Jak to vidí Václav Pačes - 9.2.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor biochemie Václav Pačes. Vítejte, dobrý den.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme si možná trošku netradičně povídat zpočátku o literatuře. Vy jste mi prozradil, že vás zaujal autor Khaled Hosseini. Jak jste se k němu dostal?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Tak vlastně ani nevím. Někdo mi to zřejmě poradil, že od tohoto spisovatele, o kterém já jsem ani nevěděl, vyšla knížka Lovec draků asi před, já nevím, možná dvěma třemi lety. Já jsem si ji opatřil a skutečně byl jsem tou knížkou teda velice osloven. Khaled Hosseini je původem Afghánec, který emigroval do Spojených států, tam vystudoval, jestli se nemýlím, dokonce medicínu, ale začal psát a popisuje jednak život emigrantů afghánského původu ve Spojených státech, ale celé to propojuje se situací v Afghánistánu, tak jak, myslím, ji většinou neznáme. Protože tam žil a dobře to zná, tak je to knížka, která přináší mnohé reálie z Afghánistánu, ale zároveň to je napínavý román, který má překvapivé zakončení. Já si myslím, že Khaled Hosseini je veliký talent. Také ta kniha, pokud jsem informován, byla přeložena do mnoha jazyků a byl to bestseller v té době, kdy to vyšlo. Vyšla v češtině a skutečně mě to oslovilo. Ale potom jsem snad někde dokonce o tom mluvil, nevím, a přišla mně v balíčku druhá knížka Khaled Hosseiniho, kterou mně poslalo to nakladatelství, které se jmenuje Tisíc planoucích sluncí. A to je teda velmi drsná kniha, která se zabývá údělem žen v Afghánistánu v průběhu těch politických zvratů, které tam byly od doby před sovětskou okupací, během této okupace, Taliban. Jsou tam i popsány historické události jako například rozstřel těch velkých vzácných soch, které se tam, které tam byly po tisíciletí a teď jsou zničené, až po současnou situaci. A zase on, protože to tak dobře zná, tak tam na pozadí velmi teda drsných příběhů žen v Afghánistánu popisuje řadu věcí, které my, o kterých nejsme informováni. Například to, že ..., a je to celkem i pochopitelné, že Kábul není zbytek Afghánistánu, že tam ty tradiční hodnoty jsou velmi zakořeněny. Mezi ně patří také velmi ponižující postavení žen a že je velmi obtížné tam nastolit vládu, která by vlastně tohle to všechno dala dohromady a současně také, jak obtížné pravděpodobně je vojensky tam zvítězit. Myslím, že jeden z těch ruských generálů, který tam byl a když se odtamtud Sovětský svaz stáhnul, takže řekl v Afghánistánu nelze zvítězit. No, a dneska se ukazuje, že možná to je pravda, že prostě ani celý svět, který tam do toho jde vojensky, tak není schopen to tam zvládnout. A právě na základě této knížky to člověk lépe pochopí. Takže Khaled Hosseini je opravdu vynikající spisovatel a ty knížky mě velmi oslovily. Já shodou okolností teď jsem byl osloven Hnutím 50 procent, což je takové hnutí žen, které ..., to 50 procent znamená, že soudí, že by mělo být 50procentní zastoupení žen v politice, v managementu, prostě ve všech těch oblastech života, kde ženy zdaleka nejsou, zejména ne u nás. Teď se o tom, myslím, bude něco točit. Jestli pro televizi ... Já nevím, požádali mě o to, abych se k tomu vyjádřil, protože jsem kdysi byl pozván na jednu takovou akci, kde jsem promluvil. A protože mě to oslovuje, myslím ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já myslel, že jste známý feminista teda, že to byl ten důvod. Ne?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
