Jak to vidí Vladimír Beneš - 7. prosince

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a prezident Evropské asociace neurochirurgický společností. Dobrý den.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V 1 600 školách se ještě neučí v tuhle chvíli, nejméně 20 000 učitelů do 9. hodiny stávkuje proti nařízení, které má dnes projednat vláda. Jde o to, že by nově byli zařazeni do platové stupnice nikoliv podle délky praxe, ale v závislosti na rozhodnutí ředitele školy. Jak to vidíte?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Mně to připadá absolutně logické, že by člověk měl být placen podle toho, co umí a podle toho, jakou práci odvede a ne podle toho, kolik let tam je, takže, a navíc ti ředitelé daleko líp znají ty své učitele, takže podle toho opravdu mohou rozdělovat peníze nebo dávat platy tak, jak ten člověk opravdu odvádí práci. To, že pravděpodobně na některých místech můžou vzniknout excesy, že jo, u neschopných ředitelů, že bude preferovat nějaké své milce a podobně, tak to jsou spíš jednotlivosti, které skoro bych řekl, že spíš podporují vznik takového systému, protože to se snadno dá opravit, nežli aby proti tomu systému mluvili.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, právě je tady a priori cítit, alespoň když to člověk vidí zvenčí, nedůvěra v kompetence ředitelů škol a zároveň se tu staví rovnítko mezi zkušený nebo zasloužilý a kvalitní učitel.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, právě. Tam jako já si myslím, že nejhorším symptomem na tom je to, že je to opravdu nedůvěra k těm jednotlivým ředitelům, takže možná někdy někde, jestli to opravdu tak je, tak by si člověk řekl: "No, tak fajn, tak někde se stala chyba a na ta místa se dosadili nebo vybrali nekompetentní ředitelé. A asi kdybych byl ředitel nějaké školy, tak by mě to dost zlobilo, takovýto přístup.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ještě k těm zkušenostem, ono na jednu stranu mám pocit, že u nás vládne kult mlád, že komu je nad 45, tak už patří do starého železa, alespoň z pohledu tedy těch mladých. Na druhou stranu přece ta zasloužilost, zkušenost je určitě oceněníhodná, ale to, že někdo někde je dlouho, to ještě neznamená, že je kvalitní. A to nejde jenom o učitele, samozřejmě.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To v tomhle tom se musím říct, že chirurgie má určitou výhodu, protože tam přeci jenom to zrání a ta kumulace zkušeností trvá hodně dlouho, takže tam ten úplný problém toho vysezení ne že bysme to neměli v chirurgických oborech, to ta vysezená místa, to tam samozřejmě je taky, ale přesto je to, ta kumulace je tam delší mnohem, takže.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik tedy k učitelům a dnešní stávce. Před úřadem ministra Leoše Hegera dnes utvořením živého řetězu skončí měsíční kampaň Zůstáváme, splňme sliby. Tam tedy zdravotnické odbory ministrovy připomínaly slib zvýšení platů v nemocnicích příští rok o 10%, už jsme o tom mluvili, že je otázka, jestli se to povede hned od 1. ledna. Ministr v mikulášské nadílce dostal brambory a uhlí, aby se prý polepšil. Jak na vás podobná akce působí?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, stejně protivně jako třeba to, co probíhalo teď na Slovensku nebo to, co probíhalo u nás. Jako po pravdě si myslím, že současný ministr zdravotnictví je ten nejlepší, který tam byl a opravdu vyvíjí snahu zcela jasně směrovanou k tomu, aby zdravotnickou péči nebo zdravotnictví u nás někam dovedl a nějakým stylem vylepšil. A asi málo možná si populace naše uvědomuje, že to je proces, který není jako otočit vypínačem, že jeden den reforma je a druhý není nebo naopak, ale že ta reforma je dynamická záležitost na několik let, spíš desetiletí, takže postupné kroky někam určitě dovedou. A samozřejmě, že inerentní nebo dané té reformě je i to, že by s tím samozřejmě rostly platy lékařů a nejen lékařů, protože lékaři tvoří jenom zlomek lidí, kteří jsou zaměstnání v nemocnicích, že jo, takže to se týká sester, to se týká veškerého pomocného personálu, to se svým způsobem týká i té