Jak to vidí Vladimír Beneš - 27. prosince

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a prezident Evropské asociace neurochirurgických společností. Vítám vás.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Dobrý den. Máte správně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Čerstvě ve funkci, že?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, pár měsíců.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
My se scházíme po Vánocích, ještě ta atmosféra v nás doznívá. Jak vy jste, pane profesore strávil, prožil svátky? Doufám, že dle vašich představ.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
De facto ano. S rodinou. S vnučkama.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dárečky byly?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Dárečky byly, dárečky byly obvyklého typu, dominovaly knížky, jako vždycky mezi to nějaký ten, v rodině se tomu říká měkouš, to je textil, takže něco textilu, vcelku obvyklé, jako vždycky. Ale tak spíš bylo podstatné to, že jsme se zase sešli a že jsme poseděli společně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Vánoce jsou komerce, vraťme se k pokoře," tak apeloval papež Benedikt XVI. Při tradiční půlnoční mši v Chrámu svatého Petra ve Vatikánu. Papež je známý tím, že pravidelně jaksi kritizuje zaměřování společnosti na hmotné statky na úkor toho duchovního rozjímání. Souhlasil byste s ním v tom, že je naše společnost v posledním období příliš orientována právě na ten konzum?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Zcela nepochybně, to je apel, který by se měl opakovat několikrát denně a co nejvíc nahlas. Ale svým způsobem ta naše společnost si už ani nezvykla na konzum, ale zvykla si na dárky, mám takový pocit, protože všem se něco dává, že jo, to je celoevropský problém a proto asi Evropa je v dosti velkých trablech teďka, protože lidi si zvykli na to, že ten stát ty peníze dá, že ty peníze někde jsou, že to dá Unie, že prostě všichni natahují ruce a chtějí peníze. A chtějí je většinou na bohulibé účely, já nemám nic proti charitě, ale všechny ty charitativní spolky natahují ruce. Rád jezdím na dobrých silnicích, ale pořád se dozvídáme, že nejsou peníze na to tu silnici postavit, nakonec ta silnice se postaví třeba i odnikud nikam a nějak moc jsme si zvykli na to, že spotřebováváme všecko, aniž bychom to měli ty peníze. Jo? Normální rodina, když si chce koupit ledničku, tak si na ledničku ušetří a pak si ledničku koupí. Ale u nás to teďka už všecko běží přes ty úvěry, že každý chce mít všecko hned teď a my jsme holt po 40 letech bídy chtěli všechno mít taky hned teď a svým způsobe to zapadlo jenom do té celoevropské filosofie, kde se všechno získává rovnou na úvěr, zejména ty středomořské státy, aniž by si na to vydělaly. A to je, myslím, opravdu tragédie. Takže zaplaťpánbůh, že aspoň někdo na to upozorňuje. Nutno přiznat, že na jednu stranu na to upozorňuje prezident Klaus, kterej nepochybně s papežem se ve většině věcí bude rozcházet, že jo a na druhou stranu papež, který je v tomto svým způsobem morální autoritou, takže snad by ho měli lidi poslouchat v tomto.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme do dnešních Hospodářských novin, tak je tam titulek "Na krizi zapomeňte, na světě nikdy nebylo lépe", alespoň podle statistik, ty ukazují, že navzdory ekonomické krizi, která přidusila světové hospodářství, jsou lidé v průměru bohatší, zdravější a vzdělanější a navíc žijí déle.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ale tak to je víc než logické, protože ve chvíli, kdy by se toto zastavilo, tak je to tragédie. Protože pokud by, kdo chvíli stojí - stojí opodál, to bylo tuším komunistické heslo, ale bohužel platné a pokud si tak nějak pamatuji, tak celou historii lidstva se kupříkladu prodlužuje střední věk, jediné období, kdy se to prodlužování zastavilo, bylo u nás 40 let komunismu, což svým způsobem o tom režimu vypovídalo nejvíc, nic strašnějšího se nemohlo stát a zcela logicky všecky tyto parametry se zlepšují. Víc ochraňujeme přírodu, čím víc máme peněz, že jo a přeci jenom, pokud není válka a ta už tady 60 let naštěstí nebyla, tak se ty peníze kumulují a samozřejmě, že se objevují a samozřejmě, že ta společnost se má líp. Jde o to, v jaké to máte časové relaci. Jestli to tam srovnávají s neandrtálci nebo s loňským rokem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že i se 60. léty třeba.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
