Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky

Během svého bouřlivého života stihla autorka být opuštěným (a zneužívaným) dítětem, bohatou mladou ženou i bohémskou hipsterkou. Pracovala jako spojovatelka, recepční v nemocnici, uklízečka, asistentka a vysokoškolská pedagožka. Psala povídky, vychovávala své čtyři syny a bojovala se závislostí na alkoholu.

Všechny tyto zkušenosti se promítly do jejích povídek. Jejich hrdiny jsou většinou lidé žijící na okraji společnosti, opuštění, nemajetní, ztracení. Rozhodně ale nečekejte atmosféru zmaru a deprese. Naopak. Všechny texty se vyznačují radostí ze života, svérázným humorem a láskou k bližnímu.

Jsou psány jednoduše, přímočaře, s velkou upřímností a nesmírnou empatií. Ať už se odehrávají v nemocnici, v domově důchodců nebo na odvykačce, všude najdete světlé, pozitivní stránky, které člověku dávají sílu neztrácet naději a jít dál.

O autorce

Lucia Berlinová se narodila jako Lucia Brownová roku 1936 na Aljašce. Její otec byl důlním inženýrem a kvůli jeho práci se rodina stěhovala mezi Idahem, Kentucky a Montanou. V roce 1941 odjel do války a matka se spolu s dcerami odstěhovala do El Pasa za dědečkem, prominentním zubařem, závislým na alkoholu. S nadměrným pitím se celý život potýkala i Luciina matka.

Krátce po válce se otec s rodinou přestěhoval do Santiaga de Chile, kde vedli blahobytný život. Lucia dokončila studia střední školy a zapsala se na univerzitu v Novém Mexiku. Brzy se provdala a porodila dva syny, ale manžel sochař ji záhy opustil. Podruhé se provdala za pianistu, se kterým odjela do New Yorku, ale ani tento vztah nevydržel a Lucia se s dětmi odstěhovala do Mexika. Do třetice se provdala za zámožného, charizmatického, ale drogově závislého Buddyho Berlina, se kterým měla další dva syny.

Přes dvacet let žila v Kalifornii, na začátku 90. let strávila dva roky v Mexiko City, kde se starala o sestru umírající na rakovinu. Od roku 1994 učila na Coloradské státní univerzitě. Za svého života Berlinová publikovala povídky v menších časopisech, později vydala několik sbírek v nezávislých nakladatelstvích. Zemřela roku 2004 v Marina del Rex v Kalifornii.

Až posmrtně vydaná sbírka  Manuál pro uklízečky (A Manual for Cleaning Women, 2015) jí přinesla zaslouženou, i když opožděnou slávu a byla označena za „nejutajovanější americký poklad“ v rámci povídkového žánru. Stejně kladně byla přijata i následující sbírka Evening in Paradise (2018) a memoár Welcome Home (2018).