administrativy, takže to tam v té reformě samozřejmě také je. Takže teďka takhle jako pokřikovat na pana ministra, dávat mu uhlí a tak dále, tak to člověk může brát jako dobrou zábavu a vtipný a opravdu takový happening typu pana Knižáka, kupříkladu, ale smysl nebo správné to není, protože ať chci nebo nechci, tak já bych rád šel do penze a nemusel měnit životní úroveň. A všechno tohle to žadonění po státu a chtít prostě někde urvat si pro sebe a dostat víc a mít se líp a postarej se, státe a ministře, tak mně připadá jako cesta do Řecka, Španělska. A většinou to platíme na benzínu, na alkoholu, ale také na penzích. A vcelku dost nerad bych se ne dožil toho, ale aby třeba taková ta noticka někde pod čarou v nějakém slovníku, tak u mého jména bylo na konci, že zemřel, teď bude datum, v chudobě, tak jak to bývá. Tak to, tohle, tyhle ty akce se mi o to starají, takže z tohohle důvodu já je nevítám, to jsou nebezpečné věci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, teď 29 lékařů, mezi nimi i vaši kolegové u ÚVNky, vypomáhají na Slovensku, než se situace právě po tamních protestech, tedy v jejich nemocnicích, vrátí k normálu. Předseda Lékařského odborového svazu na Slovensku Marián Kolár přirovnal tuto pomoc k okupaci Varšavskou smlouvou v roce 1968. Co si o tom myslíte?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, tak jestli by se tohle dalo nazvat nadsázkou, tak by člověk byl hodně, hodně tolerantní. Ale svým způsobem je to absolutní nepochopení problému nebo prostě takový ten typický odborářský pokřik, protože odbory jsou hlavně o hluku, že jo. A ať je situace jaká je, tak i my, i Slovensko má regulérně zvolenou vládu, která je zcela legitimní, nezpochybnitelná. Jedna tahle vláda požádá druhou o pomoc, ta druhá vláda má samozřejmě k dispozici armádu, ta armáda je od toho, aby splnila to, co jí politici zadají, takže pokud politici zadají armádě udělej to a to, tak ta armáda prostě nemá možnost neposlechnout, tam není možnost, že by řekl náčelník Generálního štábu nebo někdo ne. A ti lidé jsou vojáci, kteří podepsali nějaké vázací akty, no, tak samozřejmě oni se sbalí a odjedou, to, na tom není nic nelegitmního, špatného a ať si o tom myslí ten pan Kolár nebo jak jste ho jmenoval, co chce, tak se musím přiznat, že je mi to absolutně lhostejné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a kdybyste porovnával protesty českých a slovenských lékařů, liší se v něčem?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ne, já si myslím, že je to absolutně stejný model a že lze jenom očekávat, že to za chvíli pánové poradí i Maďarům a Poláci, ty už si to, myslím, odbyli, takže kolem dokola. To je prostě dokonalý model a dokonalá situace, jak dostat peníze.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se vrátil z Tchaj-wanu, kde byl neurochirurgický kongres. Jak se liší praxe v tomto oboru v Asii a Austrálii od, řekněme, Evropy a Spojených států?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Austrálie, ta se neliší, to je zcela anglická medicína se vším všudy, takže ta je jiná, ale ty asijské země, zejména Japonsko, Korea, Tchaj-wan a teďka už i Čína, veliká, tak ten hlavní rozdíl je v tom, že jich je tam hrozně moc, doktorů. To je násobek toho, co je u nás. U nás je 1 neurochirurg na 100 000 obyvatel, takže nás je v republice na 10 milionů 100, kdežto tam je to 1 na 10 000, takže Tchaj-wan má 650 neurochirurgů na 20 milionů populace. A je to velmi zajímavé z toho důvodu, že oni se pohybujou v trošku jiných jakoby dimenzích. Já jsem před pár lety seděl někde v hospodě s šéfem neurochirurgie v Ukuoce, což je ten nejjižnější japonský ostrov, a teď jsme se bavili a všecko bylo úplně stejné, počet postelí, počet doktorů, počet sester, velikost nemocnice, prostě na cokoliv jsme narazili, tak to bylo úplně totéž. A jediný rozdíl byl v tom, že my v tom našem, v tom jak jsme, tak uděláme za rok 2 500 operací a on v tom úplně stejném vlastně hardware udělal 250, což je fascinující. To znamená 250 operací za rok, to je zhruba 1 na den včetně maličkostí, tak jsem se ho tak