Kůrovec zahrádkářem

Kůrovci jsou velmi početná rozvětvená rodina o 6000 různých druzích vyskytujících se po celém světě. Každý z nich se specializuje na poškozování jiných druhů dřevin. Zároveň je mezi nimi mnoho druhů, které si v průběhu evoluce vytvořily silný vztah k symbiotickým houbám a některé z nich se dokonce naučily si vlastní houbičky pěstovat a sklízet. Vztah je oboustranně výhodný jak pro brouky, tak pro houby.

„Jde o velmi zajímavý fenomén, kdy symbiotické houby pomáhají hmyzu trávit rostlinnou potravu. Hmyz není schopen strávit celulózu a stejně jako my, lidé, potřebujeme k trávení vitaminy, mastné kyseliny a aminokyseliny, tak hmyz si obdobné látky získává ze symbiotických hub a bakterií,“ uvádí v Meteoru Miroslav Kolařík z Přírodovědecké fakulty UK.

Přibližně 70 % herbivorního hmyzu (tedy takového, který se živí rostlinnou masou) v sobě ukrývá nejrůznější bakterie a houby, které mu umožňují například žrát i na jedovatých substrátech. Přátelské houby mu pomůžou potravu detoxifikovat a on může v klidu baštit.

Aktivní zahrádkář

U nás se vyskytuje více než stovka druhů kůrovců, kteří si aktivně zanášejí houby pod kůru, kde se pak rozrůstá celé spektrum hub. Houby v podstatě předžvýkají kůrovcům dřevní hmotu, která se tak pro ně stává kvalitnější stravou.

„Některé houby jsou tak úzce spjaty s kůrovcem, který si je v sobě dokonce přenáší ve speciálních orgánech, že mimo ně už ani nežijí,“ upozorňuje Miroslav Kolařík. Kůrovec si v lýku nebo ve dřevě vyhlodá tunýlek, do něhož si houbu nasadí a jako farmář chodí tam a zpátky, kontroluje stav zahrádky a pak se svými výpěstky i živí. Dělá to dospělec a pomáhají mu při tom i larvičky.

Kůrovcové farmaření ve velkém?|foto: Jan Rosenauer

Existují specializované druhy jen na houby, které už k životu dřevo a lýko ani nepotřebují. „V podstatě už to není herbivor, ale mykofág, který si vybírá ten nejlepší kultivar houby. O svou zahrádku pečuje, a tím splňuje kritéria farmaření, podobně jako u mravenců rodu Atta nebo termitů pak mluvíme o takzvaných houbových farmářích,“ dodává Kolařík.

Škola farmaření pro brouky

Kdy a jak se vlastně kůrovec naučil farmařit? „To je jedna z důležitých otázek evoluční biologie našeho oboru. Symbióza kůrovců a hub vznikla, soudě podle fosilních nálezů starých požerků, už někdy v křídě. Mnoho symbiotických hub zřejmě prožilo koevoluci spolu s kůrovcem,“ vysvětluje Kolařík.

Čtěte také

U některých brouků se symbióza teprve vytváří, a biologové ji tak můžou sledovat skoro „v přímém přenosu“. Příkladem je obaleč, brouk, kterému chutná vinná réva. Svá vajíčka klade na hrozny napadené vinařskou ušlechtilou plísní, larvy pak žerou hlavně v těchto bobulích.

Houba slouží obaleči jako hlavní zdroj hormonů, zvyšuje jeho reprodukční schopnosti a zkracuje vývoj larev oproti vývoji ve zdravých bobulích. Mimoděk pak zanáší nákazu na jiné bobule. Je jen otázkou času, kdy se houba stane natolik specializovanou na tohoto konkrétního přenašeče, že se přeorientuje úzce na něj. A platí to i naopak, protože spolupráce je samozřejmě oboustranně výhodná.

Na život i na smrt

Spolupráce brouků a hub jde až za hrob. Spolu žijí, spolu umírají. Existují experimenty, kdy se broukům zničila houbová zahrádka, oni přišli o úrodu a zahynuli. A funguje to i opačně. Když odstraníme z pěstební chodbičky brouka a on přestanu záhonek čistit, tak zahrádku přerostou jiné plísně z okolí.

Brouk a houba se tak na sobě stávají natolik závislými, že bez sebe nemohou existovat, podobně jako staří manželé po zlaté či dokonce platinové svatbě.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem Archivu pořadů.