Jiří Anderle popisuje dnešní dobu jako „Karneval šílenců“
Akademického malíře a grafika Jiřího Anderleho určitě není třeba posluchačům Dvojky příliš představovat.
Jeho práce je rozhlasem nezprostředkovatelná, přesto jeho hlas posluchači Dvojky velmi dobře znají. Pracoval jako kulisák, osvětlovač, technik, herec a pochopitelně maloval. Jiří Anderle sám říká, že začal na obraze pracovat ve Stockholmu v šatně a dokončil ho v Benátkách. Je jediným Čechem, který dvakrát vystavoval v hlavní expozicí benátského Bienále. V Newyorském Metropolitním muzeu jeho díla nalezneme hned vedle Albrechta Durera.
Inspirován od začátku do konce
V čem je tedy více informací, kde nám toho na sebe prozradil nejvíce? Skrze svou rozhlasovou tvorbu v pořadu Láska za lásku nebo na malířském plátně? „Říká se, že co je psáno, to je dáno, ale já osobně nechávám obrazy moc rád nedokončené a kombinuji preciznost se záměrným nedodělkem. Divák si pak může domýšlet a zapojit tak svou představivost.“ Jak tedy J. Anderle pozná, že je obraz hotov? Od počátku prý přistupuje k dílu pouze skrze inspiraci a jednotnou myšlenku: „Maluji hodiny a týdny, dokud se mě původní inspirace drží. Jakmile začne vyprchávat, obraz otočím a vrátím s k němu např. až za rok.“ Dnešní doba je prý pološílená a je třeba ji ztvárnit. Malíř má tedy v plánu zachytit současnost v následujícím obraze, který prozatím nazval „Karneval šílenců“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
Tajný deník čínské císařovny
Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.
