Jazzmani jsou intelektuální snobi, říká jazzový kytarista Rudy Linka

17. červen 2014

Narodil se v Praze. Emigroval do Německa, pak žil ve Švédsku. Dnes je Američan.

Na západ emigroval v 80. letech. „Já tehdy za železnou oponou o světě nevěděl vůbec nic,“ říká dnes Rudy Linka.

Nasedl do německého vlaku a už prý věděl, že tam nezůstane. Německy neuměl, i když se řeč učil devět let. Začal tedy se švédštinou. Bylo mu jen 19 let.

Čtěte také

A právě Švédsko bylo jeho osudovou zemí. Jen tři měsíce po příjezdu potkal ženu svého života. A aby se kruh správně uzavřel, manželka se právě stěhuje do Česka.

Rudy Linka ukazuje starožitnou kytaru Jolana

Životní štěstí

„Vždy jsem měl štěstí, že jsem potkal správné lidi ve správnou dobu.“

Nikdy také neměl pocit, že chce jen něco dokázat. „Když jsem chodil na úžasné koncerty světových jazzmanů, nikdy jsem si neříkal: Já budu jeden z nich. Chtěl jsem se to jen jako oni naučit.“

Nejdůležitější je prý dát si sám sobě čas na některé věci.

Osudové bylo i jeho stěhování do Ameriky. Do Švédska jednou přijel člověk z Columbia University. Když se mu představil, vzpomínal na Linkova dědečka. Prý mu za války pomohl.

Dědeček vybudoval vyhlášené Linkovo lahůdkářství se sídlem v pražské Hybernské ulici. A hlavně kvůli této dávné známosti získala manželka Rudy Linky univerzitní stipendium v Americe.

Když něco dělám, dělám to pořádně

„Dělat něco dobře se vyplatí. To, že děda dělal něco dobře, mi ve Švédsku pomohlo s životem v Americe.“ V New Yorku žije už 28 let. A být Newyorčan je prý trochu víc než jen Američan. „Je to totiž míchanice lidí z celého světa.“

To, aby byl vyhlášeným jazzovým kytaristou, ale nebylo zadarmo. Rudy Linka soukromě studoval u Johna Scofielda, Jima Halla a Johna Abercrombieho. Sám se výuce hry na kytaru věnuje od roku 1989.

Na Jima Halla prý často vzpomíná. „Já ho celý život kopíroval. Jediné, co mi nešlo, byla jeho plešatost.“ Právě Hall ho ale naučil mít rád své vlastní hraní. Dnes tvrdí, že jednoho dne musí každý dobrý muzikant přestat s kopírováním svých učitelů. A musí začít hrát za sebe.

Jazzmani jsou podle Rudy Linky specifičtí muzikanti. „Jsou to intelektuální snobi.“ Na podiu vždy dávají sami sebe. „Pokud se mi líbí něčí hudba, tak se mi jako člověk líbí i ten, kdo to hraje.“

Jaké to je studovat na The Day School v New Yorku? Proč se rozhodl pro role konzultanta nejdůležitějších hudebních konzervatoří v USA, Evropě a Kanadě? Poslechněte si v iRadiu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová