Jak to vidí Václav Pačes - 6.10.

Jak to vidí Václav Pačes

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem přeje Zuzana Burešová a také náš dnešní host, profesor Václav Pačes, kterého musím hned v úvodu omluvit. Přepadla ho viróza a tak kvůli hlasové indispozici budeme v našem pořadu dnes nezvykle hrát i písničky. Pane profesore, vítejte ve studiu, dobrý den.
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Dobré jitro.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se nedávno vrátil z Austrálie, podepsala se ta změna klimatu právě na tom, že jste se vrátil nachlazený?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Tak zdálo se mi to, že to skutečně tak je, ale dneska ráno jsem se ženou vlastně si uvědomoval, kdy mě nejdřív přepadla bolest krku, a ono to vlastně bylo hned ten první den, kdy jsem tam do Austrálie přijel, což je asi 7 dní nebo možná 8, a tak jsem si zřejmě to přivezl už s sebou z Evropy.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, co vás vlastně zavedlo do Austrálie?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Tam byl kongres, vlastně světový kongres biochemický, současně také s pacifickou tou sekcí těchto mezinárodního vlastně světového, z Mezinárodní světové asociace biochemických společností. Já reprezentuji nebo jsem dokonce předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii, a tak se toho zúčastňuji vlastně za Českou republiku. Jednak samozřejmě tam je ten odborný program, ale jednak jsou tam i určité, řekněme věci k rozhodnutí administrativního rázu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je ten kongres natolik důležitý, že člověk absolvuje tu neuvěřitelnou dálku?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
No, to vám řeknu teda, to je, já nevím, jestli jsem to počítal správně, ale vlastně v letadle jsem strávil 25 hodin čistého času a mezi tím byly ještě 2hodinové přestupy na letištích a už to teda pro mě není, musím se přiznat, že to bylo opravdu vyčerpávající.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono když je takové mezipřistání, ono to je příjemné, podívat se na některá jiná místa. Vy jste měli mezipřistání v Singapuru a toto místo vás nesmírně okouzlilo. A právě o něm byste teď v našem vysílání chtěl mluvit.
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
No, já jsem byl opravdu, já teda se přiznám, že už jsem byl na singapurském letišti, vlastně teď jsem byl jenom na letišti, ne v Singapuru, ale na tom letišti jsem přesedal, a už předtím, když jsem byl v Singapuru, tak jsem samozřejmě přilétl na to letiště. To je teda něco úžasného, já jsem neviděl ve světě letiště tak dokonale postavené, tak dobře promyšlené, tak pohodlné, tak jako celé zaměřené na službu těm cestujícím, jako je to v Singapuru. Ta ohromná čistota, to pohodlí, které se tam poskytuje právě těm lidem, kteří tam přestupují a musí tam čekat několik hodin, to je něco neuvěřitelného. Mají tam třeba 3 botanické zahrady, do kterých člověk může na tom letišti jít. Jedna je zaměřena na sukulenty, na kaktusy, druhá je orchidejová, všude záplava orchidejí tam je, nejenom v té botanické zahradě, ale všude jinde, potom tam je tropická zahrada motýlí s tropickými motýly. No, je to prostě ohromné. Mají tam všude masážní židle, všechno je to zdarma tam. Jo, pohodlné jednak židle, ale jednak i taková lehátka, kde si člověk může prostě odpočinout. Ta čistota je ohromující. A když potom člověk přilétne na frankfurtské letiště, které přitom patří k těm určitě lepším v Evropě, ač nejčistším, tak ten rozdíl je do očí bijící. Prostě tam na toaletách, nějaký člověk tam ušmudlaným hadrem prostě roztíral tu špínu někde u umyvadel. No, něco takového by vůbec nebylo v Singapuru možné. Tam prostě to všechno se leskne, jsou tam lidi, kteří okamžitě vyleští veškeré kapičky na umyvadle a tak dále. Takže zase Evropa by se měla trošku poučit.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A v čem to je? Myslíte si, že to je v lidech nebo spíš v penězích?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Já myslím, že v obojím. Samozřejmě Singapur je velmi bohatá země, on to je vlastně ostrov, který, kde tam je tuším asi 4 milióny obyvatel, poměrně smíšená to je komunita, tedy většina jsou Číňané, ale nejenom, je tam hodně Indů, ale dneska už i Evropanů. A je to možná země, o které se říká, že je trošku taková totalitní, že tam není ta pravá demokracie. Já jsem to tam, když jsem tam byl před nějakou dobou, tak jsem to nepozoroval, ale prosím, já tam byl krátce, to nevím. Ale rozhodně prostě ta, například u nás ta situace, kde tady také sem přicházejí cizinci, ale ti spíš prostě tady tu společnost možná i rozkládají trošku, je to, celá ta společnost u nás je zklamáním poměrně po tom, po těch letech prostě toho reálného socialismu. Teď zrovna, když jsem šel k vám do rozhlasu, tak jsem tady na ulici viděl, že chybí na nějakým kanálku na chodníku ten poklop, který evidentně byl ukraden, aby se dal do sběrných surovin. Když tam někdo v noci půjde, tak si přinejmenším zlomí nohu. Prostě tohleto lidi udělaj klidně bez jakýchkoliv skrupulí a takových věcí ... Když si vezmeme, jenom otevřeme televizi, že zase policisté byli zapleteni do podvodů s auty nějakých těch, já nevím, pojistných nebo jakých, a tak dále a tak dále, tak je člověku z toho smutno, když vidí, že jsou země, jako je například Austrálie nebo ten Singapur a další, kde prostě ta společnost funguje lépe.