Kamin / Kamín
Antonín Kotík řadil příjmení Kamín vedle příjmení Kámen a Kamínek. Patrně tedy podle něj patří do kategorie pojmenování podle nerostů. Jako pravděpodobnější se však jeví výklady, které nacházíme ve slovníku německých příjmení ‒ příjmení Kamin se tu odvozuje z místního jména obcí Kamin, Kammin a Camin ve Slezsku, Pomořansku a Meklenbursku (srov. též časté polské příjmení vzniklé z místního jména ‒ Kaminski).
Další možný výklad je ze středohornoněmeckého kámīn, tj. „komín“ (máme i české příjmení Komín), nebo také ze středohornoněmeckého kamīn ve významu „kmín“ (pak by se jednalo o příjmení pro prodejce koření). Příjmení Kamin u nás podle evidence obyvatelstva nikdo nenosí, formu Kamín a Kamínová používá jen 15 mužů a 24 žen.
Použitá literatura:
A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 154; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 191, s. 90, s. 202
