Jsem polyester české kulturní scény. Hladká a příjemná, žertuje Ester Kočičková
„K té látce se dá přirovnat i moje tvorba. Je také tak hladká a příjemná, jako když v ní sedíte dvě hodiny,“ žertuje stand-up komička v Blízkých setkáních. Všechny díly pořadu najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas. A pro Blízká setkání můžete právě teď hlasovat v soutěži Podcast roku.
„Ty pětiminutové skeče bývaly dobré, tak jsme začínali. Ale když je nějaký dobrý námět, tak je třeba ho vytěžit a prozkoumat ze všech možných úhlů. A to za pět minut neuděláš,“ vysvětluje.
„Stand-up se hraje divadelně a musím ho stihnout vypointovat. Nejde improvizovat. Samozřejmě se improvizuje, ale v intencích, které si určím. Aby se mohli vystřídat kolegové. Když jsem sama, můžu si podle diváků přizpůsobit, o čem a jak dlouho budu mluvit. To je nejlepší a nejsvobodnější pro mě, ale otázkou je, jak pro diváka,“ uvažuje nahlas Ester Kočičková.
Pro koho je stand-up
Herečka a textařka nesouhlasí s názorem, že lidi vždy tuší, na jaké představení jdou. „Přicházejí s malými dětmi, které brečí, takže všechny diváky i nás to ruší. O trochu horší je, když přicházejí s dětmi, které už pobírají rozum. Máme témata, která, což říkám jako bývalá vychovatelka, by slyšet neměly,“ uzavírá rezolutně herečka a textařka.
Těší se na diváky? Čím a kdy ji zlákal šanson? Je složité psát texty? Je hudební žánr, který preferuje? Znala se s Václavem Koptou ještě předtím, než spolu začali na Dvojce moderovat Vypravěče?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.