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvili jsme o Austrálii, jako kdyby to naše hudební režie tušila, protože do Austrálie se vrátíme prostřednictvím interpretky, která pochází právě z Austrálie.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To byla Kylie Minoque ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Naším, hostem, hostem pořadu Jak to vidí je profesor Václav Pačes. Už jsem říkala v úvodu našeho rozhovoru, že je nachlazený, proto dnes výjimečně hrajeme i písničky. Pane profesore, jak dobře víte, tak právě dnes naše vláda bude projednávat snížení platů jak politiků, tak soudců o 5 %. Mělo by toto opatření přinést do rozpočtu zhruba 1 miliardu korun. Už teď ale mnozí tuší, že soudci se tomuto kroku budou bránit a možná o tom znovu bude rozhodovat Ústavní soud. Rozumíte jejich argumentům?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Já je tolik nesleduji, tak nemohu říct, jestli jim rozumím nebo nerozumím, ale celkově bych řekl, že není dobré, když se nějaká skupina občanů vyděluje jako něco lepšího, něco jiného, než jsme my všichni ostatní. A já už před nějakou dobou jsem v rozhlase říkal, myslím, že to bylo při nějaké jiné příležitosti, že to nejhorší, co společnost může potkat, je nedůvěra v justici. Ono obecně k politikům ta nedůvěra trošku je, protože politici holt prostě v předvolebním boji říkají něco jiného, než potom realizují. Já myslím, že to je na celém světě. U nás samozřejmě se k tomu ještě teď přidávají ty korupční aféry a tak dále. To je velmi, velmi nedobré. Ale co by bylo ještě horší, je ztráta důvěry společnosti v justici a určitě teda tohle to nepřispěje k té důvěře, že se tady vyděluje nějaká skupina lidí jako něco lepšího, něco víc, pro které neplatí běžné prostě zákony nebo zákonitosti, bych spíš řekl, že jo. Ono se vždycky říká, že všichni lidé jsou si rovni, ono to není pravda samozřejmě. Já jako genetik vím, že lidé naštěstí si rovni nejsou. Kdybychom si byli rovni, tak bychom všichni vypadali stejně, byli bychom stejně chytří nebo stejně hloupí, tak to není. Lidé si nejsou rovni, každý má jiné vlohy dané geneticky a zaplaťpánbůh za to, že si nejsme rovni. Ale to, to motto: Všichni lidé jsou si rovni, totiž má pokračování. Všichni lidé jsou si rovni před zákonem, to je důležité, před zákonem by si měl být roven prezident republiky jako bezdomovec. No a jestliže tady je obecně nějaká skupina lidí, která se vyděluje a jakoby dává najevo, že pro ně neplatí v tomto případě snad ne zákony, ale nějaké obecné normy, tak to prostě dobré není.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když vezmeme jeden z argumentů soudců, tak oni tvrdí, že jejich plat má sloužit k zabezpečení jejich hmotné úrovně tak, aby byl soudce co nejméně ovlivnitelný.
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
No jo, to je argument po mém soudu hloupý, protože co je ten příjem, který tohle to zajistí? U někoho ta neúplatnost a dostatek peněz je 20 tisíc nebo 10 tisíc měsíčně, někomu nestačí ani 100 tisíc. Prostě lidé jsou různí, mají různé požadavky a tohle to je, bych řekl, argument hloupý. A navíc, já jsem dneska ráno právě k tomu slyšel komentář u vás v rozhlasu a tak jsem ..., tam jeden z těch, se také při tom říkalo, že soudce by, a to i ten začínající mladý soudce by neměl mít méně, než myslím, to bylo 42 nebo 45 tisíc měsíčně. Prosím vás, já jsem na konci své kariéry vědeckého pracovníka, prošel jsem všemi stupni, včetně předsednictví Akademie věd a já nevím čeho, profesorem jsem a tak dále a můj nejvyšší plat, který kdy jsem měl, bylo 36 tisíc měsíčně, jo. A já jsem teda v důchodovém věku a oni tam prostě začínají na takovéhle částce. Já se nechci přirovnávat nebo vůbec nechci vědce přirovnávat k soudcům, jistě soudci a soudnictví je mimořádná odpovědná činnost, tam si zaslouží prostě vysoké platy, ale přesto mi připadá, že jsou někteří z nich, já si nemyslím, že všichni, jsou trošku mimo realitu.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se pobavíme o míře zodpovědnosti, tak tu mají přeci stejnou jak lékaři, tak hasiči, tak policisté. Neumím si představit, že by hasič řekl: Budeme, když nám snížíte platy, hasit požár jenom půl hodiny. Policisté by mohli říct: Budeme vyšetřovat jen každý trestný čin.
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Jenom každý třeba třetí trestný čin. No jistě, to prostě takhle by se to vůbec nedalo brát nebo nesmí se to tak brát. No, já myslím, že nakonec snad tedy politici zmoudří a že tahle ta věc se nějak vyřeší. Ale samozřejmě, já ty argumenty neznám, já to zas tak nesleduji. Ne, že bych nepřál soudcům a komukoliv vysoké příjmy, přeju všem, ale tady jde o něco jiného, než o výši těch příjmů, tady jde prostě o to zapojení do společnosti, oni se nemají vydělovat, nikdo se nemá vydělovat z té společnosti, všichni jsou běžnými občany, tak jako vy a já.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl by to podle vašeho názoru to, že by to přijali, takový výraz solidarity s ostatními?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
No, ale to by byl sice, ale ani to není, by nebylo dobré, prostě tady by se o tom vůbec nemělo diskutovat, to by se o tom nemělo jednat, že tady je někdo, na koho by se to nemělo vztahovat. To je teda alespoň můj názor.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou názory našeho dnešního hosta, hosta pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, profesora Václava Pačesa.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro všechny vědce jsou, nebo alespoň měly by být tyto dny takovým svátkem, protože celý svět se dozvídá jména nových nositelů Nobelovy ceny za chemii, literaturu, lékařství, fyziologii, ekonomii. Pane profesore, nahlédl jste někdy do zákulisí těchto Nobelových cen?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Skutečně jsem nahlédla, protože můj dobrý přítel byl Carl-Olof Jacobson, což byl vědecký sekretář Královské akademie švédské, která vlastně udílí většinu těch Nobelových cen a on mi dokonce ukazoval tam ty trezory, v kterých jsou ty archivy všech těch Nobelových cen, jak se k nim dospělo a tak dále. A je to opravdu takový svátek každoroční, ale na druhé straně já si myslím, že se Nobelovým cenám trošku možná příliš dává velký význam a důraz na ně, protože ono k tomu také patří, nebo dostat Nobelovu cenu, patří také štěstí a souhra náhod a i konexe, upřímně řečeno a známost toho dotyčného, schopnost jeho přednášet a prezentovat své výsledky. A je řada lidí, kteří nepochybně by si Nobelovu cenu zasloužili, je mnoho lidí, kteří by si Nobelovu cenu zasloužili a nikdy ji nedostanou. A na druhé straně jsou i případy, kdy byly uděleny Nobelovy ceny a dneska se vlastně už ani nepochybuje o tom, že třeba bylo něco významnějšího, za co by se měly udělit. Nicméně je to opravdu to nejprestižnější a nejvýznamnější, čeho vědec může dosáhnout. Carl-Olof Jacobson sám říkal, že byla chyba, že se nechal ten Nobelovský výbor, nebo já nevím, kdo to tenkrát rozhodoval, přesvědčit o tom, že se uděluje Nobelova cena za ekonomii, že to vlastně se přiživujou ekonomové na té prestiži Nobelových cen, že to zdaleka nemá ten význam a že by se vlastně Nobelovy ceny měly udělovat jenom za fyziku, chemii a teda biologii, nebo jak se tomu říká, medicínu nebo lékařství. Sami víme, že jak je obtížné určit nebo udělit Nobelovu cenu za literaturu a ještě obtížnější je Nobelovu cenu za mír. Čili tyhle 3 Nobelovy ceny, za literaturu, za mír a zejména za tu ekonomii, jsou takové, bych řekl, trošku kontroverznější. Já dokonce si myslím, že jsou i méně významné. Ta Nobelova cena za mír, to je něco, co se jako ve společnosti hodně na to dá, ale uvědomme si, že to dostali i teroristé někdy, Arafat má Nobelovu cenu za mír a řada lidí, kteří zdaleka k míru nepřispěli tolik, jako jiní, kteří tu Nobelovu cenu nedostali. Takže já jsem takovým trošku v tomhle tom skeptikem. A myslím si, že by bylo nejlepší, kdyby opravdu se udělovaly Nobelovy ceny jenom za tu vědu, to jest za chemii, za biologii a za fyziku.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naše republika vlastně má v podstatě 2 Nobelovy ceny, právě jednu za literaturu - Jaroslav Seifert a potom za chemii - pan profesor Heyrovský. Proč jich máme tak málo?
