„Jak vzpomínáš na útlak po boku Jiřího Suchého?“ František Ringo Čech se ptá Jitky Molavcové

František Ringo Čech: Mým dnešním hostem je božská Jitka Molavcová. Jaká byla první písnička na semaforským jevišti?

Jitka Molavcová: První písničku mi nabídli Ferdinand Havlík a Jiří Suchý, a byl to Letní večer. Zpívá se tam: Řekněme, že den letní už spěje k večeru a píseň operetní se chvěje v éteru. Taková přecitlivělá píseň. Ale původně byla určena pro Karla Černocha.

František Ringo Čech: Ano? Zvláštní přesmyčka. Černoch nemohl, tak slečno Molavcová, střihnete si to vy? Ale, Jitko, nahrálas mi zase na krásnou otázku. Co ty a Carmen, teda šansoniérka Hegerová? Jakej byl váš vztah?

Jitka Molavcová: Já ji obdivuju, hlavně jak prožívala ty svý písně. To mi bylo vždy blízký. Já jsem taková přecitlivělá a myslím, že ona taky. To mně bylo taky blízký. Ten šanson, se kterým jsem zvítězila, kdy mně Karel Vlach předal Zlatýho dudlíka, tak to bylo z repertoáru paní Hegerový Oh! Mon Amour (Ó, lásko má) Jacquese Brela. Skvostně to česky otextoval Pavel Kopta. Takže já tvorbu paní Hegerový sleduju celej život.

František Ringo Čech:„ Já k tomu musím dát krásnej příměr, já jsem Hanu Hegerovou doprovázel jako bubeník Studijní skupiny tradičního jazzu, takže jsem se s ním dobře znal. Chodil jsem se dívat na její koncerty Divadla Na zábradlí, stál jsem v zákulisí a božská Hegerová zpívala fialovou píseň Židovská máma. Tekly jí slzy jak hrachy, já byl dojatej. A teď se, Jitko, zatahovala opona, plačící Hegerová klečíc vepředu plakala a do ticha dozpívala a opona se zavřela. Hegerová se vymrštila směrem k osvětlovačům a říká: „Ty pitomče, ty idiote, ty jsi tak blbej“. A pak se zase rozjížděla opona a ona zase židovská máma, ve vteřině si klekla, vytlačila další slzy a zase opona dolů a ona zas: „Debile pitomej!“. Mě si tím získala jako profesionálka. Dokonale odlišila dvě roviny, božská Carmen. Ale zpátky k tobě: Jituško, měla jsi někdy svoji kapelu? Zkoušela jsi vyjet na estrádu s triem nebo s kvintetem?

Jitka Molavcová: S duem. Byl to Václav Prejzek a Jiří Pertl, dva kytaristi, báječní kluci. S nimi jsem nazpívala řadu písniček a měli jsme velkej úspěch, třeba Káva a čaj... Jsem tvá káva, jsem tvůj čaj.

František Ringo Čech: Jsi podle mě naprosto nedoceněná komička a herečka. Těžce nesu, že si to široká veřejnost neuvědomuje. Jenom zasvěcenci a znalci. Takže dodatečně takovouhle poklonu ti chci vyseknout. Kdy přišlo to ságo? Kdy jsi začala hrát?

Jitka Molavcová: To bylo v 80. letech minulého století. Byl to nápad Jiřího Suchého, který jednoho dne prohodil: „Nebylo by špatný, kdybysme oba dva se objevili na jevišti se saxofony. A oba dva bysme hráli.“ To byl úžasný nápad. Jenomže on na to pak zapomněl. Já ale nezapomněla.

Šla jsem za Evženem Jegorovem a poprosila jsem ho o pomoc. Dal mi základní lekce a pak řekl: „Tak zajeď si někam do přírody a ty němý tváře ti nadávat nebudou, až se budeš profoukávat k tý první písni.“ A tak jsem cvičila v holubníku, v kurníku a jedna slepice přestala snášet. To je fakt pravda. Ostatní to snášely docela dobře. Horší to bylo v pražským bytě, kdy jsem cvičila. Jeden soused mi pak řekl: „Je, ty tady taky bydlíš? To tě lituju, tady nějakej blbec pořád hraje na saxofon.“ Na saxofon hraju dodnes a docela ráda.

František Ringo Čech: Na Evžena si pamatuju. Já ho doprovázel ve hře Tak co, pane barone. Byl vynikající a navíc já se pamatuju, on byl nesmírně vtipnej. Zažil jsem s ním dvě nádherný scény. Jegorov přišel do Semaforu. Bylo vidět, že má velikou radost a říká:„ Kluci, nádhera. Narodila se mi dcera. Já mám takovou radost! Představte si, že by to byl syn a nedej bože měl talent. Ta hrůza!“ Tohle byl Jegorov.

Jitka Molavcová, Jiří Šlitr, Jiří Suchý... a Divadlo Semafor

A v Semaforu bylo takový: přišel stranickej tajemník a vedl náměstka ministra. Ten byl schovanej a tajemník říkal: „Mám pro vás velký překvapení. Jestlipak, soudruzi, víte, kdo teď přijde?“ A Jegorov vstal a řekl: „Farabundo Marti?“ A my jsme všichni spadli ze sedadel. A tajemník byl úplně v pytli. Ministerský náměstek se pak styděl vylézt. Když my čekali Farabunda Martiho a on jen českej náměstek. Takový byl Jegorov.

