Lukáš Jelínek

Vřelá reakce české společnosti na odpor Ukrajinců proti ruské agresi chladne. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se o konflikt zajímá 60 procent občanů.

Na sklonku mandátu se z Miloše Zemana stává vzorný prezident. Přestal kolem sebe házet verbální granáty, milosti uděluje i lidem, u nichž je to pochopitelné.

„Pokud jde o úmysl, je člověk vždycky velkorysý. Ale má-li jej uskutečnit, je to jiné,“ napsal Erich Maria Remarque. Dokladem této myšlenky je i přímá volba prezidenta.

Přestože probleskují z Ukrajiny i nadějné zprávy, mír je v nedohlednu. Ruský prezident Putin nepochybně počítá s tím, že zemi, kterou by si rád podrobil, čeká těžká zima.

Jsou věci, které pokládáme za samozřejmé, jako východ či západ slunce, a přitom samozřejmými nejsou. Stojí za nimi staletí zápasů a prolity kvůli nim byly hektolitry krve.

Fialův kabinet se chlubil Deštníkem proti drahotě. V bouřích, jimiž prochází hospodářství, působilo čekání na podpůrná opatření jako věčnost.

Oč snadněji by se nám v této zemi žilo, kdyby různá patra státní správy a samosprávy spolupracovala a nedocházelo k přehazování problémů shora dolů.

Brzy už pomalu nebude dne, kdy by pražské Václavské náměstí neopanovala nějaká demonstrace. Nejčastěji se shlukují hlasití odpůrci vlády, naposledy tam byli v pátek.

Miloš Zeman, který řadu ústavních činitelů nepozval na oslavu státního svátku, i ti, kteří pozváni byli, leč rozhodli se nepřijít, povýšili spory nad poselství 28. října.

Jde do tuhého. Co nevidět se ukáže, kdo ze zájemců o prezidentskou funkci je s to obstát v osobních soubojích, kampaních i antikampaních.