I no tak to určitě, určitě se máme líp, určitě jsme zdravější, zdravotní péče je lepší, určitě i důchodci se mají líp, je nechybné, že ta společnost jde kupředu a musí to být někde vidět. Jde o to, abysme se tomu nějak tak spíš uvědomili, nežli abychom se nechali zahltit těmi negativními zprávami, které na nás útočí ze všech stran, že na tohle není, tohle je špatně, támhle se stala bouračka, tuhle zase chybí peníze na slepecký ústav. A toho je příliš moc a v lidech tohle způsobí do určité míry velmi pesimistický pocit a pak takovýto článek, který svým způsobem je pravdivý, ale bohužel je pozitivní, tak ho budou mít tendenci pustit jedním uchem tam a druhým dovnitř, ani by se nad tím zamysleli a ani by si uvědomili, že je to pravda, že opravdu se máme líp.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinými slovy, dáváme, klademe velký důraz příliš na ty, řekněme, horší zprávy?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já si myslím, že na to neklademe důraz. Já si myslím, že ty horší zprávy jsou zprávy. Dobrá zpráva není zpráva. Žádné noviny, žádná televize vám neotiskne úspěch, že se něco povedlo. To bylo za komunismu a to byly pofidérní úspěchy. Ale, aby to byla zpráva, aby se to dostalo do televize, novin, rádia, serverů, tak tam musí bejt buď katastrofa, nebo tragédie, nebo něco prostě negativního. Jakmile tam není nic negativního, tak se to do těch zpráv bohužel nedostane. Většinou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To prodává ty noviny?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ono to prodává ty noviny, samozřejmě. Oni na to, já jsem na to dokonce viděl nějakou studii, jak po konci komunismu se ohromně zvýšilo použití slova krize, katastrofa, podobně, jak ten prudký nárůst prostě po konci studené války těchto termínů a svým způsobem to bylo, jak, takový jako požadavek trošku politický tak to, že vlastně nebyla jiná zpráva. Že najednou zmizel ten nepřítel, na kterého se mohlo nadávat a žehrat a najednou bylo potřeba něčím vyplnit to vzduchoprázdno toho nepřátelství.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme u těch zpráv, promiňte, tak jsem pro vás našla jednu speciální ze Švédska, dobrou. Místní vědci nabádají veřejnost, aby se čokoláda jedla více, umí prý totiž zachraňovat lidské životy. Švédští vědci zjistili, že mezi ženami, které si čokoládu dopřejí častěji, je výskyt mozkové mrtvice až o 20 % nižší, které si hlídají postavu a nemlsají. Co vy na to jako lékař?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Tak tuto zprávu jsme doma zaznamenali s ohromným potěšením. Hlavně žena, protože ta studie se týkala žen a žena čokoládu ráda. Já ji mám taky rád, ale tam určitě to bude blahodárně působit i u mužů. Takže samozřejmě. Ale tak to je pozitivní zpráva a asi je dobrá. Nebo jestli holt obezita vzniká z čokolády, potom nepřinese choroby trošku jiné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak po svátcích začíná další maraton. Obvykle je to výměna dárků, povánoční výprodeje, ale právě i různé pokusy, jak spálit ty kalorie, ačkoliv nás ještě čeká Silvestr, ten také nebývá dietní. Například Pražané mají tento týden, poslední týden v roce možnost využít vybraná sportoviště, sportovní zařízení zdarma. Jak vy se na to díváte jako lékař? Třeba, co otužilecký maraton? Bylo by to něco pro vás?