Jako ptáci v kleci
Na počátku byla kolegyně Andrea Hanáčková. Vyprávěla mi o semináři pro imigranty, který organizovala. Týkal se rozhlasového dokumentu. Zaujal mě nejen tento fakt, ale i možnost, aby se sami cizinci žijící v této zemi pokusili natočit vlastní téma, vybrali si vlastní hrdiny a okusili tak práci v tomto těžkém a zároveň krásném žánru. Byl to okamžitý nápad. Měl jsem pocit, že natáčení cizinců cizinci může být trochu jiné, otevřenější, ti lidé se nacházejí v podobných situacích a s podobnými problémy. Čech by na to celé šel možná úplně jinak.
Velkou pomocí mi byla Tereza Blahoutová, toho času z Multikulturního centra Praha, která zařídila schůzky s potenciálními autory, pomáhala obstarat nahrávací techniku a v podstatě produkčně zajišťovala první fáze celého projektu. Z několika vážných zájemců jsme nakonec vybrali čtyři. Byli to imigranti z Ruska, Vietnamu a Somálska. Pochopili smysl celého projektu, zvolili témata a pustili se do práce. V průběhu měsíců ale někteří odpadli a nakonec zbyly dvě houževnaté dívky: Oxana Vachrusheva a Ludmila Kopecká, obě z Ruska.
Ludmila Kopecká se do Česka provdala. Rozhodla se zachytit názory a úsek života dvou svých kamarádů, obou studentů vysoké školy. Zajímala se o jejich postoj k českým tradicích, zvyklostem, zajímala se o to, jak se jim daří integrovat do české společnosti, kde vnímají a které rozdíly, jak moc se jim stýská a jestli by chtěli v Česku žít i nadále. Z mnoha rozhovorů a situací vyplývá zajímavý obrázek nejen o nás, o Češích viděných imigrantskýma očima, ale i o aktérech dokumentu zároveň. Také zajímavá reflexe ruských, potažmo sovětských dějin včetně okupace Československa v roce 1968. Jazyková bariéra, přestože oba protagonisté mluví výborně česky, je přesto znát, neumožňuje takovou přesnost a pestrost vyjádření.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