Jitko, ty jsi velmi romantickou osobou. Máš nějakou nenaplněnou lásku? Tobě se těžko říkalo ne, když sis někoho vybrala, určitě to byla pocta. Ale stalo se ti, že jsi milovala někoho a ten vztah nedošel naplnění?

Jitka Molavcová: Vladimír Ráž. On byl mou první, platonickou láskou.

František Ringo Čech: A řekla jsi mu to?

Jitka Molavcová: Řekla. On se dokonce přišel do Divadla Semafor podívat na představení Zuzana v lázni. Pak jsme spolu mluvili a dívali jsme se na sebe.

František Ringo Čech: Koho jsi tam měla nejraději (ze semaforskýho souboru a mimo Suchýho a Šlitra)? Měla jsi nějakýho oblíbence jako třeba já pana Balcara?

Jitka Molavcová: Toho jsem taky měla ráda a koho jsem taky milovala, ctila? Jirku Grossmanna, ale měla jsem ráda i Slávka Šimka. Ke mně totiž byli moc hodní. Vždycky, když jsme se potkali v zákulisí, tak oni se tak jako mírně uklonili a říkali: „Uctivo.“ To byl takovej náš pozdrav. A tak vždycky, když si na ně vzpomenu, tak jim posílám pozdrav „Uctivo a děkuju vám, chlapci.“ Taky jsem měla, vlastně pořád mám, Milušku Voborníkovou. To je taková dobrá duše.

František Ringo Čech: Ano, Miluška je božská. Je to kočička. Já jsem pro Milušku udělal písničku Gimi Det Ding... Měla nakročeno být dobrou písničkou, ale k dokonalosti ji dovedl Grossman, kterej, aniž byl zván, se nacpal k mikrofonu a měl tak krásný recitativy. Já měl tehdy takovou radost...

František Ringo Čech: Jituško, co filmové role?

Jitka Molavcová: Já měla mnohdy zapomenutelné filmové role, ale vyzkoušela jsem si třeba několik čarodějnic. A hrála jsem docela ráda tu šéfovou: Milouš, kde je to nemehlo. To byla televizní incenace. Taky jsem hrála v televizních pohádkách. Pak jsem se setkala, dokonce při filmové práci, s velkým Milošem Formanem. Obsadil mě do takový drobný roličky ve filmu Amadeus. Hrála jsem tam herečku okolo Mozarta. Dokonce mě poznali i diváci. Byla to droboučká rolička, ale aspoň jsem nahlédla do jeho obdivuhodné kuchyně. A to jsem vlastně měla ještě štěstí. Ne filmové, ale divadelní štěstí, mě Miloš Forman obsadil do jazzový opery Dobře placená procházka. Zahrála jsem si to v Národním divadle. To jsem měla velkou radost.

František Ringo Čech: Ty ses zarazila nad tím, že jsem ti nikdy neudělal text. Ale zapomněla jsi, jakou ostudu jsem si uřízl, když jsem před 40 lety přinesl tvýmu manželovi text, kterej pojednával o mé oblíbené postavě brouka Pytlíka. Já jsem chtěl brouka oslavit v písni a napsal jsem ti text, kde zpíváš: Chci nebe na zemi, Pytlíku vrať se mi, bez tebe nelze žít. Přišlo mi to taky jako skrytá erotika. Ale tvůj manžel mě s ním hnal. Asi se k tobě ten text vůbec nedostal, viď?

Jitka Molavcová: To si nevzpomínám. Ale když tady mluvíš o broukovi, představ si, že já mám v repertoáru písničku, kterou zpívával Arnošt Kavka, a to je Chyťte brouka: Prosím vás, copak to je, hleďte na záda moje, já myslím, že tam brouka mám.

Jitka Molavcová si zahrála i ve filmu Miloše Formana|foto: Michael Erhart

František Ringo Čech: Slavná píseň. Textaři, skladatelé, Jirka Suchý, Jirka Šlitr,... A co ostatní textaři? Měli jsme plejádu vynikajících Vrba, Poštulka, Kopta, Fischer,.. S kým jsi dělala nejvíc, když to bylo mimo?

Jitka Molavcová: Tak Vladimír Poštulka vlastně otextoval mojí první písničku, kterou mi nabídl Josef Vobruba. Zavolal mi a řekl: „A nechtěla byste si zazpívat Good Morning, Good Morning neboli Hej Tony, Hej Tony?“ Tahle písnička se houpala na všech možných hitparádách a přeskakovala renomované pěvce a pěvkyně. Já jsem opravdu, tehdy v těch 70. letech, začínala jako zpěvačka písní. A ty moje písničky byly docela naivní. A líbily se asi. Takže se opravdu dostaly až úplně na ty přední špricle.

František Ringo Čech: Jituško, ty sis užila útlak po boku Jiřího Suchýho. Projevoval se taky nějak osobně? I když nešlo o vás dva, pocítila jsi nějaký výrazný tlaky na svojí osobu? Snažili se tě komunisti oddělit od Jiřího Suchýho pod slibem šťastné budoucnosti?

Jitka Molavcová: I takové chvíle byly. Ale já na ně nerada vzpomínám a všechno dobře dopadlo. S Jiřím Suchým jsme to překonali a žili a žili... šťastně až dodnes.

František Ringo Čech: Jitko, kdybysme měli poučovat mladý, co bys jim doporučila do života?

Jitka Molavcová: Neztrácet naději. A pokusit se hledat štěstí v tom, co mají a ne v tom, co jim schází. A umět se radovat z úplně obyčejnejch věcí. Ono to je ale docela těžký...

Audiozáznamy dalších rozhovorů s Hvězdami vinylu najdete v našem Archivu pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.