Kvičera

U příjmení Kvičera se přikláníme k výkladu Antonína Kotíka, podle nějž je odvozeno ze slovesa kvičet. Stejnou motivaci má podle slovníku polských příjmení Kazimíra Rymuta i podobné polské příjmení Kwiczora. Příjmení Kvičera uvádí i Josef Beneš, a to v kategorii těch, která byla odvozena ze slovesa. Jiný výklad dostupná odborná literatura neuvádí. Označení zvuků stálo i za dalšími příjmeními, jako je např. Řmot, Křik, Halas, Hvizd apod. V Bartošově Dialektickém slovníku moravském pak najdeme apelativum kvíčerek, které znamená „čas k večeru“, a to v nářečích hanáckých, dolských a na západní a severní Moravě. V Kottově slovníku je pak uvedena i nezdrobnělá forma kvíčer. Snad bychom tedy mohli i o této motivaci uvažovat. Příjmení Kvičera by tak patřilo mezi pojmenování vzniklá z označení času podobně jako např. příjmení Večerek. V současnosti u nás žije 63 nositelů příjmení Kvičera, nejvíce jich najdete v Praze a v Kladně.