No, taky. Já třeba nejsem feminista, ale podívejte, mluví se hodně o lidských zdrojích a když se podíváme kolem sebe, no tak jednoznačně se ukazuje, že těch 50% našich spoluobčanek, žen není dostatečně zastoupeno v oblastech, kde není důvod, aby tam nebyly zastoupeny.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se určitě dostaneme k politice. A máte pocit, že by politika byla jiná, kdyby tam bylo právě to paritní zastoupení žen?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Tak ono jde o to, jakých žen, ale já si myslím, že ano, víte, protože stačí se podívat na tu hrubost v našem parlamentu a v politice. A přece jenom si myslím, že když by tam bylo víc žen, zejména ne těch, které chtějí dělat jenom kariéru, což se obávám, že tam některé takové v politice jsou, tak že to přece jenom tu politiku tak jako zjemní a ženy často uvažují velmi racionálně na rozdíl od mužů, kteří jsou emocionální. To je vidět právě v parlamentu, jaké emoce se tam ventilují, k čemu všemu tam dochází, k těm osobním hrubostem. Myslím, kdyby tam bylo víc žen, že by přece jenom k tomu možná nedocházelo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co by někteří Číňané dali za to, kdyby bylo tedy zastoupení alespoň 50procentní žen v čínské společnosti, protože teď vlastně oni prožívají důsledky té politiky jednoho dítěte. Žen je zkrátka mnohde nedostatek.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
No, ano, to je zřejmě velký problém. Zejména v malých městech a na vesnicích, kde najednou prostě muži nemají dost žen k dispozici nebo teda chci říct jako k tomu, aby s nimi zakládali rodiny. A myslím, že ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K námluvám, třeba by to znělo lépe.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Prosím?

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K námluvám.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
K námluvám, ale zejména ale k založení rodin a k tomu, aby prostě se ta celá společnost vyvíjela rovnoměrně. To je vždycky to nejhorší. My také to teď prožíváme, takové ty vlny. Jednou tady byl babyboom, jak se říká, potom zase postupné stárnutí společnosti a když to není tak jako vybalancované a postupně se ty věci řeší po malých krůčcích, tak potom dochází k velkým problémům. Dnes například u nás je to i problém důchodů. Naše populace stárne právě proto, že tady prostě nebyl dostatečný takový ten postupný nárůst obyvatelstva.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, tak to je adresa, kde najdete přepis našeho rozhovoru s hostem pořadu Jak to vidí, profesorem Václavem Pačesem. No, a reprízu si můžete poslechnout dnes večer po třiadvacáté hodině. My jsme si povídali zpočátku o afghánském autorovi, respektive americkém kalifornském autorovi afghánského původu Khaledu Hosseinim. Dostali jsme se potom k otázce žen, ale když jsme zabrousili do té exotiky, vy jste hodně pracovně pobýval v zahraničí, hodně jste cestoval. Dostal jste se do takto exotických zemí, jako je třeba Afghánistán?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
V Afghánistánu jsem nebyl, ale byl jsem, řekněme, v jihovýchodní Asii, několikrát jsem byl třeba na Tchaj-wanu, v Malajsii, v Indonésii, v Singapuru a v těchto státech, v Korei. Takže tu situaci tam nemohu říct, že bych ji dobře znal, ale přece jenom o tom něco vím a co je důležité si uvědomit aspoň z toho, jak já jsem to viděl, je, že ta kultura má hluboce zakořeněné určité stereotypy, které nelze tak jednoduše změnit. Dokonce i v Japonsku, v jedné z nejprůmyslovějších zemí. Když jsem se bavil s tlumočnicí, která tam tenkrát se mnou byla, tak docela otevřeně mi říkala ano, my jsme tady, hodně se to amerikanizuj a demokracie toho západního typu i u nás zakotvuje. Ale my ženy, které už dneska právě zastáváme řadu důležitých pozic a tak dále, už to není jako dřív, tak i my vnitřně cítíme, že naše role je jiná, než jak se to navenek jeví. I ty ženy samy tam stále ještě v sobě nesou jaksi vědomě nebo ne že by proti tomu protestovaly, takovej ten orientální přístup k ženám a mužům a mužů k ženám a tak dále. Čili tohle to se mění pomalu. Je otázka, jestli vůbec některé z těch, řekněme, těch islámských zvyků nejsou i dobré. Teď dneska se hodně mluví o důchodech tady a o to, jak důchody jsou nízké a že se nebudou valorizovat, nejsou na to peníze a tak. Já jsem o tom přemýšlel a myslím, že tady chybí trošku toho, co v islámském světě je běžné. To jest soužití několika generací rodin takříkajíc pod jednou střechou, kde potom ti staří rodiče se nemusí obávat o svůj osud. My na to nejsme zvyklí samozřejmě, ale ještě v první polovině minulého století na vesnici byl běžný výminek, bylo běžné, že když syn přebíral grunt, tak tam byl výminek, bylo tam jasně stanoveno, co jeho rodiče budou dostávat, kde budou bydlet a tak dále. Ta mladá generace se o ty rodiče starala. No, my na to nejsme už dneska vůbec zvyklí, je to tady jinak. Samozřejmě ono to mělo i svá negativa, ta známá dědova mísa, že jo, a tchýně a snaha se často dostávaly do konfliktů. Ale něco na tom bylo a v islámském světě, pokud já vím, dokonce tam je soužití i tří generací, kde to v mnoha případech funguje velmi dobře. Tak to je něco, co možná bychom jakési trošku poučení si z toho vzít i mohli.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem třeba zase v tom asijském světě, tam funguje jasně daná hierarchie z pohledu třeba věku. Kdo je starší, má pravdu a podobně. Je to dobře? Není možná to naše uvažování přece jenom v něčem modernější, pragmatičtější?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
To máte pravdu. Já jsem byl překvapen, když jsem byl v Japonsku a působil jsem tam v jednom ústavu několik měsíců, tak je pravda, že tam, když je ten profesor nebo ten šéf, tak má vždycky pravdu a ta, ti mladí vědečtí pracovníci, i když vědí, že třeba by to mohlo být jinak, že by to chtěli, ten experiment, udělat jinak, tak vlastně taková ta volná diskuse, na kterou my jsme dneska zvyklí a která zejména ve Spojených státech je zcela běžná, kde ti mladí, často nám se to i možná jeví jako drzost z jejich strany, kdy prostě zcela rovnocenně a otevřeně oponují svému šéfovi a diskutují o tom, co by se mělo dělat, tak to má velikou výhodu v tom, že se nakonec vytříbí ty nejlepší postupy a myšlenky. No, a vidíte, v Japonsku, aspoň tam, kde já jsem to pozoroval, to tak není a přesto to Japonsko je země, která má tak vyspělou technologii a dneska i vědu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká náš dnešní host v pořadu Jak to vidí, profesor Václav Pačes.
Pojďme ze zahraničí zase zpátky domů. Vy jste, pokud se nepletu, pane profesore, rodilý Pražan. Včera jsme se dozvěděli, že Praha letos nebude omezovat rozsah MHD. Je to dobrá zpráva? Asi ano, nebo neměla by ji spíš rozšiřovat, než omezovat?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
No, já myslím, že tak jak je nastavena dneska hromadná doprava v Praze, tak je překvapivě dobrá. Já si vzpomínám před rokem 90, jaký byl problém s autobusy, jak nejezdily vůbec na čas, vynechávaly, vůbec se na to nedalo spolehnout. Dneska téměř si můžete řídit hodinky podle autobusů a podle tramvají. To je úžasné, tohle to. Dneska se na hromadnou městskou dopravu hodně nadává, ale já myslím, že neprávem, že funguje v Praze velmi dobře. To, že je to špinavé, že to není tak úplně prostě nejnovější, ty vozy, to samozřejmě je otázka finanční, ale organizace její je aspoň podle mých zkušeností dobrá. Takže já ... A také mám teda některé výhrady k tomu, že některé tramvaje jedou vlastně po stejné trase úplně ... Třeba já to vím, když jezdím ze Smíchova desítkou a šestnáctkou, tak oni jedou úplně stejně až někam tamhle na Žižkov, možná by bylo možné to nějak trošku jinak prostě směrovat, ale to já nevím a jistě jsou k tomu nějaké důvody. Takže jsem přivítal velmi to, že nakonec teda Praha neomezí některé ty autobusy. Zejména mě by se to bývalo i dotklo, tak z tohohle toho konkrétně teda myslím, tak z tohohle toho hlediska jsem rád. A chtěl bych tady právě pochválit městskou hromadnou dopravu. Mně se zdá, že ta kombinace metro, autobusy, tramvaje je velmi dobrá. I doprava v tom smyslu, jak se udělaly teď ty koridory pro autobusy, pro taxíky a pro cyklisty, mně připadá chytrá, omezuje to automobilovou dopravu, poněvadž když se podíváte, já jedu autobusem po takovém jednom koridoru a doleva se koukám na ten dlouhý štrůdl aut, v každém z nich sedí jeden člověk, jedou někam do centra Prahy. Já nechápu, kde můžou zaparkovat vůbec a myslím si, že tou městskou dopravou jsem tam prostě i rychlejc a pohodlnějc. Takže já jsem velkým zastáncem městské dopravy, nejsem vůbec zastáncem automobilů ve městech, i když samozřejmě někdy je to zapotřebí, když člověk něco někam veze a tak. Tak myslím, že městská doprava zaslouží pochvalu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co si myslíte o projektu Opencard?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Jejej, já teda nerad kopu do mrtvol nebo do něčeho, na koho teďkon se snáší spoustu kritiky. Ale fakt je, že se k tomu musím připojit. Já jsem si pořídil Opencard loni nebo v těch prvních dnech a vlastně jsem zjistil, že ji skutečně mohu použít jenom jako tramvajenku. Chtěl jsem si do ní nabít peníze, abych ji mohl používat pro parkování, protože jezdím občas na jedno místo, kde bych potřeboval zaparkovat a jsou tam ty metry ... No to jsem zjistil, že to vůbec snad možné není, ani rozhodně jsem se díval na internetu a tam je to velmi zmatečně napsané. Nejsou dobré ty jejich stránky, ten popis toho, jak se nabíjí ta karta, je špatný, a tak dále. Ale hlavně jsem zjistil, že ta tramvajenka, já už mám seniorskou tramvajenku, tam je možno si ji zaplatit jenom na 90 dní a potom zase na 90 dní. No, ale 4x90 dní je 360 dní a rok má 365 dní. A já jsem ke konci roku s hrůzou zjistil, že najednou už mně nebude platit těch posledních 5 dní, dokonce ještě víc, poněvadž jsem si neuvědomil, že to musím úplně přesně platit v den, kdy mi to končí, zase den další. Čili je to obtěžování. Ale hlavně za tu samou cenu jako papírový kupón dostanete o 5 dní méně jízdného, jo. Takže já jsem už na letošek si zase koupil ty čtvrtletní kupóny, které platí přesně čtvrtrok, čili je jasné, že když si koupíte na celý rok, tak prostě jenom vyměníte a máte celý rok pokrytý a nemusíte se bát, že najednou vám nějaký den prostě přebyde a můžete být chycen. Ani si toho člověk nakonec nemusí všimnout vlastně. Když si to validuje, tak ani nevidí nebo se nedívá na to, kolik tam, kterým dnem mu to končí. Takže já jsem nebyl spokojen s projektem Opencard. Když jsem se dozvěděl, že to stálo téměř 800 miliard, já nechápu, za co ty peníze mohly být utraceny. Vždyť ten software a celá ta logistika nemůže být tak složitá. Těch pár validátorů, které se nějak propojily, to přece je otázka rozhodně ne na miliardy nebo na stamiliony, ale na nějakých desítky milionů možná. Takže spokojen s tím nejsem, jsem zvědav, jak to teda nakonec dopadne. I ty další funkcionality, jak tomu říká pan primátor, že se bude chodit do zoologické zahrady a tak dále na ty Opencard, tak se tam nabijou peníze, stejně si je tam musím nabít zřejmě někde, vložit ... Tak takhle prostě holt si zaplatím vstupné do galerie nebo do muzea, takže to budu platit přes tu Opencard. No, tak možná, že to trošku snad něco může usnadnit, ale za ty peníze obrovské se mi to zdá teda, že to je tunel.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mluvili jsme o městské hromadné dopravě. Není bez zajímavosti, že třetinu z celkového počtu vymáhaných dluhů u nás tvoří právě původně malé částky, jako jsou nezaplacené pokuty za černou jízdu v MHD. Tím už směřuji k dnešnímu našemu tématu, co je tedy šokující číslo, že skoro třičtvrtě milionů českých domácností mělo v loňském roce co dočinění s exekutorem. 718 tisíc exekucí za ten minulý rok, tak to je, myslím, alarmující číslo.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
To je alarmující číslo. Já jsem to také slyšel a skoro jsem si myslel, jestli náhodou se nespletl ten hlasatel. Tolik exekucí ... Já si to dost dobře neumím představit, jak ti lidé se do těchto situací dostanou. Já chápu, že se něco musí dělat s tím, že když někdo nezaplatí lístek v tramvaji a dostane pokutu, kterou teda nezaplatí a má ji potom zaplatit a neudělá to, že by měl být nějak poměrně i tvrdě postižen, to já bych s tím souhlasil. No, ale to, že by potom měl za to vlastně ztratit střechu nad hlavou například, zabavit mu byt, zabavit mu nábytek, což se teda stává. Dokonce tuhle bylo v televizi, že ta exekutorka si ty peníze nějaké nechala a používala je pro osobní prostě spotřebu, tak to je samozřejmě selhání potom jedince, ale v tom celém našem systému mně se zdá, že k takovým selháváním dochází příliš často, že to tady není dobře ošetřeno ... Naše společnost, víte, teďkon je opravdu je tak materiálně zaměřená, mně to teda nevyhovuje, ale nic se s tím nedá dělat. Na druhé straně mělo by se s tím tedy počítat v tom smyslu, že by tady měly být dokonalé kontroly, aby se nezneužívala například pravomoc veřejného činitele, aby skutečně korupce byla daleko ostřeji sledována. Zdá se mi, že to není na té úrovni, na které by to být mělo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí, dnes s profesorem Václavem Pačesem. Mluvil jste o kontrolách. To mi připomenulo téma, na kterém jsme se spontánně shodli, protože jsme ho oba také dnes slyšeli ve zpravodajství. A to je kontrola českých řidičů v Bavorsku. Někteří mají pocit, že to je až šikana ze strany německých policistů.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Tak já jsem to zažil jednou, kdy zastavili, abych zajel na parkoviště. Byli mimořádně slušní a ukázalo se, že mě zastavili proto, že mi vzadu nesvítilo jedno světlo. Tak to jsem pochopil, tak jsem začal hrabat, že si vyměním žárovku. No, u té škodovky to není jednoduché a ten policista takhle přišel, ťuknul do toho zvenku, ono se to rozsvítilo, ten kontakt se tam obnovil a zase jsem jel. Takže já jsem měl jenom dobré zkušenosti. Ale já tam teď jezdím málo, tak nevím, jaká je situace teď. Oni na to mají jistě právo. Já si dovedu i představit to, že to není šikana, že prostě vědí o tom, že tady z východu, ať už od nás nebo přes nás, třeba z Ukrajiny nebo já nevím odkud, se pašují možná i lidé, drogy, já nevím co všechno ... Na druhé straně myslím, že naše policie by zase měla být nechci teď říct jako recipročně, ale měla by být také víc ostražitá, co se sem zase dováží z Německa. Tak především myslím, že je jasné, že sem chodí auta ukradená v Německu, která možná přes nás se možná tady prodávají, možná přes nás jdou dál na východ. Co já vím ze západních Čech, kam často jezdím, tak jsou to právě Němci, kteří tam jezdí za sexuální turistikou, dokonce pedofilní. To, myslím, bylo i v televizi někdy ukázáno skrytou kamerou. Bylo by dobré, aby policie na tohle to také dbala a častěji kontrolovala jak Němce, tak Rakušany a koneckonců Rakušané mají velké máslo na hlavě, mají tam toho Fritzla, mají tam Priklopila, je vidět, že tam se cosi děje .... tak by možná bylo dobré se podívat na to, jestli se to neděje potom tady u nás, že sem jezdí ti Rakušané a Němci za těmito účely. Takže myslím si, že si nemůžeme stěžovat, když německá nebo rakouská policie zastavuje česká auta, protože jsou to teda auta, kde mají pravděpodobně nějaké signály, že se cosi pašuje nebo že se cosi převáží. Na druhé straně my bychom měli postupovat ne jako odvetu, vůbec ne, ale měli bychom postupovat podobně z těch důvodů, o kterých jsem tady mluvil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já teď trošku snad až zneužiju toho, že vaším oborem je biochemie a zeptám se na věc, která mi vrtá hlavou od neděle. V souvislosti s požárem v českobudějovické nemocnici, při němž uhořela pacientka, podle posledních zpráv zřejmě šlo tedy o závadu na elektroinstalaci nebo nějakou zářivku, ale spekulovalo se o takzvaném samovznícení v médiích. Je něco takového vůbec možné,

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
No, tak samovznícení ... Jestliže je někde špatný kontakt, já jsem to měl dokonce doma v zásuvce, kde když jsem z ní vyndával šňůru, tak to tam jiskřilo, protože tam ten kontakt nějak nebyl, bylo to uvolněné. A že dochází k požárům ze špatné instalace elektrické, to je, myslím, známo a děje se to. No, ale co se myslí tím samovznícením. Já si vzpomínám, před nějakou dobou tady byl ten tajemný dům, kde se samy vzněcovaly ručníky a žárovky praskaly. No, a pak se ukázalo, a já jsem dokonce o tom i psal, a pak se ukázalo, že to byl syn těch rodičů, který si tam prostě z nich dělal legraci a teď tam jezdila televize a jezdila tam policie a já nevím kdo všecko a vědci to zkoumali ...Já jsem si od samého začátku úplně upřímně řečeno myslel, že v tom bude něco takového a dokonce ten kluk mě napadnul. Ono tam se pak říkalo, že tam snad vedou nějaké kabely vojenské a tak, jestli třeba něco to nesouvisí s tím ... Takže já na nějaké samovznícení nevěřím. Bylo to strašné neštěstí, může se skutečně stát, že spadla horká žárovka nebo horká zářivka na tu postel, stará paní tam byla a vznítilo se to. No, to jsou prostě neštěstí, ale nevěřím na to, že by to byl nějaký záhadný jev.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak víc už toho nestihneme. Ale my se můžeme těšit na vaši návštěvu zase někdy během příštího týdne, takže ...

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Ne, myslím přespříštího týdne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přespříštího, omlouvám se. Další úvahy s Václavem Pačesem, profesorem biochemie a nedávným ještě předsedou české akademie věd, probereme zase příště v pořadu Jak to vidí. Já vám děkuji za váš čas a ať se vám daří. Těšíte se na olympiádu?

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Tak těším se, budu se dívat. Ty Kanaďani mě trošku naštvali tím, že nám dávají ty víza, takže já sám tam nejedu, ale asi bych tam nejel, ani kdyby to bylo bez víz. Docela jsem kvitoval s povděkem, že pan prezident tam nejede z těchto důvodů, no ale to víte, že budu fandit našim.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak děkuji a mějte se hezky. Na shledanou.

Václav PAČES, profesor biochemie
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomenu, že přepis rozhovoru najdete hned následující den na internetu. Adresa je www.rozhlas.cz/praha. Reprízu si můžete poslechnout po třiadvacáté hodině.