Jubileum: Ohlednutí za kariérou Jana Vodňanského s unikátním záznamem představení z Činoherního klubu

11. prosinec 2016

Dokument

Letos 19. června bylo Janu Vodňanskému 75|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Letošní pětasedmdesátiny oslavil Jan Vodňanský „doma“: v Činoherním klubu dvouhodinovým scénickým balábile, které publiku nabídlo především zbrusu nové písničky, říkadla a bizarní přednášky. Záznam tohoto představení se stal autentickou součástí rozhlasového dokumentu. K on-line poslechu jen do neděle 8. ledna 2017.

Když na přelomu 60. a 70. let minulého století pražský Činoherní klub uvedl montáž písní, veršů, říkadel a bizarních přednášek S úsměvem idiota, byl její ohlas okamžitý. Nová autorsko-herecká dvojice Vodňanský a Skoumal si rázem podmanila tisíce diváků a posluchačů.

V+S jako V+W

V její tvorbě se zrcadlila doba a zároveň bylo zřejmé, že svou dobu přesahuje: originalitou písňových textů a osobitostí melodií, z nichž každá sama o sobě aspirovala na hit. Opět tu bylo „duo“ rozvíjející odkaz Voskovce a Wericha (a Ježka) nebo Suchého a Šlitra. Akorát ho posunuli do mnohem absurdnějších a intelektuálnějších pater.

Při příležitosti 70. výročí premiéry Vest pocket revue v roce 1997 se Vodňanský ke své zásadní inspiraci Voskovcem a Werichem přihlásil její autorskou parafrází: hrál ji v různých klubech po několik let.

Samotná doba ovšem tak vyhraněné tvorbě nepřála. Začínala normalizace („Biafra ducha“) a Vodňanský se Skoumalem byli brzy podrobeni šikaně normalizačních činovníků. Vydali své první LP, v Činoherním klubu ještě uvedli revue Hurá na Bastilu a scénickou koláž S úsměvem Donkichota a v roce 1974 byli novým vedením divadla vyhozeni.

Smějící se idioti

Chvíli ještě směli hrát Králíky pokusné v pražském Ateliéru, ale pak už jen příležitostně ve studentských a závodních klubech. A když Vodňanský podepsal Chartu 77, nebylo možné ani to. Rozpad dvojice V+S způsobila nepříznivá společenská atmosféra. Ale určitě v něm hrála roli i „ponorková nemoc“ podobných dvojic.

Znovu se společně sešli po listopadu 1989 a rok co rok, až do Skoumalovy smrti, vystupovali vždy v jediném představení v Činoherním klubu s inovovaným pořadem S úsměvem idiota. Petr Skoumal mezitím skládal scénickou a filmovou hudbu a Jan Vodňanský působil s jinými partnery.