Jak to vidí Václav Malý - 5.2.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech dopoledního vysílání přeje vám všem Zuzana Burešová. Hostem rubriky Jak to vidí je dnes světící biskup pražský Václav Malý. Vítám vás tady, dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My se spolu vrátíme k události staré zhruba 2 týdny. Papež Benedikt XVI. Poprvé od svého uvedení do čela římskokatolické církve navštívil římskou synagogu. Měla tahle návštěva vůbec nějaký význam zvláště teď, kdy židovská obec stále kritizuje papežovo loňské rozhodnutí otevřít cestu ke svatořečení Pia XII.?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Rozhodně ta návštěva měla význam a velký význam. Navázal na to, co začal zemřelý papež Jan Pavel II., který v roce 1986 jako první papež navštívil synagogu v Římě. A papež tímto postojem chtěl ukázat, že katolická církev vůči Židům má pozitivní vztah, protože teď se stále tedy diskutuje o tom, jaký v podstatě vztah má papež, jakým směrem se katolická církev bude ubírat, a proto bych to trochu zevrubněji chtěl vysvětlit. Papeži Benediktu XVI. se vyčítá,že loni sňal exkomunikaci z jednoho biskupa, člena takzvaného bratrstva Pia X., biskup Williamson, který bohužel a říkám bohužel a je to ostuda, popírá holocaust. To je třeba naprosto odsoudit. A papež tedy také potom se omluvil, že nebyl dobře informován o postojích tohoto biskupa. Zároveň, jak už jste tedy zmínila, vyčítá se Benediktu XVI., že otevřel cestu ke svatořečení Pia XII. A část židovské náboženské obce nejen tedy u nás,ale ve světě stále tedy kritizuje Pia XII., že se dostatečně nezastal Židů za II. světové války. Ale fakta mluví o opaku. On sice veřejně neodsoudil odsuny Židů, ale pomáhal a pomáhal tisícům Židů a umožnil, aby na teritoriu Vatikánského státu našli oni alespoň dočasný azyl. To jsou naprosto jasná fakta. Jistěže to není tak jednoduché, že se dá o tom diskutovat, jestli má se někdy takovýto představitel veřejně vyjádřit, anebo jestli má spoléhat spíše na takovou všední práci, o které se tolik nemluví. Ale rozhodně nelze vidět Pia XII., který byl proti Židům, nebo který jenom stál s prázdnýma rukama. To není pravda. A co se tedy potom vytýká Benediktu XVI., a tady bych řekl, že to je vážné, tady i já mám tedy výhrady, protože Benedikt XVI. povolil sloužení liturgie v takzvaném tridentském ritu, to znamená ritus mše, bohoslužeb, který byl v době vatikánského koncilu, než došlo k reformě. A na Velký pátek v rámci těch obřadů velkopátečních jsou přímluvy za různé potřeby světa a jsou tam tedy také přímluvy za Židy. A v té staré liturgii, v tom tridentském ritu právě v té modlitbě je řečeno, aby Židé našli Ježíše jako spasitele. Tak tady bych řekl, že po II. vatikánském koncilu jsme dál, protože v roce 1965 vzniklo prohlášení koncilních otců, takzvané nostra etate o vztahu k jiným náboženstvím a mimo jiné také o vztahu k Židům. A tam se výslovně říká, že Židé jsou bohu milí a co se týká potom liturgie, která na základě rozhodnutí II. vatikánského koncilu byla zavedena, tak tam v té velkopáteční modlitbě se mluví, aby Židé byli věrní smlouvě, kterou Hospodin s nimi navázal, aby zachovávali tu smlouvu. Ono to zní jako hraní se slovíčkama, ale je to jasné vzdání se misijního působení mezi Židy, to znamená takové snahy ze strany křesťanů obracet Židy na křesťanství. Tohle je Koperníkovský obrat a myslím, že bohužel dostatečně není známý nejen v církevním prostředí, ale už vůbec tedy ne v prostředí, které, dejme tomu,s církví nemá nic společného. A to bych chtěl tedy zdůraznit, že orientace církve jde jasně tedy tímto směrem neobracet Židy na víru. Samozřejmě, když se někdo jako rozhodne přestoupit ke křesťanství, ano,ale rozhodně nezavádět misijní činnost. A potom je důležité, že dneska teologové a já třeba v promluvách a přednáškách to zásadně užívám, že už neříkám Starý zákon a Nový zákon, ale říkám hebrejská bible. A když mluvím tedy o Židech, tak říkám vyvolený lid první smlouvy. My křesťané tedy věříme, že jsme lid druhé smlouvy, ale tím jako je jasně řečena ta kontinuita a navazování křesťanské tradice na tradici