ptal, jako jak to dělají? Má to jednu ohromnou výhodu, že oni si všecko můžou dokonale rozmyslet, dokonale připravit, dokonale zdokumentovat, ty pacienty můžou dost perfektně sledovat, protože mají času plno, že jo. Ale na druhou stranu logicky získat v této oblasti světa zkušenosti chirurgické je prakticky nemožné, takže pro většinu těch lidí každá ta operace je de facto novum, a to je špatně. Takže si myslím, že jak to tam funguje není z jejich pohledu špatné, ale není to asi to, co bysme si mohli my přát tady, protože za prvé bysme to neuplatili, to takovéto množství nemocnic a doktorů, a za druhé opravdu ty zkušenosti vlastně a to zažití problematiky má ohromnou roli, takže.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A měl jste možnost třeba porovnávat nebo bavit se o tom, jak vypadá medicína ve vaší oblasti na Tchaj-wanu a v kontinentální Číně?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
V kontinentální Číně je to bída. Oni jdou tou samou cestou, že mají těch doktorů ohromný množství, na druhou stranu je to typicky takový ten orientální chaos, to, co je třeba v Rusku, v Indii a v té Číně, že je to tam všecko de facto placené, to je, ona to není oficiální platba, že jo, to jde nějakými těmi kanály mimo, ale těch peněz tam je ohromné množství. A co vím, tak v celé Číně na bilion obyvatel je plno výtečně vybavených pracovišť, ale jenom 2...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Miliardu, tedy přes miliardu. By jste říkal bilion, ale miliardu, z angličtiny.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já to mám asi z angličtiny, kde mají ten bilion, že jo, klasická překladatelská chyba. A opravdu kvalitní srovnatelná pracoviště zhruba s tím, co se dělá po světě nebo tady v té naší oblasti, tak jsou 2. Jedno v Šanghaji, jedno v Pekingu. Takže tam zatím je to ještě bída.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a ten Tchaj-wan samotný. Vy jste tam byl jako prezident Evropské asociace neurochirurgických společností a ty kongresy vlastně byly 2. V čem se lišily?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Byly 2, jedno byla Světová akademie neurochirurgických společností, co je takových, já nevím, 50 vybraných lidí, kde se všichni známe a kde si tak jako mažeme med kolem huby, že jsme ti nejvýznamnější, což pravda není, ale je to takový exkluzivní klub a předneseme si vzájemně přednášky, kdy všichni víme, co bude ten druhý říkat a pak o tom podiskutujeme a je to taková, řekl bych, víc společenská akce. A pak byl australsko-asijský, což je tím, jak jich je hrozně moc, tak je to největší kontinentální společnost na světě, protože 2 třetiny neurochirurgů je v téhle té oblasti světa, a to naopak byla zase gigantická akce v ohromném kongresovém centru vedle té druhé největší budovy na světě, co v Taipei mají, a to bylo jako organizačně a odborně na ohromné úrovni, protože zase tím, že je to takhle veliká společnost a tolik lidí, tak koho oni pozvou, tak si těžko troufne nebo se snaží tam jet, protože to opravdu je fórum ohromné, takže tam bylo pozvaných řečníků kolem 60, 70.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tedy Evropa má svoji asociaci neurochirurgických společností, Asie a kde jsou ještě?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To jsou kontinentální společnosti, které sdružují většinou ty národní společnosti, takže v Evropě je to ta evropská asociace, kterou máme, pak je jihoamerická, pak je panarabská, ta je taková de facto nefunkční, na severoamerickém kontinentu jsou 2 kontinentální, jestli se to dá říct, kontinentální, ale vlastně jsou, protože tam vždycky jsou i Kanaďani. A pak je to tahle ta autralsko-asijská společnost. Takže tyhle ty, to jsou největší, to je pár největších prostě společností po světě a ku příkladu naše evropská, tak ta má logicky dosah přes to UEMS a /nesrozumitelné/, což jsou zkratky těch komisí našich, tak má dosah na Evropskou unii, takže svým způsobem jako by měla unifikovat úroveň medicíny nebo úroveň neurochirurgie alespoň v tomhle tom po Evropě, měla by zajistit, aby vzdělání neurochirurgů v Evropě bylo stejné de facto v Bulharsku a v Anglii, to svým způsobem možné není. A vydává akreditace jednotlivým pracovištím, což taky zatím tak moc nefunguje, takže tu akreditaci má asi 15 míst, ale pomalu ale jistě ten význam jako začíná mít opravdu celokontinentální.