Jiří Horčička – spor o legendu
Dokument jako rozhlasový soud. Přímo v nahrávacím studiu vyšetřující posuzuje, jak významnou stopu Jiří Horčička zanechal v historii Českého rozhlasu. Vypovídá třeba legendární komisař Maigret, ztracený hlas Laďky Kozderkové, Viktor Preiss a další. V přelíčení zazní i několik důkazů v podobě ukázek z her Válka s mloky, Linka Důvěry, Vojna a Mír nebo Let do nebezpečí.
Z protokolu přelíčení vybíráme několik citací:
Vyšetřovaný Jiří Horčička popisuje své přelomové dílo – Čapkovu Válku s mloky
„Pro mě to znamenalo historický zlom nejenom v mé režisérské práci, ale i v mém nazírání na rozhlas. Do rozhlasové režisérské práce musela vstoupit rozhlasová technika. Ale nikoliv jen jako pasívní záznamové zařízení. Ona sama musela být produktivní. V roce 58 jsme neměli příliš vyspělou techniku. Měli jsme nějaké filtrové korekce, které omezovaly výšky nebo hloubky, echo a to bylo všechno. A s tímto vybavením jsme si měli vymyslet hudbu mloků, řeč mloků, zvláštní zkraty a zvláštní střihy.“
O Horčičkových nárocích na spolupracovníky vypovídá zvukařka Jitka Borkovcová
„Nároky, které měl, byly vždycky opodstatněné. Ale pro mě bylo nejpodstatnější, že důvěřoval svým spolupracovníkům. Lidově řečeno nekecal nám do toho, jak budeme stavět mikrofony a tak dále. A když jsme natočili záběry, tak ho zajímalo, jestli se to nám v režii líbilo. Když na nás bylo znát, že se nám něco nelíbilo, tak chtěl vědět proč. A buď řekl: Blbost! Anebo: Fakt?“
Herec Viktor Preiss o mýtu, že Jiří Horčička na herce často křičel
„Ten křik nebyl zlobný, to bylo v zápalu věci. On režíroval hlasitě, ale mělo to jednu výhodu, že strhával. Svou energií určoval napětí a všichni se mu to snažili splnit. Při tom použil strhující metodu velké dikce a velkého režijního projevu. Každou inscenaci měl velice dobře promyšlenou. Připadalo mi, že to byla vysutá dráha, po které se jelo a nějaké velké úhyby do stran, takzvané zmýlené cesty, při práci s Horčičkou rozhodně nebyly.“
Z výpovědi scénáristy, dramaturga a specialisty na rozhlasovou tvorbu Jana Vedrala citujeme pasáž týkající se komplikovaného období normalizace, kdy byl Jiří Horčička v nemilosti
„Byl pověřován opravdu velmi problematickými, dokonce svým způsobem kompromitujícími režijními úkoly, jako byly třeba poemy konjunkturálního básníka Václava Honse, které točil. Režisér by jistě měl právo odložit některé texty, které Horčička realizoval, protože to byly nekvalitní, ideologizující texty. On je natočil a ještě se je pokoušel natočit co nejlépe a co nejzajímavěji. Je to kompromis? Je to kompromis. Zůstat u té profese bylo podmíněno takovými ústupky. Odpovědnost za to médium byla v jeho případě maximální a rozhodně nešlo o sebezvýhodňování.“
Pohled do Horčičkova soukromí poskytla jeho druhá manželka Jarmila Šusterová
„Neuměl moc odpočívat. Když pracoval na nějaké nové hře, tak u nás v kuchyňském koutu proseděl mlčky mnoho hodin. Díval se z okna na Prahu a usilovně přemýšlel o hudbě, o hereckém obsazení, o zvukových efektech. Ta profese mu dávala hrozně moc a on jí tím pádem dával také spoustu svého času a svých nálad.“
Jaký verdikt nakonec tento zvláštní rozhlasový soud vynesl? Poslechněte si!
Související
-
Jeden den s … Jiřím Horčičkou
O rozhlasovém kouzlení s legendárním režisérem i jeho spolupracovníky Jitkou Borkovcovou, Ladislavem Reichem a Michalem Lázňovským natáčela v roce 2007 Eliška Závodná.
-
Medaile pro Jiřího Horčičku in memoriam
V den 89. výročí založení samostatného československého státu udělil prezident republiky Václav Klaus medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění in memoria...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
