Krasopisné milostné dopisy jsem psal rád

„Naposledy jsem si rukou psal poznámky, co mám přes den udělat. Ale to není kaligrafie. Umím přepínat, když někdo chce, abych mu něco napsal krasopisně, udělám to. A nejraději píšu ručně, krasopisně, kaligrafie je pro mě odpočinek. Např. psaní na počítači je stres, je to spojené s tím, že něco musím,“ vysvětluje Daniel Koráb.

Jako malý chlapec ale krasopisně prý nepsal: „Maminka dokonce říkala, že škrábu. Ale zase mi šlo malování. Až o mnoho let později jsem pochopil, že jde písmo s malbou propojit.“

Na střední výtvarné škole v Praze se už písmu věnoval, ale tehdy se pro tento umělecký obor ještě nerozhodl. Bylo to až na vysoké škole, kde Danielovi tuto uměleckou činnost poradil přímo jeho profesor.

„Inspiruje mne poezie. Vždycky si vyberu text, to je mým zvykem, a přemýšlím nad tím, jak to převedu do obrazové podoby. Udělám si skicu, a pak se dám do malby,“ popisuje svou tvorbu havlíčkobrodský kaligraf.

Pochvaluje si i své jméno, které je prý pro umělecký krasopis vhodné, např. písmeno „K“ je na zdobení ideální. K tvůrčí atmosféře potřebuje Daniel ještě příjemnou hudbu, a také svůj ateliér, kde rád maluje.

A jakými pomůckami vlastně kaligraf maluje?
„Je toho docela hodně k dostání. Klasická kovová pera, která se namáčí do tuše, plnicí pera. Původně to byl stvol rákosu, který se na konci rozžvýkl, aby z něho byl štětec. Pak se po staletí používal husí brk. Dnes také existuje celá škála kaligrafických štětců,“ vyjmenovává Daniel Koráb.