Koten
Apelativum koten označuje v češtině kotník. Šlo tedy nejspíše o příjmení podle nápadné části těla. Existuje i německé příjmení Kotten se dvěma -tt-, které se vykládá buď ze středohornoněmeckého koten ve významu „nízký domek“, nebo z místního jména Kotten, které má v Německu hned několik obcí. U tohoto německého příjmení podle bydliště pak mohlo dojít ke zjednodušení pravopisu a ze dvou -tt- zůstalo jedno. Antonín Kotík se domnívá, že by příjmení Koten mohlo vzniknout i ze slovanských rodných jmen začínajících na Chot- (jako Chotěbor, Chotěbud, Chotěmír apod.). Nejvíce Kotenů najdeme v Humpolci, celkem jich u nás dnes žije 589.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 92; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 90; R. a V. Kohlheimovi, Duden Familiennamen, Berlin 2005, s. 396 (Kotten); A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 20, 113
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