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, tak otužilecký maraton určitě ne, protože to je snad jediné, co praotci Čechovi vyčítám, že zůstal tady a nešel ještě víc na jih, protože já mám rád teplo. Takže mně by se líbilo, kdyby došel někam k Bolsanu, Meranu a na ty jižní svahy Alp. Takže otužilecký maraton by mě nenachytal. Jinak samozřejmě, jakýkoliv pohyb a jakýkoliv sport je příznivý pro jedince. To člověk není zvíře, které by bylo uzpůsobeno tomu, aby pořád leželo, byť i je to ten nejpříjemnější a nepřirozenější způsob trávení času, takže určitý pohyb je nezbytný a ve chvíli, kdy už nemusíme vyvíjet ten pohyb pro to, abychom si sehnali potravu, tak to musíme něčím nahradit. A většinou to nahrazujeme sportem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme tady údajně nejmladšího rekordmana na světě, 15letý Kaliforňan Jordan Romero. Ten měl zdolat vlastně už nejvyšší hory 7 světadílů. Nicméně tyto rekordy vyvolaly nejenom obdiv, ale i otázky, kde jsou vůbec ty hranice, limity nadměrné zátěže, zejména u takhle vlastně mladých lidí?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, to je určitě velmi pochybné. To je podobný, jako byly ty gymnastky kolem těch 12, 13 let, že jo a vůbec vrcholový sport v tomto by měl možná mít nějaká omezení. A tady, jestli u 13letého dítěte, protože to je dítě ještě, je vhodné opravdu ten organismus vystavovat takovéto zátěži, těžko říct. Myslím si, že ne, protože většina těch sportovců, zvlášť ti, kteří začali v útlém dětství, tak nějaké následky z toho sportu má. Ať už je na pohybovém aparátu, na kardiovaskulárním systému, tak ono se to neobejde bez následků. Teďka už snad nedostávají anabolika, takže to není možná tak patrné, ale určitě není prostě nad takto vrcholový sport svým způsobem blahodárný, protože ten organismus není postaven na takovouto ohromnou zátěž. To je strašně jednoduché.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdybychom ještě zůstali, pane profesore, u sportu, tak otřesy mozku v poslední době decimují elitní zámořskou hokejovou soutěž NHL. Média dokonce píší o epidemii. Seznam hokejistů, kteří vlastně absentují právě kvůli otřesu mozku, narůstá. Přitvrdil hokej, nebo se spíš o těch případech mluví?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ne, ne, já, jestli je to takhle, jak říkáte, tak já si myslím, že oni spíš změnili pravidla. Já jsem před pár lety přednášel pro IIHF, to je nějaká ta International Ice Hockey Federation ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hokejová federace.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
... právě o této problematice a tehdá oni měli zcela přesně stanoveno u otřesu mozku, kde tedy jde o a amnézii, to znamená ten úsek času, který si nepamatuje ten udeřený do hlavy, když tam ta amnézie není, tak je to jenom drobný úder hlavy, nebo drobné poranění hlavy, něco v tomto duchu definováno. A otřes mozku je to teprve, až když tam ta amnézie je. A oni měli v NHL přesné tabulky podle délky té amnézie on nemohl a nesměl nastoupit na určitý počet utkání. Jo, takže když si nepamatoval třeba 20 minut kolem toho úrazu, tak nesměl nastoupit na příští dvě utkání. Nevím, možná ty čísla asi říkám špatně, ale takovýhle systém tam byl. A jestliže vznikla takováto epidemie, tak nevznikla epidemie, ale změnili ty pravidla. Že pravděpodobně po 20 minutách neřekli, že jenom na dva zápasy nenastoupí, ale řekli, že po 20 minutách amnézie nenastoupí na 5 zápasů. A většinou to takto v medicíně a ve sportu bývá, že když se změní pravidla, tak samozřejmě se změní i ty důsledky těch pravidel a jestliže v NHL je takovýto nárůst, tak si myslím, že změnili ta pravidla, než, že by měli víc úrazů.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V areálu Ústřední vojenské nemocnice v Praze byla otevřena nově zrekonstruovaná část domu pro válečné veterány. Jaké služby jim pavilon, pane profesore, poskytne?