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Většinou to bývá tak, že znáte z té dané země, kam jedete na kongres, tu kongresovou halu, letiště a možná jednu památku, kterou stihnete navštívit. Tentokrát to bylo jiné. Viděl jste něco z Tchaj-wanu za ten týden?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Tak já jsem toho moc neviděl, protože opravdu jsem znal než to kongresové centrum, ale přeci jenom nás vzali v rámci takového toho společenského programu do muzea, což tam je obdivuhodný, protože Čankajšek de facto všecko to hlavní nebo ty malé věci, ty převozitelné, tak když ustupoval z kontinentu na ostrov, tak to všechno převezl na ten ostrov, takže většina těch různých miniatur a takových těch mobilních věcí, tak je v muzeu na Tchaj-wanu a jsou to nádherný věci. Má to jedinou nevýhodu to muzeum, protože tam je všude hrozně moc lidí a dostat se a podívat se na něco, co třeba ještě za lupou, aby člověk viděl, jak tam pěkně ten řezbář dostal 200 figurek na 1 vlašskej ořech, tak to byla trošku jako svízel. Ale fakticky tam byly hezký věci a bylo to zajímavý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A měl jste možnost vidět něco z tchajwanské přírody?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To nás vzali na tu světovou akademii, tak jsme přeletěli přes ostrov na druhou stranu a tam jsme byli v nějaké národní rezervaci, Taroko se to jmenovalo, a to je kilometr hluboký kaňon a navíc stoupající do hor, takže to z těch subtropů, které jsou u moře až do alpinského pásma, protože tam jsou hory přes 4 000 vysoké, takže to tam bylo opravdu moc hezký. Ale zase jsme na to většinou koukali z okna tý přednáškový síně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Vladimír Beneš. Teď je na návštěvě v Čechách plastický chirurg Bohdan Pomahač, který proslul ve Spojených státech transplantacemi obličeje. Je asi dobře, že se i z lékařů stávají celebrity. Může to podle vás přilákat lidi ke studiu medicíny?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Kéž by. Kéž by, jako je obdivuhodné, co ten doktor Pomahač dokázal a je obdivuhodné, kde to dokázal, protože Boston je opravdu Mekka medicíny. Tam které dveře otevřete, tak je tam nějaký ten nositel Nobelovy ceny. A je fakt i ten, že plastická chirurgie nebo takhle viditelná chirurgie je vděčná mediálně. A pokud by to opravdu mělo mít efekt v tom, že to přinese, přivede lidi k medicíně, tak by to bylo výborné, ale úplně tak jistý si tím nejsem, protože ono také u pana doktora je patrné, že to nebylo ze dne na den, že to trvalo hodně dlouho a že ho to stálo hodně úsilí, než se na tuto úroveň a k takového, řekl bych, špičkové operativě propracoval, takže když by to ti adepti poslouchali pečlivě, co se o tom povídá, tak zjistí, že to není prostě nic, co by se jako v těch seriálech, že jo, jak oni přijdou ze školy a hned umí operovat srdce, tak že by to tady bylo. Tady je jasně vidět, že to těch 20 let úsilí stálo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě zaujalo, když jsem se díval na tiskovou konferenci s doktorem Pomahačem, že mluvil o trošku odlišném školství ve Spojených státech, co se tedy studia medicíny týče. Když to hodně zjednoduším, tak on říkal, že tam se dá medicína vystudovat za 4 roky, ale ty poslední 2 de facto student bydlí v nemocnici, že se všechno odehrává klinicky.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
