Kde byl kořen svárů s Přenosilovou a Pilarovou? Otevřený rozhovor Heleny Vondráčkové s Ringo Čechem

28. únor 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Helena Vondráčková

Co si myslí o smrti Karla Svobody? Proč si Helena Vondráčková vybírá výhradně mladší muže? Je její manžel Sparťan, nebo Slávista?

František Ringo Čech: Helenko, nemusím ti předstírat, jakou radost mám, že tě vidím. Jsi kus mýho života, kus krásnýho života. Kam bys zařadila vaši rodinu?

Helena Vondráčková: Oba rodiče mých rodičů byli živnostníci. Jeden dědeček byl truhlář, druhej dědeček byl pekař, zase senzačně pekl chleba a housky a byl nejoblíbenější vůbec v celém chrudimském kraji. A mí rodiče byli spíš takovýho jako intelektuálního směru...

Maminka byla doma se třemi dětmi. A otec pracoval v Transportě Chrudim jako úředník, miloval hudbu a umění. Dobře hrál na klavír a měl i orchestr, ve kterém hrál. Taky vyučoval tři dívky zpěvu. Chodily k nám a zpívaly Ježkovy písničky. Proto dodnes všechny Ježkovy písničky miluju a umím je.

František Ringo Čech: Helenko, víš, kdy já jsem zaregistroval, že existuje nějaká Helenka Vondráčková? Já jsem tehdy byl členem Olympiku. Zarostlej, špinavej, mánička, smrděl jsem. Přitom jsem byl ve veliké vážnosti. Já měl větší vážnost než plešatá zpěvačka. A Janda, ten na mě vůbec neměl. Co já tenkrát v Olympiku řekl, to bylo. Když jsme hledali kytaristu, tak Janda přivedl svýho kandidáta Štěpána Raka. Já jsem chtěl Láďu Kleina a tak jsem řekl: „Ne! Klein, nebo jdu pryč.“ Takže přišel Klein. Štěpánovi Rakovi, virtuosovi světový úrovně, se pak asi 50x omluvil.

Ale byla tady Yvonna Přenosilová, která nazpívala Roň slzy. A jednoho dne přišel Petr Janda rozčílenej a říká: „Nějaká blondýna odněkaď ze zapadákova to nazpívala taky.“ Hledali jsme která a zjistili, že jsi to ty. A fakt je, že ses nám líbila víc než Přenosilová. Vizuálně. Ale byli jsme dotčený, protože Přenosilová byla členka souboru. Prosím tě, kdo ti to tenkrát tu písničku přinesl?

Zpěvačka roku 2014 Yvonne Přenosilová zazpívala píseň Frajer

Helena Vondráčková: Teď ti vysvětlím, co se stalo. Jak jsem ti říkala, že jsem jezdila za Pepíkem Vobrubou do Československého rozhlasu dělat tři zkušební snímky, tak je on vybral. I jednu písničku Evy Pilarový, jednu Jany Petrů, ne Petry Janů. To byla taková malá zpěvačka, jestli si pamatuješ. A jednu písničku, a právě tuto, Yvonny Přenosilový. Já jsem to nazpívala. Byla jsem holka z malýho městečka. Sice jsem písničky uměla, ale tak jsem to zpívala.

Snažila jsem se to nazpívat jako ony. A opajcla jsem to tak dobře, že Eva Pilarová nepoznala, že to zpívá někdo jinej. A blížila jsem se i tý Yvonně, i když ona má trošku jinou barvu hlasu. A Pepík (Votruba) udělal tu nerozvážnou věc, že tyhle tři věci nasadil do rádia jako trvalky. To byla chyba, protože to byly snímky vlastně jen pro něj. Takže mně způsobil na dlouhou dobu docela nepříjemnou situaci s těmahle zpěvačkama. Hlavně s Evou a Yvonnou. Musela jsem jim to dlouhosáhle vysvětlovat, že to nebyla moje chyba ani iniciativa, ale že prostě došlo k průšvihu, no.

