Ještě teď skoro brečím, přiznává majitelka a dramaturgyně hudebně-literární kavárny Helena Dolejšová
Když byl v loňském roce největší průšvih, kavárna byla zavřená, ale povinné platby se nezastavily.
Velká část účinkujících z její kavárny se dala dohromady a společně s hosty udělala sbírku, aby „jejich“ kavárna nepadla. Obrovskou solidaritu si majitelka kavárny bude pamatovat navždy. „Ani polštář vystlaný penězi nikdy nenahradí lidské vztahy,“ ujišťuje majitelka kavárny Helena Dolejšová.
Nevěděla jsem o té práci vůbec nic, vzpomíná
Věděla jen to, že ráda pracuje s lidmi. Po letech pořádání kongresů a firemních akcí se totiž rozhodla úplně změnit svůj život a vytvořit místo, kam lidé chodí nejen za dobrou kávou, ale hlavně za kulturními zážitky.
Za patnáct let existence hudebně literární kavárny se na improvizovaném pódiu objevovaly i velké osobnosti kulturního a vědeckého světa, ze zapadlého nenápadného místa se stal prostor pro setkávání, vzdělávání. „Ta kavárna mě na jednu stranu občas docela fyzicky vyčerpává, ale na druhou stranu mě ohromně nabíjí a v mnoha směrech mi pomohla,“ uzavírá Helena Dolejšová.
Kdo ji překvapil svojí profesionalitou? Které vědecké obory ji díky kavárně zaujaly? Proč si její hosté dělají poznámky?
Související
-
Největší umění je, když rozhýbáte lidi, je přesvědčený kavárník Ondřej Kobza
Má rád, když se spolu lidé baví. Iniciátor piana na ulici, kavárny v lese či hostiny na Karlově mostě Ondřej Kobza už jako mladík brával lidi na poutě.
-
„Kavárny vadí všem totalitním režimům.“ Pražská kavárna včera a dnes
Kavárenský život byl vždy synonymem setkávání, odstupu od všednodenních starostí, zapálených diskusí i nevšední pohody. Kavárna je místo s osobitou architekturou, d...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.