Loupež v poštovním vagónu. Jak z westernu. Až na to zpackání

Vlakové nádraží v Chebu na dobové pohlednici z roku 1914|foto: Brück & Sohn Kunstverlag Meißen,Wikimedia Commons,Public domain,©

Vlak zastavuje na nádraží v Chebu. Cestující vystupují, jen dveře poštovního vagónu se neotevírají. Brzy je za nimi objeven zastřelený poštovní zřízenec Johann Schwabach. A ve vagónu chybí tři plné poštovní pytle…

Policie okamžitě po celé délce trati rozestavěla dvoučlenné hlídky, které měly kontrolovat všechny přístupové cesty i nádraží. Četníci také navázali spolupráci s útvarem vojenského letectva, což bylo v té době něco nebývalého. Četnictvo v Chebu v čele s vrchním strážmistrem Koudelou mohlo díky tomu rychle a účinně spolupracovat s kolegy z Aše, kterým velel vrchní strážmistr Jiří Günzel.

O tragické smrti Johanna Schwabacha informoval i místní dobový tisk|foto: autor neznámý,Muzeum Policie ČR,CC0 Public domain

Krvavé peníze

U strážního domku četníci brzy objevili tři poštovní pytle, dvě obličejové masky, škrabošky z černé látky, prázdnou lahev od žitné kořalky a především vražednou zbraň – starou rakouskou armádní pistoli ráže 8 mm. Kousek dál u trati našli ve sněhu také stopy krve. V pytlích vyhozených z vlaku byly ovšem jen dopisy. Pytel s penězi zůstal ve vlaku – pod tělem zastřeleného pošťáka. Bylo v něm skoro půl milionu.

Stanice Házlov, kde pachatelé vlezli do brzdařské budky poštovního vagónu|foto: Emil Hruška

Četníkům se přihlásil svědek, který na nádraží ve Františkových Lázních viděl ještě za jízdy z vlaku vyskakovat nějakého muže, který běžel k nádražnímu skladišti. I tam byly později nalezeny prázdné lahve od kořalky. Vyšetřování nasvědčovalo tomu, že se pachatelé na loupež dobře připravili a jednali dost otrle a bezohledně, jako by už měli s násilím a zabíjením zkušenosti.

Podezřelá oběť

Druhý den se na nádraží v Aši do služby dostavil zraněný železniční zřízenec Emil Waldheim. Muž zaměstnaný u dráhy jako popisovač vagónů vysvětloval, že ho nad ránem u obce Podhradí u Aše přepadli a zbili tak, že není schopný práce.

Dnešní podoba místa, kde pachatelé vyhodili z vagónu poštovní pytle a kde jeden z nich ztratil pistoli|foto: Emil Hruška

Jeden z četníků v něm ovšem poznal muže, kterého coby člen hlídky předešlé noci zastavil a kontroloval na úplně opačné straně města, než Waldheim původně uváděl. Smyčka nepřímých důkazů se kolem podezřelého začala stahovat. Četníci brzy přišli na stopu i jeho kamarádovi z války Albanu Bergmannovi. Hned vytušili, že právě on bude druhým z dvojice lupičů. Bergmannovi se ovšem mezitím podařilo beze stopy zmizet.

Na každého jednou dojde

Obviněný Waldheim se vykrucoval, ale pod tíhou výslechu se nakonec přiznal. Loupež provedli s Bergmannem společně a vyskočili za jízdy z vlaku, každý zvlášť. Přitom se ovšem Waldheim ošklivě potloukl. Když se probral z bezvědomí, zjistil, že namísto peněz jsou jeho kořistí jen bezcenné dopisy. A po Bergmannovi se slehla zem.

Emil Waldheim byl odsouzen k trestu smrti provazem, který mu byl po odvolání zmírněn na doživotní vězení. Druhého lupiče zadržela policie až po dvou letech v Mnichově. I on byl nejprve odsouzen k trestu smrti oběšením, který soud následně zmírnil na doživotí.