František Ringo Čech: Helenko, to všechno odnesl čas. Utichly vášně, utichly emoce. Tys to zpívala opravdu dobře. Já bych to pustil, co říkáš?

František Ringo Čech: Ty jsi vlastně neprošla tou cestou malých skupin. Ty jsi hned stála před big bandem, viď?

Helena Vondráčková: Ne, ne. Já jsem v Divadle Rokoko nejdřív zpívala se skupinou, ve které hrál Václav Hybš. Bylo to asi šest lidí, takovej malej souborek. Potom do divadla přišla skupina Mefisto s Karlem Svobodou. Takže to byla první skupina, se kterou jsem zpívala. Tam nám Karel Svoboda začal nosit své první písničky, své prvotiny. A my jsme nejdřív nad nimi zívali. Jako, že furt opruzuje s nějakejma písněma, ale...

František Ringo Čech: Geniální člověk. Helenko, já odbočím. Že to, byl to geniální člověk, já ho měl strašně rád. My jsme byli velký kamarádi. Bydleli jsme dokonce v Holečkový 15 let vedle sebe. Často dávám jako příklad píli tohohle člověka. Když jsem hrál v Německu, v Norimberku, a na nádraží vystoupil Svoboda v huberťáku, osmolenej s ošahanou taškou a nesl noty nabízet do vydavatelství, tak jsem říkal: „Kurňa, ten člověk je ale zatvrzelej.“ Vyplatilo se.

Helena Vondráčková: On byl strašně iniciativní a cílevědomej. Je to pravda. V Rokoku jsme byli asi tři roky a byla jsem Supraphonem nominovaná jet s Karlem Svobodou a písničkou Vzdálený hlas, kterou napsal se Zdeňkem Rytířem, na festival do Rio de Janeira. Což byl můj první zámořskej výlet někam do dálek. A krásně jsme se umístili. Bylo tam 45 států z celého světa a my jsme skončili mezi prvními 10. Takže velikej úspěch na to, že jsem nikdy nikde nezpívala na takovýmhle fóru.

František Ringo Čech: Tohle je seriózní pořad, kde se nelže, ale já rád někdy podlezu posluchačům mírným bulvárem. Prosím tě, já patřím mezi ty, který nevěřej, že se Karel zastřelil. Co ty? Věříš tomu, že to byla sebevražda? Mně to totiž se Svobodou nejde dohromady. Byl v tak špatným stavu?

Helena Vondráčková: Já tomu asi věřím, i když člověk nikdy do toho nevidí. Já se s ním setkala možná pár týdnů předtím, než se to stalo. A vůbec se mi nelíbil. Já jsem i sledovala fotky z poslední doby, kdy mu vyšlo nějaký album a nelíbily se mi jeho oči. Byl takovej prostě... Viděla jsem, že je nějakej zhrzenej, smutnej.

František Ringo Čech: Já ti povím, co mě trošku mate. Jak jsem Karla znal, tak na sebe vždy dbal. Tak by pro mě sebevražda Svobody byla, že si sedne do lenošky za dubový stůl, upraví si vázanku, napíše krásný dopis a stylově se zastřelí. A ne, že si klekne do bahna na zahradě. Nejde mi to s ním dohromady. No, ale tak co.

Helena Vondráčková: A je to velikánská škoda, protože mohl napsat tolik krásný muziky.

František Ringo Čech: Velká ztráta, já jsem mu říkal, vidíš, co dělá mladá manželka? Karel chtěl udržet krok s těma mladejma. Já mu říkal: „Karle, vykašli se na ně, na ty mladý. Dělej pro nás, pro starý lidi. My jsem vděční. Vždyť to umíš. Jseš mistr nad mistry.“ A ta touha dostat se mezi ně... Oni nás stejně nevezmou, mají svůj svět. Já to vidím u svejch dětí, vnuků. Dědeček je milovanej, ale odsud posud. Oni mají svoje idoly.

