„Lítost je dobrá věc. Vyděláš na ní prachy,“ říká trumpetista Laco Déczi. V New Yorku hrál i jako bezdomovec

Laco Déczi
Laco Déczi

Jazzový trumpetista, hudební skladatel, a tak trochu i malíř Laco Déczi emigroval v roce 1985. Ve svých 46 letech nejdříve do Německa. Imigrační úředník mu tam věštil velkou kariéru. On ale věděl, že za jazzem musí do Ameriky. Jaký je rozdíl v životě migranta v Německu a v USA?

„Němci se k nám zachovali úžasně, dali nám peníze a půl baráku. Když jsem přišel do Ameriky, tak jsem nedostal vůbec nic. Kolikrát se mi stalo, že jsem v New Yorku dohrál kšeft a nevěděl jsem, kde budu spát,“ vzpomíná.

Bezdomovec se 100 dolarů na hodinu

Když bylo jeho synovi Peterovi (říká mu Čingischán) 10 let, chodili spolu hrát do newyorského Central Parku: „Měl jsem vytahané tepláky, ještě jsem je trochu zamazal barvou, a Američani chodili okolo a litovali. A to je dobré. Na lítosti vyděláš prachy! Za hodinu jsme měli i 100 dolarů.“

Laco Déczi zahrál se svou kapelou Celula New York v sále budějovického rozhlasu


Stalo se mi, že jedu v autě a najednou v rádiu začne hrát někdo jako já. Tak si říkám, je to podobný, ale nic moc. No a byl jsem to já, hráli zrovna mojí desku.Laco Déczi

Podařilo se mu proniknout do americké jazzové scény. Hrál v kapele Eddieho a Bobbyho Bustera, ve které byl jediný běloch. „Hráli jsme ve Stanfordu, všude zazobaný černoši. Jeden z nich přišel a ptá se vedoucího: Proč nemáš černýho trumpetistu? A Eddie na to: On mi lhal! On mi neřek, že je bílej!“

Snad se ještě zlepším

Hodně ho naučil i trumpetista Carmell Jones. Průtahy a přechody mezi tóny, ale také jedno životní moudro: „Když se ti začne tvoje hraní líbit, tak se na to vykašli. Protože pak už se výš nedostaneš. A to je velká pravda. V životě se těším na to, že se mi ještě povede se v hraní zlepšit.“

Martina Kociánová a Laco Déczi