Kvičera
U příjmení Kvičera se přikláníme k výkladu Antonína Kotíka, podle nějž je odvozeno ze slovesa kvičet. Stejnou motivaci má podle slovníku polských příjmení Kazimíra Rymuta i podobné polské příjmení Kwiczora. Příjmení Kvičera uvádí i Josef Beneš, a to v kategorii těch, která byla odvozena ze slovesa. Jiný výklad dostupná odborná literatura neuvádí. Označení zvuků stálo i za dalšími příjmeními, jako je např. Řmot, Křik, Halas, Hvizd apod. V Bartošově Dialektickém slovníku moravském pak najdeme apelativum kvíčerek, které znamená „čas k večeru“, a to v nářečích hanáckých, dolských a na západní a severní Moravě. V Kottově slovníku je pak uvedena i nezdrobnělá forma kvíčer. Snad bychom tedy mohli i o této motivaci uvažovat. Příjmení Kvičera by tak patřilo mezi pojmenování vzniklá z označení času podobně jako např. příjmení Večerek. V současnosti u nás žije 63 nositelů příjmení Kvičera, nejvíce jich najdete v Praze a v Kladně.
Použitá literatura:
A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 100; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 294; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny díl I, A–K, Kraków 1999, s. 504 (Kwiczora)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka