Jindřich Mann: Každá emigrace změní člověku uměleckou identitu

23. září 2013

V pondělním magazínu Je jaká je nám o historii slavné rodiny Mannů vyprávěl filmař Jindřich Mann.

O své rodině se mu často zdá ve snech. Slavným dědečkem byl spisovatel Heinrich Mann, vzpomíná i na svého otce Ludvíka Aškenazyho. "Od svého dětství jsem si myslel, že budu spisovatelem. Přišlo mi to prostě normální a celkem jsem o tom ani nepochyboval, neboť mí rodiče mně v tomto plánu nezviklávali. Přihlásil jsem se ke studiu na dramaturgii, ale přišel srpen 1968. To se změnilo všechno, a to ne jen v naší rodině. My jsme odešli do ciziny, resp. do Německa, a to, co jsem si myslel, že chci dělat, tak jsem najednou neměl jazyk. Německy jsem neuměl. No, a pak se ukázalo, že tam neplatí má maturita. Já se nakonec rozhodl jít na německou filmovou školu, která byla teprve asi dva roky otevřena. A tam maturitu nakonec ani nechtěli."

Ludvík Aškenazy
"Já si o svém tatínkovi myslím, že to byl opravdu dobrý spisovatel. A nějakým způsobem se do české literatury po roce 1989 nevrátil s takovou vervou, jako dřív. On si svou stopu najde i dnes. Pozoruji ale, že lidem kolem čtyřicítky dnes už moc známý není. Ale snad k tomu časem dojdou."
Arnošt Lustig o otci Jindřicha Manna vzpomínal jako na člověka, který otevřít povídku, přečetl si jeden odstavec a podle toho se rozhodoval, zda je dobrá, resp. pěkná nebo ne. I po emigraci Ludvík Aškenazy psal. Žili tehdy v Mnichově. "Tatínek psal, ostatně, musel nás nějak živit. Emigrace změní člověku uměleckou identitu. Než jsme odešli, tak spolupracoval s Bavorským rozhlasem, a když jsme přijeli do Německa, tak s nimi hodně spolupracoval. Psal rozhlasové hry a pohádky, ze kterých pak vydával knížky. Jeho rozhlasové hry i pohádky byly velmi úspěšné."

Ludvík Aškenazy

Rodina Mannů
Maminka Leonie vyrůstala v Německu, nejprve také neuměla česky. "Historie rodiny se vlastně opakovala. Moje matka, i se svou matkou, emigrovala v roce 1933 do tehdejšího Československa. Byla to česká židovská rodina. Z naší rodiny zbyly jen fragmenty. Rodina otce zmizela v Holokaustu aniž by o tom někdo z nás něco věděl. Babička přežila Terezín, vrátila se, ale krátce poté zemřela. Nepoznal jsem vlastně žádné prarodiče. Všichni z rodiny získali čs. občanství, byli na to velmi hrdí."

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru Daniely Brůhové s Jindřichem Manemm.


Jindřich Mann
se narodil roku 1948 v Praze, kterou o dvacet let později jako emigrant na dalších dvacet let opustil. Strávil je hlavně v Mnichově, západním Berlíně a částečně v Itálii. V Praze pracoval jako praktikant v dramaturgii a asistent režie v Národním divadle. V květnu 1968 byl přijat na pražskou FAMU, ale na studia již nenastoupil. Absolvoval na Filmové a televizní akademii v Západním Berlíně a od roku 1974 pracoval jako scenárista a režisér na volné noze pro západoněmecké televizní stanice ARD, ZDF ad. Natočil 30 televizních filmů různých metráží a žánrů, většinou dle vlastních scénářů, dokumenty, dětské seriály i detektivky. Podle divadelní hry svého otce Ludvíka Aškenazyho pro Českou televizi natočil Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holce s dobrým srdcem (2001). V roce 2007 vydal v nakladatelství Rowohlt německy napsanou knihu Prag, poste restante.
zdroj: labyrint.cz

autor: lup
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová