Kepka

Pavel Eisner napsal: „Kdyby Kepkové věděli, co říkají, když se nám představují, bylo by jim hodně nevolno. A přec říkají něco staročeského.“ Příjmení Kepka je zdrobnělina ze staročeského apelativa kep, tj. „lůno“. Původně ovšem nikoli v hanlivém smyslu, bylo to neutrální staročeské lékařské pojmenování, sprostá nadávka se z toho stala až později. Vladimíru Matesovi se v Popravčí knize pánů z Rožmberka podařilo najít i příjmí Ližkepek. Podobně jako kep dopadl i výraz hrma. V lašském nářečí a v polštině je pak kep „hlupák“. Nejvíce Kepků dnes žije v Plzni, celkem jich u nás najdete 575.

Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983, s. 101; V. Mates, Jména tajemství zbavená 3, Praha 2004, s. 211–212; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 227; P. Eisner, Čeština poklepem a poslechem, Praha 1948, s. 151

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.