Mám přítele. Ale je to vztah, kdy jsme spolu, ale nemusíme být spolu, prozrazuje na sebe Věra Martinová
Svoje soukromí si přísně střeží. Přesto na sebe zpěvačka v Blízkých setkáních prozradila dost věcí. O sobě, o dceři i o svém příteli Slávkovi.
„Celý život jsem samostatná. Já i sádruju a maluju a docela mě tyhle práce baví. Jsem akční a ráda dělám věci, které mají dlouhodobý smysl. Chci, abych z toho měla alespoň měsíc radost.“
„Když nic nedělám, tak mám pocit, že se flákám. Vidím nad sebou ruku maminky a tatínka, protože u nás se muselo alespoň dělat, že se něco dělá,“ vzpomíná na své dětství.
Dva srdci nebližší
„Mám přítele. Ale je to vztah, kdy jsme spolu, ale nemusíme být spolu. On má práci a tím pádem je vázaný na Prahu. Jsme spolu obvykle tak tři dny v týdnu a oběma nám to vyhovuje,“ prozrazuje Věra Martinová střípky ze svého soukromí.
Pomohl ji přemoct rakovinu, kterou si, jak říká, přivodila svojí neschopností odpouštět křivdy. „Ty se tam ukládají a člověk ubližuje jen sám sobě tím, že si je hýčká.“
Říct si, že to už dělat nebude, není jednoduché. „Je fajn, když na to člověk někoho má. Mně právě pomohl můj přítel, který se tím zabývá. Pak se k tomu člověk už může vychovávat sám,“ uzavírá Věra Martinová.
Na co je opravdu pyšná? Co dělala, když měla následkem karantény nedobrovolné volno? Dá se porazit rakovina? Kterou křivdu považuje za nejhorší? Je pryč? Na co se těší?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
