Marek Orko Vácha: Celibát jsem odžíval v zásadě na remízu. Na hraně sebevraždy
Biolog, teolog, kněz a pedagog Marek Orko Vácha fascinuje dychtivostí po vědění i touhou nepromarnit v životě ani vteřinu. Nezdráhá se hovořit o slzách ani o bolesti.
„Celibát jsem odžíval v zásadě na remízu. Byly to těžké boje, které třeba někdy napíšu do nějaké knížky. Ty věci nebyly zadarmo a byly velmi, velmi bolestivé. To je na hraně sebevraždy,“ svěřuje se Marek Orko Vácha moderátorce Jitce Novotné.
„Teď když už jsem starej, ne že by to bylo slabší, ale už se s tím člověk naučí zápasit. A pak najednou pochopíte, že jako nemůžete mluvit o otci, dokud nemá děti, tak muže definuje žena. A ženu definuje muž. Muž bez ženy je invalida. Všechno dobré na mužích je to, že je to protipól ženy.“
Co ho naučila doba totality? A proč by se podle něj měli mladí křesťané věnovat bojovým uměním?
Související
-
Marek Orko Vácha: Je nám ochota pomáhat a konat dobro daná biologicky?
Jak důležité jsou vzorce chování, které se předávají z generace na generaci? Jak pomoc přijímat a jak ji dávat?
-
Marek Orko Vácha: Boha nelze vědecky vysvětlit
Věda a víra jsou často stavěny jako dva názorové protipóly. Že ale jdou skloubit, dokazuje Marek Orko Vácha, který je jak teologem, tak vědcem.
-
Marek Orko Vácha: Pochybování se stalo módou. Jedinou jistotou této doby se stává nejistota
Co soudí biolog a kněz v jedné osobě o celibátu? A jak se u něj snáší věda s vírou?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