Helena Vondráčková: Proto já to řeším obráceně. Mám vždycky mladšího muže. A víš, že to není špatná varianta.

František Ringo Čech: Helenko, tudy vede cesta! Musím tě pochválit. Svědčí to o tom, že jsi dobrá. Protože zatím jsi to urejdovala. Ono to nekončívá dobře. Ale já vždy v šatně divadla, když to probíráme, říkám: „Nechte toho, vy blbouni. Asi na to Helena má, sakra.“ Helenko, mladej muž, můžeme ti jenom závidět. Tím bych tu kapitolu zatím uzavřel. Tvůj první manžel byl německý hudebník, je to tak? Kde tě sbalil?

Helena Vondráčková: Ano, německý baskytarista. Setkali jsme se poprvé na festivalu v polských Sopotech. Sbalil mě až později. Už tam jsem po něm ale koukala. Bylo to v roce 1977. Shodou okolností jsem tam vyhrála cenu Grand Prix za Malovaný džbánek Jindry Brabce a Jiřího Aplta. Soutěžila tam i německá skupina Kreis (Kruh). On tam hrál na baskytaru. Oni všichni vypadali hrozně hezky, ale on byl nejhezčí. Stál tam takhle vzadu v zákulisí. A když jsem převzala cenu a vycházela ven, tak tam stál na schodech. Je to totiž letní divadlo v lese. A byl první, kterej mi blahopřál. Já si říkala: „Sakra, to je...“ A tak se na mě hezky díval.

Pak jsem ho viděla v hotelu ve foyer, ale prošel tam s nějakou blondýnou. Tak si říkám: „Hm, tak z toho nic nebude.“ Ale asi za půl roku jsem jela do Berlína točit nějakou televizi a skupina Kreis tam byla taky. A taky Karel Vágner, který se nima nějak znal a přišel ke mně a říká: „Hele, to je pěknej kluk, viď, ten baskytarista.“ A pak šel k němu a říkal: „Hele, tak jdi a řekni jí: „Ahoj.“ Třeba to zabere. A zabralo.

František Ringo Čech: Dohazovačka Vágner... Tvůj dvorní textař byl Zdeněk Rytíř nebo někdo jiný?

Helena Vondráčková: Textařů bylo samozřejmě hodně. Zpívala jsem texty Pavla Vrby, Zdeňka Borovce, Edy Krečmara, později přišel Zdeněk Rytíř. On taky nastoupil do divadla jako baskytarista, takže jsem pak zpívala i jeho texty.

František Ringo Čech: Byla jsi to ty, kdo nazpíval Dvě malá křídla tu nejsou? Podle mě je to jedna z nejlepších písniček, jakou vůbec ženská u nás nazpívala. A když ti to nebude vadit, já bych jí pustil, pro sebe.

František Ringo Čech: Helenko, je to trochu odtažitý, ale pro mě to má velkou důležitost. Znám tvýho současnýho muže, mám ho rád, dokonce jsem před ním hrál, když chytal v bráně. Ale nikdy jsem se ho nezeptal na otázku, která je pro mě stěžejní, abych si obraz upravil buď k lepšímu, nebo k horšímu. Prosím tě, prozraď, je Sparťan nebo Slávista?

Helena Vondráčková: Sparťan.

František Ringo Čech: No, tak ať jde do háje. To jsi teda neměla říkat. No, je to jasný, on nechytal zas tak úplně pěkně. Mohlo mě to napadnout. Helenko, pozdravuj ho. Hodně štěstí. Měj se pěkně.

Helena Vondráčková: Já mu to vyřídím. Děkuju za pozvání. Hrozně hezky se mi tady s tebou klábosilo. A vy, co jste nás poslouchali, doufám, že jste se nenudili.

Audiozáznamy dalších rozhovorů s Hvězdami vinylu najdete v našem Archivu pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: František Ringo Čech
Spustit audio