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To je kombinace sociálních a zdravotních služeb. Samozřejmě, že to nejsou nemocniční lůžka, jsou to taková spíš lůžka sociální, ale je to něco, co zcela nepochybně by mělo být, protože v každém případě ten stát by se měl postarat o ty, kteří pro ten stát něco udělali. A kdo jiný, nežli vojáci pro stát obvykle něco udělají. V Americe mají tu ohromnou Veteran Administration, což je síť nemocnic a podobných ústavů přes celé státy a u nás de facto jsou sice vojenské nemocnice v současné době tři, ale tyto služby de facto chyběly. A ono to vypadalo jako, že je nepotřebujeme, protože pod veteránem si každý představí někoho, kdo bojoval ve druhé světové válce a ti už většinou jsou po smrti, tam už jich zbývá, že jo, jednotky. Ale vždyť máme veterány z Afghánistánu, máme veterány z Bosny, máme veterány z Iráku, a to jsou lidé, kteří se budou pomalu ale jistě dožívat penzijního věku, lidé, kteří budou mít určitě nějaké zdravotní potíže a od toho tady to vojenské zdravotnictví je a mělo by to být právě nejen vojenské zdravotnictví, ale i taková určitá vojenská zdravotní služba, myslím si, že je to plně na místě, že ten stát opravdu má povinnost se o tyto lidi postarat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud vím, tak registrujeme u nás přibližně 1800 veteránů druhé světové války a zhruba 17 tisíc novodobých válečných veteránů, to jsou přesně v těch misích ...
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To jsou přesná čísla?
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... o kterých jste hovořil.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Tak to je 1800 z druhé světové války, tak to je ještě hodně. To je hodně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a ministr obrany Alexandr Vondra přiznal právě u otevření tohoto pavilonu ve vaší nemocnici, že máme deficit, pokud jde o péči o válečné veterány. Jak vy vůbec ji hodnotíte? Vy už jste to teď částečně naznačil, veterány z druhé světové války, ale i možná z těch novodobých misí.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To jsou lidi, kteří nemají u nás přednost, ale mají u nás otevřené dveře, co se týče léčebné péče. Teďka předpokládám, že a doufám, že budou mít i otevřené dveře tady do toho zařízení. A většinou jsou ti lidé léčeni ve svých spádových nemocnicích, že jo, protože obvykle také lidé nechtějí zas daleko od domova. Ale pochopitelně, když přijdou k nám nebo do těch druhých dvou vojenských nemocnic, tak se bez sebemenších řečí o ně postaráme. Tam neexistuje, abychom řekli, hele, vy k nám nepatříte, vy bydlíte ve Vyškově, jděte do Brna, to neexistuje.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vojenskou operaci v Iráku ukončili před Vánoci američtí vojáci. Po téměř 9 letech. Ale na mapě najdeme i další země, kde ta situace zdaleka není klidná, kde to vře především v Sýrii pokračuje násilí. Kdybychom se možná ohlédli za tím rokem, ono vlastně před 12 měsíci začala revoluce v Tunisku, tato země už má novou vládu. Jak vy se díváte na ten uplynulý rok právě i, co se týče těch nepokojů a bojů za svobodu?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Značně rozpačitě. Tam, já si myslím, že tyto země nejsou země, které by byly zralé opravdu pro demokratický systém tak, jak mu rozumíme my, nebo ta naše západní civilizace. To jsou jiné kultury, zcela jinak strukturované, zcela jinak postavené. Takže pro ně to opravdu není a mám trošku obavy, aby za určitý čas jsme si neříkali, ježíšmarjá, zlatej Kaddáfí a ježíšmarjá zlatej Mubarak ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
