Loupež v poštovním vagónu. Jak z westernu. Až na to zpackání

Vlak zastavuje na nádraží v Chebu. Cestující vystupují, jen dveře poštovního vagónu se neotevírají. Brzy je za nimi objeven zastřelený poštovní zřízenec Johann Schwabach. Ve vagónu chybí tři plné poštovní pytle…

Policie okamžitě po celé délce trati rozestavěla dvoučlenné hlídky, které měly kontrolovat všechny přístupové cesty i nádraží. Četníci také navázali spolupráci s útvarem vojenského letectva, což bylo v té době něco nebývalého. Četnictvo v Chebu v čele s vrchním strážmistrem Koudelou mohlo díky tomu rychle a účinně spolupracovat s kolegy z Aše, kterým velel vrchní strážmistr Jiří Günzel.

Krvavé peníze

U strážního domku četníci brzy objevili tři poštovní pytle, dvě obličejové masky, škrabošky z černé látky, prázdnou lahev od žitné kořalky a především vražednou zbraň – starou rakouskou armádní pistoli ráže 8 mm. Kousek dál u trati našli ve sněhu také stopy krve. V pytlích vyhozených z vlaku byly ovšem jen dopisy. Pytel s penězi zůstal ve vlaku – pod tělem zastřeleného pošťáka. Bylo v něm skoro půl milionu.

Četníkům se přihlásil svědek, který na nádraží ve Františkových Lázních viděl ještě za jízdy z vlaku vyskakovat nějakého muže, který běžel k nádražnímu skladišti. I tam byly později nalezeny prázdné lahve od kořalky. Vyšetřování nasvědčovalo tomu, že se pachatelé na loupež dobře připravili a jednali dost otrle a bezohledně, jako by už měli s násilím a zabíjením zkušenosti.

Podezřelá oběť

Druhý den se na nádraží v Aši do služby dostavil zraněný železniční zřízenec Emil Waldheim. Muž zaměstnaný u dráhy jako popisovač vagónů vysvětloval, že ho nad ránem u obce Podhradí u Aše přepadli a zbili tak, že není schopný práce.

Jeden z četníků v něm ovšem poznal muže, kterého coby člen hlídky předešlé noci zastavil a kontroloval na úplně opačné straně města, než Waldheim původně uváděl. Smyčka nepřímých důkazů se kolem podezřelého začala stahovat. Četníci brzy přišli na stopu i jeho kamarádovi z války Albanu Bergmannovi. Hned vytušili, že právě on bude druhým z dvojice lupičů. Bergmannovi se ovšem mezitím podařilo beze stopy zmizet.

Na každého jednou dojde

Obviněný Waldheim se vykrucoval, ale pod tíhou výslechu se nakonec přiznal. Loupež provedli s Bergmannem společně a pak vyskočili za jízdy z vlaku, každý zvlášť. Waldheim se při tom ošklivě potloukl. Když se probral z bezvědomí, zjistil, že namísto peněz jsou jeho kořistí jen bezcenné dopisy. A po Bergmannovi se slehla zem.

Emil Waldheim byl odsouzen k trestu smrti provazem, který mu byl po odvolání zmírněn na doživotní vězení. Druhého lupiče zadržela policie až po dvou letech v Mnichově. I on byl nejprve odsouzen k trestu smrti oběšením, který soud následně zmírnil na doživotí.