Muži jsou jak děti, což v tom filmu je. Myslím si, že je to jeden z důvodů, proč ho lidé mají rádi. V opravdovém chlapovi vždycky kus rošťáka zůstane.“

Muži

Velmi pozitivní vztah k mužům si vypěstovala už v dětství. Její otec, profesor ekonomie a matematiky, byl velká, silná a dominantní osobnost, která ovšem milovala legraci a měla ráda děti. Maminka Marie Poledňákové byla naopak starostlivá a pečlivá. „Myslím si, že je někdy škoda, že dnes ženy muže tak utlučou povinnostmi a výčitkami, že se z nich přirozená autorita vytrácí.“ Tento model prý dobře funguje a filmařka si z něj odnesla i několik příhod a zážitků inspirujících její filmy. „To, jak se v Jak dostat tatínka do polepšovny převleče Josef Karlík za vodníka, dělal náš děda s oblibou a strašil nás i vnuky.“

Líbáš jako ďábel

Zanedlouho spatří světlo světa nový film Líbáš jako ďábel. Jedná se o pokračování divácky velmi úspěšného snímku Líbáš jako bůh. Film vznikal v Maroku a režisérce se do něj zprvu příliš nechtělo: „Nejsem přítelem toho dělat první, druhý, třetí díl filmu. Výjimku jsem udělala jednou, když jsem po Jak vytrhnout velrybě stoličku natočila Jak dostat tatínka do polepšovny. Tohle byl podobný případ, kdy se začali diváci ptát, jak Líbáš jako Bůh dopadne. Uvědomila jsem si, že jsem na vyústění také zvědavá a dala jsem se do druhého dílu.“ Jak vypadá hrubý náčrt snímku nechce režisérka říct. Něco málo ale přeci jen prozrazuje. „Kromě osvědčené čtveřice rozvíjím i příběh Kristýny, kterou hraje Nela Boudová. Ta si řekne, že když její sestra Helena našla v 50 letech lásku, tak by v tom byl čert, aby se jí to nepovedlo. Dotyčného muže hraje Jiří Langmajer a musím říct, že to zvládá naprosto skvěle."

Práce, elixír mládí

Přestože se narodila v roce 1941, vypadá pořád skvěle. Svůj věk prý necítí a recept na životní elán si propůjčuje od Arnošta Lustiga. Ten prý říkal, že „člověk nesmí přestat pracovat a musí pořád něco dělat.“ Samotnou režisérku pak přirovnával k dynamu. I když jí práce udržuje v kondici, několikrát stačila přísahat, že už nikdy nebude natáčet. „Upřímně řečeno to nějak zvlášť nemiluji,“ prozrazuje. „Člověk ale nikdy nemá říkat nikdy. Že končím jsem tvrdila po snímcích Jak se krotí krokodýli, Líbáš jako Bůh a dnes to říkám zase. Tentokrát to ale bude pravda.“

Tomáš Holý a další

Dítě ve filmu je sázka na neznámo. Režisérce se ale podařilo objevit skutečnou a dosud zatím nepřekonanou českou dětskou hereckou hvězdu. Řeč je samozřejmě o Tomáši Holém. Jak na něj Marie Poledňáková vzpomíná? „Pokud chce člověk dělat film, tak je to z 80% práce a zbytek je o talentu a inspiraci. K tomu ale musí být ještě štěstí. Bez toho to nejde. Já se řídím intuicí a vybírám herce a děti podle toho, jak to cítím. Jistotu ale nikdy nemáte. Tomáš byl skvělý v tom, že mě vždycky překvapoval ještě něčím jiným. Při natáčení jsem třeba čekala, že něco zbrebtá. Jeho „přeřeky“ při zkouškách byly úžasné, takže jsem na ně potom i čekala.“ Současným dětským hereckým talentem je prý Filip Antonio, který si v pouhých čtyřech letech zahrál v Líbáš jako Bůh. Jediné, čeho se scénáristka bojí, je prý to, že ho režiséři zkazí. „Ale to bylo u Tomáše taky,“ říká na závěr.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio