KDY ZAČÍNÁ 21. STOLETÍ?

Dnešní den jsem pro svůj první příspěvek zvolil úmyslně. Je 11. září. Magické datum naší současnosti. A v té souvislosti se už ve světě několik let mezi historiky, politology a novináři diskutuje o tom, kdy vlastně začalo 21. století. Samosebou že podle kalendáře je to jasné: 1. ledna 2001. (Nikoli tedy o rok dříve, přestože si to mnozí dodnes pletou, čehož hbitě využili výrobci rachejtlí či šampaňského a pořadatelé mejdanů, neboť se slavilo dvakrát...) Ale ve skutečnosti má přece každá éra i svůj symbolický začátek, který je charakteristický pro její dějinnou tvář. A ten se neřídí diářem.

Co se například 20. století týká, prý byly skutečné začátky nejspíše tři. Rok 1905, kdy Albert Einstein zveřejnil svůj vynález relativity, který - kromě svého úzce vědeckého významu - jako by vnukl velké části lidstva směr, kterým se bude jeho uvažování napříště ubírat, když vše zrelativizuje, odhodí morální kotvy s tím, že jsou to okovy, a poté se bude divit tomu, co nastalo... A dále leta 1917, kdy se odehrála ruská revoluce, a 1918, kdy skončila první světová válka. Obě tyto události totiž znamenaly zánik starého a vznik nového (ne)pořádku, přerozdělení světa i jeho mocenských sfér - a tím vlastně to vše, s čím se lidstvo ve dvacátém století stýkalo a potýkalo.

Takže, jak je to s tím začátkem našeho století? Prý jsou ta data opět tři. Samosebou jedenácté září 2001, kdy útok na newyorská dvojčata bolestně připomněl celému světu, že přichází nové údobí, nejisté v tom, že po rozpadu takzvaně bipolárního světa, který hlídali dva četníci, USA a SSSR, nás začnou jaksi nekontrolovaně ohrožovat šílenci, kteří se kvůli svým nejasným cílům nerozpakují kdekoli a kdykoli zabíjet nevinné civilisty. Dále pak údajně velikonoce 2005, kdy celý svět, i ten nekřesťanský, se zvláštním obdivem i úzkostí přihlížel statečnému umírání papeže, jaký tu dlouho nebyl a nebude, Jana Pavla II. Odcházel totiž jeden z klíčových svědků minulé éry, který prožil a přežil jak nacismus tak komunismus, aby pak uprostřed vítané svobody varoval, že ani třetí z oněch ismů, kapitalismus, není ve své dravé podobě pro lidstvo řešením. (K tomuto papeži dvě poznámky. Správně připomíná Tomáš Halík, že chvíle, kdy - tuším - v 80. letech shromáždil v Assisi zástupce všech náboženství včetně animistů, je historická a že fotka z jejich setkání je spolu s tou, kdy první kosmonauti vyfotili Zemi z Měsíce, nejdůležitější pro celé dvacáté století. A za druhé - jistě jste také zaregistrovali debaty o tom, zda tak nemocný člověk jako Jan Pavel II. neměl raději včas odejít do ústraní a neztrapňovat sebe i nás pohledem na své utrpení; zastávám opačný názor - tím, jak bojoval, možná povzbudil miliony bezejmenných po celé planetě, kteří ve stáří trpí neméně, a pokud to někomu z nás ještě zdravých a čilých vadilo, pak jsme bezděky přijali pohled na svět prizmatem reklamy, která nám překládá ráj a předstírá, že nic jiného neexistuji či aspoň nestojí za pozornost...)
Třetím a posledním datem příznačného počátku našeho století je pak 8. srpen 2008, kdy v 8 hodin a 8 minut tamního večerního času začala v Pekingu letní olympiáda, a s ní možná začalo i čínské století.

Myslíte si totéž, či něco úplně jiného?
Jiří Vejvoda