Jiřina Fikejzová: Byla jsem známá tím, jak se loudám. Nikdy jsem se za to ale nestyděla a trápila se ráda

9. březen 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiřina Fikejzová

„Tak to zkuste, dívko, Borovec mi to vrátil,“ řekl jí prý Karel Vlach. A tak vznikl její první text. Později psala pro Gotta i Matušku.

Narodila se pod Krušnými horami v Lomu u Mostu. Žila tam do svých 11 let. Druhá světová válka a Hitlerem zabrané pohraničí totiž donutili celou rodinu ke stěhování. Talent zdědila půl na půl od každého svého rodiče.

„Maminka měla krásný hlas, zpívala a hrála na klavír. Učila nás lidové, tehdy národní, písničky. Milovala operní árie. Po tátovi mám možná sklon ke sportu. Byl velký Sokol a jako první v Lomu předvedl na závodech veletoč na hrazdě.“

Sama Jiřina Fikejzová v 50. letech reprezentovala Československo ve sprintu a ve štafetách. „Narozdíl od svého muže Jaroslava Fikejze, který byl druhý nejlepší v Evropě ve skoku dalekém, jsem žádná hvězda nebyla. Uvádí se to spíš jako zajímavost.“

První texty

Jiřina Fikejzová

Jako neznámá dívka oslovila Vladimíra Dvořáka, kterému dala k posouzení několik svých prvních textařských pokusů. „Ze všech se mi nejvíc líbily právě jeho texty, dokonalá čeština a kultivovanost.“

„Napsala jsem mu do rozhlasu, on mi odepsal a pak navrhl schůzku. Tehdy jsem byla na mateřské dovolené a mimo péče o svého syna Dana jsem zatoužila dělat ještě něco. A tak jsem začala psát.“

Jejím prvním oficiálním debutem byla písnička Tak půvabná a svěží. Když jí Karel Vlach, s kterým ji právě Vladimír Dvořák seznámil, svěřoval úkol vytvořit text, pronesl prý: „Tak to zkuste, dívko, Borovec mi to vrátil.“ Skladba se ale nakonec povedla a líbila. Jiřina Fikejzová tak nastartovala svou profesionální dráhu textařky.

Jinak pro Gotta a jinak pro Matušku

Původně vystudovala psychologii a sociologii. Tato skutečnost se do jejího celoživotního povolání promítla. Vždy se totiž snažila o jakousi sondu do lidské duše. „Velice jsem se snažila a dbala o to, abych vystihla osobnost a osobitost toho, pro koho jsem psala, chtěla jsem, aby mu to slušelo.“

Jiřina Fikejzová

Například pro Waldemara Matušku psala hovorovou češtinou, protože mu zkrátka slušela. U Karla Gotta by si něco takového ale netroufla. Za 40 let vytvořila asi 240 textů. „Narozdíl od mých kolegů a kamarádů jde o desetinu. Je to hrozně málo.“

Podle textařky na tom prý ale nezáleží. „Byla jsem známá tím, jak se loudám. Nikdy jsem se za to ale nestyděla a trápila se ráda. Teď se mi vše krásně vrátilo, protože mnohé mé písničky stále žijí, jsou oblíbené a lidé je chtějí. Toho si velice vážím.“

Krásný dárek

V pátek 13. dubna 2012 se na pultech objeví reeditované album DEN ŽEN / DEN MUŽŮ, které poprvé spatřilo světlo světa v roce 1978. „Tenkrát někdo přišel s tím, že když na něm zpívají samé ženy, bylo by dobré, kdyby se ozval i mužský hlas. Ten měl skladby glosovat.“ Osobou pověřenou tímto úkolem se stal Miroslav Horníček. „Všechny písničky povýšil někam úplně jinam. Jeho poznámky byly velice chytré a vtipné. To byl zkrátka on.“

Umělecké geny předala synovi

Umělecké geny předala i svému synovi Danielu Fikejzovi, který se zabývá scénickou hudbou. Napsal ale také dva muzikály. Přestože psal texty pro svou skupinu Combo FH, nikdy se svou maminkou nespolupracoval.

„Lidé se mě ptávali, proč, když to máme doma, neděláme písničky spolu. Naštěstí jsme na to měli stejný názor, a sice, že nemáme rádi takové to rodinkaření. Neudělali jsme ani jednu písničku, přestože byli někteří moji spoluautoři často ještě mladší než Dan.“

Jiřina Fikejzová je matka, babička, ale i prababička. A jak se jí poslouchá hudba oblíbená její pravnučkou Terezou? „Poslouchá spíš Lady Gaga a takové ty zrůdnosti. Nic mi to neříká. Ze současné hudby poslouchám jak co. Všechno naštěstí není takové stupidní. Najdou se i skvosty. Stejně si ale pořád myslím, a to globálně, že v minulém století vznikaly silné a krásné nahrávky.“

Více si poslechněte v záznamu rozhovoru Stanislavy Lekešové a Jiřiny Fikejzové.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio

Související