Krak
Jan Svoboda řadí příjmení Krak mezi staročeská osobní jména z názvů ptáků, apelativum kráka totiž znamená „kavka“. Apelativum kraka je také „starý kůň“. Příjmení Krak je doloženo i v Polsku, zde bylo jako příjmí již roku 1331, v polštině se vykládá jako „havran“. Snad bychom mohli uvažovat i o německém apelativu Krack, tj. „podrost“, pak by mohlo v tomto případě jít o pojmenování podle bydliště. V současnosti u nás žije 129 nositelů příjmení Krak.
Použitá literatura:
J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 45, s. 49; D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 94; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 309 (Krakl)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.