Květinou neuhodíš, dokument Ivana Studeného

Nejen Vladimírův příběh, ale mnoho dalších svědectví mužů, kteří nezvládají svou agresivitu, nabízí málo diskutovaný přístup k fenoménu domácího násilí. Pořad "Ani květinou neuhodíš" poukazuje na nedostatky v českém právním a sociálním systému, které posilují zjednodušující černobílé vnímání problému. "Vadilo mi, že o domácím násilí se dozvídáme jen z příběhů a šokujících výpovědí jeho obětí," říká autor pořadu z cyklu Dobrá Vůle Ivan Studený. "Chtěl jsem poznat verzi druhé strany. Jak sami sebe a své činy vnímají násilníci. "

"Každý případ je jiný," zaznívá v pořadu z úst policejní vyšetřovatelky Petry Adamové. "Když mám být dobrý policajt, musím o tom člověku zjistit všechno. Co svědčí proti němu i pro něj. Nikdo není černobílý," říká kriminalistka Petra Adamová.

Autor dokumentu představuje tři typy agresorů, kteří všichni skutečně tloukli své ženy. Příkladem k sobě zcela nekritického a evidentně vyšinutého chlapa je Vladimír, který za surové napadení své bývalé manželky strávil část života ve vězení. Sebelítostný Václav ukazuje trýzeň psychicky labilního člověka, který se chová agresivně ve chvíli, kdy je zahnán do kouta a nezvládá své emoce. A nakonec vystupuje v pořadu i skupina agresorů, kteří z vlastní vůle vyhledali terapeutickou pomoc.

Domácí násilí|foto: Policie ČR

Odborníci pracující denně s oběťmi i pachateli domácího násilí upozorňují v dokumentu na žalostný stav péče o násilné osoby. Například terapeutická skupina působí v celé republice jedna jediná. "Nemůžeme odmítnout fakt, že agresoři jsou lidé, kteří potřebují pomoc," říká psycholog a terapeut Martin Jára. "Dosti úspěšné terapeutické programy působí v zahraničí - Británii, Švýcarsku, Německu i USA. Odmítat je, znamená zpochybnit celý sociální systém," tvrdí Martin Jára.

Dramaturgie a režie Lenka Svobodová, mistr zvuku Štěpán Linhart.