On bydlí ty poslední 2 v nemocnici a pak ještě následujících 5 v chirurgických oborech bydlí v nemocnici. Teďka už tolik ne, protože si i Američani zavedli takové to omezení pracovní doby, ale tam asi nezaznělo to a, že před tmi 4 lety medicíny jsou 4 roky college, té jakoby mezi, toho mezistupně mezi naší střední a univerzitní, a ta už je nasměrované na jednotlivé obory, takže ten člověk ví, že chce jít studovat medicínu, tak by na college si měl napsat třeba biologii, chemii a takovéhle věci, takže to je ten rozdíl, že to dohromady ve skutečnosti není kratší. A druhá věc je, že pokud by někde člověk chtěl studovat medicínu, tak bez debat v Evropě, tady, protože to je nejkrásnějších 6 let, protože jsou 3 měsíce v létě, když uděláte zkoušky a je měsíc v zimě, když uděláte zkoušky, kdežto v té Americe za ty 4 roky on má tak týden, 2 volna a dře a dře a dře. Takže on to, co u nás se nacpe do těch lidí za 6 let, tak tam oni do nich našlapou za 4 roky, takže to studium jako není ten nejkrásnější období života.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud jsme mluvili o Bostonu, tak jestli se nepletu, tak to je kolébka i vašeho oboru.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Je, je. Tam byl Harvey Cushing, který tam přišel z Baltimore a to byl opravdu takový ten první opravdový neurochirurg na světě a je brán za zakladatele oboru, protože on se opravdu první věnoval vysloveně neurochirurgii a dokázal z toho udělat svým způsobem samostatnou disciplínu a to byla Brigham and Women's Hospital v Bostonu a dodnes tam ta neurochirurgie, teďka kamarád Pop to řídí a on sedí v té Cushingově, což je guru opravdu toho oboru, to je takovej bůh pro nás, svým způsobem, tak on sedí v jeho kanceláři a má tam ještě knihovny s jeho poznámkami chirurgickými, s jeho chorobopisy a říká: "Já na to nemůžu šáhnout, že jo, já si to můžu prohlížet, ale pracovně nemůžu nic změnit." Takže ona to asi je taky takové zavazující. A je faktem, že dodnes je to svým způsobem taková, jedno z těch referenčních míst neurochirurgických, že člověk vždycky, když vidí článek, který jde z Bostonu, z toho Massachusetts General Hospital, tak si to přečte, protože to bude to zhruba, kde ten oboro v současné době je. Cushing mimochodem, on to byl takový ten typický americký bílý /nesrozumitelné/, ježiš, protestant, že jo, a jeho dcera si vzala syna Franklina Delano Roosevelta. Nevím na jak dlouho, oni se pak rozvedli, ale takže on patřil opravdu do takové té high society americké.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy sám jste byl v Arizoně, tuším, kdysi na stáži. Jaká je to zkušenost, jak důležitá je zkušenost pro lékaře?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To bylo, v první půlce století minulého museli Američani do Evropy, chtěli-li něco v medicíně znamenat. A muselo se to tady jako naučit a většinou jezdili do Anglie a do německy mluvících zemí, pár do Francie, že jo, tato 3 místa. A po té 2. světové válce se to úplně přesně obrátilo, takže teďka evropan chce-li to někam dotáhnout, tak musí na ten rok do Ameriky a musí to tam okouknout. A je faktem, že ten systém je tam jiný, ale je to mnohem takové jako na jednu stranu nesmírně aktivní a nesmírně vyžadující čas, úsilí, všecko, ale na druhou stranu je to mnohem takové demokratičtější a mnohem easy going, jo, jako že...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pohodě se u nás říká.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
V pohodě, že se to tak dělá. Protože tady my máme ten německý systém, že jo, těch velkých šéfů a na mnoha místech je to takové rigidní a velmi konzervativní a ortodoxní, to v té Americe tolik není. A navíc přeci jenom dřív ten rozdíl finanční, kolik dávali Američani do zdravotnictví a Evropa byl dramatický, takže výzkum třeba v Americe běží daleko víc a je to znát a člověk by tohle to všecko vidět měl. Je tam opravdu co se naučit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V Kyjevě zatkli doktora P, tak mu přezdívali, Andreje Sljusarčuka, který se vydával za geniálního profesora neurochirurgie a za vědeckou práci byl oceněn i prezidenty Juščenkem a pak i Janukovičem. Jak se ale ukázalo, tak jeho diplomy byly padělané a ve skutečnosti byl vyučeným omítkářem. Rozumíte tomu, jak mohl se svým příběhem, on tvrdil, že ke studiu medicíny údajně nastoupil ve 12 letech, protože byl geniální a v 18 promoval s červeným diplomem, nebo v 19, já nevím, tak jak dokázal vodit ukrajinskou veřejnost tak dlouho za nos?