Kus / Kuš
Příjmení Kuš patrně pochází z apelativa kuš jako označení někoho, kdo vyráběl střelné zbraně, nebo je používal. Jan Svoboda vykládal jméno Kušě též jako „kusý pes“ podle Gebauerova slovníku, ovšem to se nám zdá být méně pravděpodobné. České příjmení Kus vykládá Dobrava Moldanová z nářečního apelativa kůs, tj. (pták) „kos“, i když Český jazykový atlas takový výraz pro kosa nezaznamenal.
V polštině se vyskytují podoby Kus (z kusy, tj. „krátký“, nebo ze staropolského kusić, tj. „kousat“), Kusz (již od roku 1136, patrně z domácké podoby rodného jména Jakub, tedy Jakusz) i Kuś (již od roku 1609, vykládá se z označení pro kuchtíka nebo také pro mužský pohlavní úd). Příjmení Kus dnes v ČR nosí 156 mužů a Kusová 185 žen. Příjmení Kuš/Kušová u nás používá 95 osob.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 100; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 126, s. 198 (Kušě); J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 237; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny díl I, A–K, Kraków 1999, s. 496 (Kus), s. 497 (Kusz), s. 498 (Kuś)
