Jaroslav Heyrovský

Prof. Jaroslav Heyrovský se narodil 20. prosince 1890, deset let před koncem 19. století, ale svým objevem polarografie se ovšem stal jednou z velkých a respektovaných vědeckých osobností právě končícího 20.století. Už od mládí se zajímal o přírodní vědy, sbíral zkameněliny, dělal první chemické pokusy, na gymnáziu, kde byl jeho spolužákem mj. Karel Čapek, se Jaroslav Heyrovský soustředil především na fyziku, chemii a matematiku. Už ve dvaatřiceti letech byl jmenován mimořádným profesorem na přírodovědecké fakultě, to bylo v roce 1922 - ve stejném roce, kdy poprvé publikuje výsledky svého objevu: použití polarografické metody v analytické chemii. V čem byla polarografie tak vyjímečná? Byla to nová metoda stále přesnější možnosti poznání i těch nejnepatrnějších částí tehdy zkoumaných roztoků. Heyrovského označení polarografie můžeme pochopit snad i tak, že je to vlastně grafické znázornění přesných hodnot složení zkoumané látky a protože důležité je v tomto případě spojení rtuti a polarizace elektrody - proto polarografie. Při všem zjednodušení, doufám, že to podstatné bylo řečeno a prof. Heyrovského ani jeho následovníky jsem snad neurazil. Když byly po druhé světové válce byly vyhodnoceny nejrůznější fyzikální metody chemické analýzy látek, byla polarografie mezi pěti nejvýznamějšími. Prof. Jaroslav Heyrovský se znovu objevil jako kandidát na Nobelovu cenu. Ostatně nebylo to ani poprvé, ale ani naposledy. Nejvýznamější vědecké ocenění převzal Jaroslav Heyrovský ve Stockholmu v prosinci r. 1959 z rukou švédského krále Gustava Adolfa VI.

Ve vzpomínkách spolupracovníků prof. Heyrovského můžeme číst, že při vědecké práci požadoval, aby jeho kolegové šli pokaždé za něčím novým, neměl rád dokreslování jednou už principiálně vyřešených věcí - to byl pro něj tzv. detailismus. Prof. Heyrovský zdůrazňoval letité vědecké heslo Pracuj, uzavři, uveřejni... Nebyl jen dokonalým obrazem pečlivého a práci a výzkumu plně oddaného vědce a psycholga týmové práce (jeho pracovní týden měl jen vyjímečně méně než sedm dnů), ale když mu občas zůstala vzácná volná chvíle, věnoval se sportu, lyžování, plavání a turistice, v mládí byl horolezcem, hrál házenou, s kolegy a studenty na výletech nevynechal ani fotbal a večer obvykle přišly na řadu parodie na vědecké přednášky. Jaroslav Heyrovský byl totiž především člověk a vědec a teprve potom vzor úspěchů socialistické vědy, jak se o něm někdy psalo v učebnicích. Od roku 1950,kdy se prof. Heyrovskému splnil jeho sen a vznikl samostatný Polarografický ústav ( dnešní Ústav fyzikální chemie) byl až do r. 1963 jeho prvním ředitelem. Prof. Jiří Koryta - spolupracovník prof. Jaroslava Heryovského - o svém učiteli napsal: Vytvářel si svoje pevné názory k různým otázkám vědy i života, neměnil je, ani když se to mohlo zdát výhodné a často šel i proti běžným názorovým proudům. Byl mužem spravedlivým, který se držel svých zásad a předsevzetí... Jaroslav Heyrovský zemřel 27. 3.1967.

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35