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Jako je to skoro až nepochopitelné, jak ji dokázal vodit v tomhle oboru. Jako chápal bych to v nějakém interním oboru nebo v kožním, ale v chirurgickém oboru je to obdivuhodné. Ale je faktem, že po světě pobíhá mnoho neurochirurgů, kteří nikdy na operačním sále nebyli, takže asi to tam možné je. A přeci jenom v těchhle těch orientálních královstvích na východ od nás...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Počkejte, mluvíme o Ukrajině.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já vím, mně to nepřipadá jako že by to nebylo takhle. Tak dobře, tak ne orientální despocie, ale v těchhle těch zvláštních postsovětských místech pro ty šarlatány je prostor dost veliký. Tam vždycky vyrůstali takovýhle, to, oni byli i v regulérní medicíně, že jo, vždyť to byl ten neuvěřitelný mág, co sešíval poraněné míchy včetně té jedné zpěvačky, že jo. Nikdo z nich nikdy nechodil pochopitelně. Takže on se tam vždycky někdo takhle objeví a je to to celé to spektrum od toho, že začne jako opravdu třeba regulérní lékař a skončí u toho šarlatánství a nebo se k tomu šarlatánství dostane z úplného amatéra, takže proč ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale kdyby nebyla poptávka po těch šarlatánech, tak by samozřejmě nemohli existovat. Čím to, že se upínáme k té pavědě?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ta poptávka, jasně, ta poptávka bude dokavaď budou nemoci, které nedokáže normální medicína řešit. A je to zcela logické a nic bych proti tomu neměla ani bych těm lidem, necítím, že bych jim měl zakazovat, aby za nějakým tím léčitelem šli s pánem bohem, protože když už medicína na to nestačí, tak to neznamená, že by oni na to stačili. On de facto substituují psychoterapii, tihle lidé. Tragédie je, když se pustí do opravdového léčení, když si myslí, že mohou léčit. Ale pokavaď se omezí na to, že jim poradí, že jim prodají nějaké lektvary a řeknou jim: "Ale běžte ještě do špitálu se poptat co a jak," tak je to v pohodě a ať si tu svojí psychoterapii dělají. Ale nebezpečný je, když se opravdu pouští to léčení a těch naštěstí není u nás tolik.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Lyžařská sezóna ještě nezačala, ale horská služba už zahájila kampaň Chraňte mozky. Jak je podle vás důležité používat při jízdě na lyžích nebo na snowboardu přilbu?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já jsem si teda na lyže koupil helmu relativně nedávno, 5, 6 let, ale jako v každým případě si myslím, že vyrazit na lyže a tu helmu nemít je stejná idiocie jako vlézt do auta a nepřipoutat se, jako nepřipoutat se v letadlo. To by měl být automatismus prostě, že tak, jak vlezu do vázání a ty lyže si připnu, tak si zapnu ten řemínek od té helmy. Tam jak vůbec není diskuze o tom, jestli ano nebo. Tam skoro by se dalo diskutovat o tom, jestli trestat za to, že ji nemá nebo něco v tomto duchu, to prostě...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili vy byste vítal, kdyby to byla povinnost i pro dospělé na sjezdovkách.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Určitě, určitě. Kdyby to byla povinnost, tak by to bylo zcela na místě, a to není jenom, vždyť máme to na cyklisty, tuším, tam to povinnost je. Jakej pak je rozdíl, pomalu ty lyže jsou možná nebezpečnější. Takže tam vůbec bych o tom nediskutoval.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže tuhle tu kampaň vítáte a podporujete.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Určitě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. My bychom se do konce roku měli potkat v pořadu Jak to vidí ještě jednou, tuším, že 27. prosince, ale tak vám popřeji krásné svátky, doufám, že budou v klidu.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Taky a posluchačům taky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mějte se hezky, na shledanou.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Děkuju, na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík. Vladimír Kroc vám děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.