... myslím, že jo, protože jediná organizovaná síla v této oblasti je islám. Takže jediný, kdo může vyhrát jakékoliv volby, tam jsou islamistické strany. A pak půjde o stupeň radikalizace těchto stran, takže na jednu stranu optimismus vlévá do trošku do člověka Turecko, které je na tom nesmírně dobře, já tam byl na jaře a byl jsem unešený, se staví nové silnice, nové baráky, nesmírně příjemní lidi a přitom tam vládne islamistická strana. Takže tam zřejmě se něco dělá velmi dobře. Ale je otázkou, jestli tohle to bude případ všech těch ostatních zemí, zejména v tom pásu severní Afriky a středního východu, kde nejsou zdroje, ti lidi nejsou zvyklí pracovat, svým způsobem celý Egypt víc než ze třetiny živí turismus, ale kdo by tam jezdil teďka, když by tam vládla nějaká islamstická strana radikálního typu, takže docela bych si počkal, až kam ten vývoj půjde a zrovna v tomto případě bych moc optimista nebyl.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl ten vývoj v některých arabských zemích, zejména v tom Magrebu pro vás jistým překvapením, nebo se to dalo očekávat?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ono se to dalo očekávat, jakmile se to prolomilo v jedné, že jo, takže od toho Tunisu, kde to proběhlo svým způsobem asi velmi tiše a klidně až po Sýrii, kde to hraničí s občanskou válkou a kde opravdu těch mrtvých už je takové neúnosné číslo, ale asi nějaký pohyb být musel, protože ta společnost sama má nějakou dynamiku a nějakou setrvačnost a zřejmě tím, že padl takový ten nejvýznamnější diktátor v této oblasti, mám na mysli Saddáma v Iráku, tak se zjistilo, že vlastně oni tam nejsou daný nějakým božstvem nebo něčím, ale že jsou to také lidi, kteří mohou zmizet, takže zmizel Kaddáfí a všichni ostatní. Ale nutno přiznat, že pro jakýkoliv totalitární režim a diktátorský režim největším nepřítelem je náboženství. Tudíž to náboženství má taky po odchodu tohoto sekulárního vládce největší prestiž a největší možnost převzít tu roli té vůdčí síly. A já si nemůžu pomoct, pro mě islám představuje náboženství, které je nebezpečné okolí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Jak to vidí pokračujeme v rozhovoru s přednostou Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, profesorem Vladimírem Benešem. Končící rok 2011 byl podle exkluzivního průzkumu pro Českou televizi hodnotí Češi trochu rozpačitě. Přes pokračující hospodářské potíže, vládní škrty a zdražování energií si ale zhruba polovina lidí v zemi končící rok pochvaluje. Podle druhé půlky to dobrý rok rozhodně nebyl. Optimismus převažuje u mladších ročníků a to i ve výhledu do příštích 12 měsíců. Jak se do nich dívá, do roku 2012 profesor Vladimír Beneš?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já bych byl optimista. Já si myslím, že člověk musí být optimista ať chce nebo nechce a že je to taková přirozená lidská vlastnost. Opravdových pesimistů, takových těch hlubokomyslených je relativně málo. A zase za to můžou zase dost média, že jsou i pesimistické výhledy, protože vždycky nám ukážou ten maličký segment populace, který na tom opravdu není dobře. A že je segment populace, který opravdu je na tom finančně špatně, je jasné, a ten se vždycky promítne v televizi a tam je jedna taková generická bába a ta vždycky řekne, ježíšikriste, já nevím, co budu dělat. Zdraží se známky baba řekne, já nevím co budu dělat. No, tak když je zdraží o korun, tak baba je buď grafoman a nebo neumí vůbec počítat a posílá statisíce dopisů a to teď tatáž se objeví vždycky, ať se stane cokoliv. A tohle to vzbudí určitě takovou určitou jako pesimistickou náladu mezi lidma, ale ta je zcela neoprávněná. Já si myslím, že ten rok nebude špatný. Včera byla zpráva, že se znova otevírá část Crystalexu v Novém Boru.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je dobrá zpráva.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To je velmi dobrá zpráva. A takovýchto zpráv, když bude víc, tak lidi si uvědomí, že vlastně není tak špatně a že stačí, když pro to něco sami udělají a že nestačí jenom natahovat tu ruku a jenom nadávat a škemrat a skuhrat, ale ve chvíli, kdy opravdu zapojí trošku ten přirozený optimismus, tak zjistí, že není tak zle a že bude spíš lépe.