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
To je dobrá otázka a rád bych na ni znal odpověď. Já si myslím, že ... Tak samozřejmě, my jsme vlastně o válce tady žili v izolaci, vědecké izolaci až do toho roku 1990. Těch Nobelových cen obecně do této části světa bylo udělováno málo. Nejsem si jist, jestli tam nebyl i trošku politický aspekt, ale zejména pochopitelně ta věda se nerozvíjí, nebo nemůže se rozvíjet v izolaci. A v té jsme tady žili, já sám to vím, když jsem byl mladým vědeckým pracovníkem a viděl jsem, kolik je různých mezinárodních konferencí a kurzů v oblasti molekulární biologie, ve vědě, která v té době vznikala, rozvíjela se, no a my jsme tady seděli na zadku, jak se říká, a nikam jsme nesměli. No, potom se těžko vyšvihne někdo nebo dojde k nějakému velkému objevu, který by byl tak významný, že by se nakonec tou Nobelovou cenou ocenil. Teď jsme 20 let po těch změnách a myslím, že už je na čase si říct, proč teda najednou, neříkám zrovna nedostal někdo Nobelovu cenu, ale máme skutečně výsledky, které by dosahovaly této úrovně. Když se rozhlédneme kolem sebe, tak ty výsledky podle mého názoru nemáme, až na úplné výjimky, ale ty jsou tady, je tady generace, dneska ta střední generace, kde je, co já vím z mého oboru, několik skutečně mimořádně kvalitních vědců, kteří, řekněme směřují k těm výšinám. Jestli dostanou Nobelovu cenu, nebo ne, není tak významné, ale ty jejich výsledky jsou na té úrovni, že jsou akceptovány prostě tou vědeckou komunitou v tom daném oboru tak jako prostě to nejlepší, co v tom světě je. Takže já myslím, že ta situace se zlepšuje. Na druhé straně je třeba si říct, že takoví Maďaři mají těch Nobelových cen víc a nejenom tedy v Maďarsku, ale Maďaři, kteří třeba žijí a pracují ve Spojených státech. On tam ten reálný socialismus nedopadal tak tvrdě, tam prostě se mohlo odcházet do zahraničí celkem volně a ti lidé se tam etablovali. Maďaři pravděpodobně i drží víc spolu než my možná Češi, nevím. Ale je pravda teda, že by bylo na čase, aby se tady dala podpora tomu nejlepšímu, těm nejlepším z nás, aby se jim umožnilo nastartovat tu kariéru, která by k tomuhle tomu směřovala.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V této souvislosti mě napadá jedno jméno, a to je pan profesor Holý. Dopad jeho práce má skutečně, řekněme vliv na tisíce lidí, milión lidí po celém světě. Takoví vědci by měli být oceňováni.
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Tak. A to je to, co myslím je teď důležité. Když asi před 2 lety nebo 3, já už nevím, jsem o tom jednou mluvil, dokonce možná to bylo na této židli, už si na to nevzpomínám, tak se mě na to, možná vy zrovna, nebo někdo ptal a já jsem tenkrát říkal, že by to znamenalo, aby Nobelovský výbor, který rozhoduje o Nobelových cenách za medicínu nebo fyziologii, aby trošku změnil svá pravidla. Protože tam se dávají Nobelovy ceny nebo dávaly zejména za teoretické práce a teď letos teda, po dlouhé době to dostal někdo za skutečně přínos medicíně, která přímo zasahuje pacienta. Pokud by Nobelovský výbor tuto politiku dále aplikoval, tak skutečně Antonín Holý by byl určitě jeden z nich, ještě s Erikem De Clercqem z Belgie, kteří by určitě dosahovali té úrovně, aby se o nich, řekněme uvažovalo.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš dnešní host, profesor Václav Pačes. Jsem ráda, že náš rozhovor už je v cíli a je v cíli proto, protože vím, že dnes jste měl velké problémy s hlasem, s virózou. Všechno jste ustál a jsem moc ráda za tuto půlhodinku. Přeji vám brzké zdravení a zase se budu těšit ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha na slyšenou.
Václav PAČES, profesor biochemie, předseda České společnosti pro biochemii a molekulární biologii
--------------------
Děkuju mockrát. Na shledanou.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No a pro posluchače jenom upozorním, že reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout dnes večer krátce po 23. hodině, no a přepis našeho pořadu už zítra na adrese Český rozhlas 2 Praha.