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S koncem starého a nástupem nového roku mnoho z nás má tendenci dávat si různá předsevzetí. Patříte k této kategorii?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ne, nepatřím. To mi vždycky jen tak bleskne hlavou, že by byl pěkné, ale to mi bleskne hlavou různé takovéhle změny nebo nějaká předsevzetí v průběhu roku, ale nemyslím si zase, že je to tak něco nezbytného, nebo nutného, protože dávat si předsevzetí je obvykle stejně jenom pro to, aby je člověk potom porušil a nesplnil, protože se pohybuje v nějakém určitém rytmu, v nějakém určitém prostředí a v nějaké určité dynamice. Takže říct si, že ano, tak od teďka budu nosit jenom černé boty, jako předsevzetí od nového roku, no, tak to je pitomost, že jo, ale ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A by zrovna šlo možná.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
... zrovna to by možná šlo nosit černé boty pořád, ale jinak si myslím, že všechna ta předsevzetí jsou jenom takové deklarace, které mají tu a tam naději na úspěch. Ale většinou ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Předsevzetí se týkají hlavně zdraví, kondice a peněz. Co by bylo lepší, nebo možná reálnější si přát?
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Tam není vůbec pochyb o tom, že zdraví je komodita, která je zcela nesouměřitelná s čímkoliv ostatním. Protože ve chvíli, kdy zdraví selže, tak všechno ostatní ztrácí na významu. A většina z nás žije celý život v takové jako představě, že to zdraví máme dáno, že je to prostě něco, co je nárokové, něco, co musí být. A proto největším úderem je, když to zdraví se pokazí a největším prostě selháním pro každého i osobně pociťovaným je to, když to zdraví selže. A v tý chvíli samozřejmě všecko ostatní se stává absolutně bezvýznamné. Takže pokud někomu by člověk měl něco přát, tak je to opravdu než to zdraví tak, jak se to přeje a tak je to zvykem ve většině zdravic, tak je to zdraví a spokojenost. Ale ta spokojenost bez toho zdraví není, takže myslím si, že když popřeje člověk zdraví, tak popřeje de facto úplně všecko.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byli jsme i o Vánocích svědky, dovolím si říct, jistého zázraku, protože mladý pacient se probudil, tuším po 2 měsících z kómatu.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To je to, co je na té medicíně hezké, že jsou tam věci nečekané, že jsou tam věci, kterým dosud nerozumíme zcela a že jsou tam věci někdy i na té optimistické straně. A tohle to jako po 2 měsících mladý kluk, já ho viděl v televizi, protože shodou okolností se k tomu vyjadřoval můj americký šéf a letitý přítel, doktor Specler a tam bysme asi postupovali stejně, že ty dva měsíce bysme vůbec neuvažovali u 17, 18 letýho kluka nad tím ty přístroje vypnout, ale určitě bysme čekali a je otázka taky, jak hluboko, nebo jak hluboké to kóma bylo. To vždycky u těhle těch zpráv chybí. Jo, jestli mu reagovaly zornice, jakou měl reakci na bolest a všecky tyhle ty parametry, protože i tam jsou určité stupně a samozřejmě, že jsou určité stavy, které s přežitím slučitelné nejsou už třeba po týdnu a tam se bohužel člověk většinou nemýlí. Ale pak jsou takové ty v té šedé zóně, kde to úplně jisté není a kde prostě někdy je takové to příjemné, ta radost, že po těch 2 měsících se ten člověk z toho probere.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí, profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a prezident Evropské asociace neurochirurgických společností. A protože se, pane profesore, letos slyšíme v Jak to vidí naposledy, přeji vám dobré vykročení do roku 2012 a v něm pevné zdraví a hodně štěstí.
Vladimír BENEŠ, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Děkuju mnohokrát.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté přivítáme spisovatele Ivana Krause. Zita Senková přeje příjemný den.