židovskou. A zemřelý papež Jan Pavel II. Používal nádherného výrazu starší bratři ve víře a to myslím, že mluví tedy za všechno. Takže, i když lze diskutovat o některých těch krocích současného papeže, tak rozhodně nelze říci, že směřování katolické církve se opět vrací před dobu před II. vatikánským koncilem, který se konal v roce 1962-65. A existuje Mezinárodní rada křesťanů a Židů, která loni vydala v Berlíně prohlášení, v němž tedy jsou křesťané vyzýváni k tomu, aby se vzdali nějakého misijního působení mezi Židy, a zároveň je oceněno, že křesťané v posledních 60 letech přece jako chtějí nějakým způsobem pozitivně se přiblížit k Židům a ten vztah pozitivně obrátit v tom směru, jak jsem o tom mluvil. A zároveň Židé tímto prohlášením jsou zase vyzváni,aby uznali toto úsilí křesťanů a zároveň aby se neztotožňovala kritika státu Izraele s antisemitismem. To myslím, že se často stává i v naší společnosti, protože to jsou dvě záležitosti. Jistěže nebudeme popírat právo na existenci Izraele, že budeme respektovat stát Izrael, ale rozhodně také všecko úplně není bezvadné v politice Izraele. A ten, kdo to kritizuje, tak nemůže být automaticky zarámován nebo vsazen do nějaké škatulky, že je antisemita, že je proti Židům. Tohle jasně se v tom prohlášení říká a myslím bohužel, že tato deklarace u nás skoro jako není známá. Tak to jenom jsou takové náznaky a jenom takové body, protože o tom bychom mohli mluvit velmi dlouho, že ten vztah katolické církve vůči Židům je zásadně pozitivní a kdo se snaží v rámci katolické církve nebo dokonce jménem katolické církve jednat jinak, tak jedná špatně a jedná proti tomuto duchu.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tento týden vyšla zpráva, tuším, tak před dvěma dny, že 5 brněnských restaurací pomáhá bezdomovců. Pokud mají nějaké přebytky poledních jídel, tak je poskytují právě lidem, kteří žijí na ulici. Další možností, jako pomoci nejen bezdomovcům, ale vůbec chudým lidem, jsou potravinové banky. Je to podle vás dobrá cesta?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je vynikající cesta, protože bohužel jsme svědky toho, jak se plýtvá jídlem, je nadbytek jídla, my si toho často nevážíme, a proto je dobré, že tato iniciativa vznikla, ona vznikla už ve Spojených státech někdy v 80. letech, u nás s touto iniciativou přišel tehdejší šéf Naděje pan Ilja Hradecký v roce 1992 a tuto činnost velmi dobře tedy rozvinul momentální dopisovatel francouzského deníku Le Monde Fabrice Martin-Plichta. A v čem to spočívá, protože potraviny mají také určitou dobu trvanlivosti, tudíž je tady síť skladů potravin, kterým končí trvanlivost a ty jsou potom tedy rozdělovány různým charitativním organizacím. A to myslím, že je velmi dobré. Například Martin-Plichta kontaktoval velké firmy, často s francouzskými manažery a vybudoval sklad, kde pracuje několik lidí, kterým dal perspektivu. Ale v této činnosti se angažují především tedy dobrovolníci. A do této sítě patří takové velmi záslužné iniciativy, jako je třeba ADRA, Armáda Spásy, Maltézská pomoc, Sdružení azylových domů, organizace Naděje. Takže, díky tomu mnozí lidé nejen nehladoví,ale dostávají i dobré potraviny, které jsou takto zužitkovány a myslím, že to má takový ten širší kontext, že my přece nejsme jako vládci přírody a nemůžeme si s tou přírodou dělat, co chceme, že také bychom měli vyprodukovat opravdu jenom podle potřeby a ne pořád jenom se hnát za tím nadbytkem, mít takový až někdy, bych řekl, luxusní výběr. Já nejsem proti tomu, aby člověk si mohl jako zvolit různé druhy potravin, ale často si říkám k čemu, vždyť člověk k životu toho tolik nepotřebuje. A na druhé straně vidíme i v naší společnosti, kolik lidí je na tom špatně. Víte, já jsem teď ráno šel zrovna v jedné části Prahy a viděl jsem tři bezdomovce, kteří se ubytovali vysloveně v parku a spali tam. Tak jsem chvíli s nima tak jako hovořil, uvědomil jsem si tu hrůznou situaci, ve které oni jsou, jak zase ten den oni prožijí, kde budou shánět nějaké potraviny. Takže, je výborné, že tyto iniciativy existují a že to vytváří také takovou tu solidární síť. A co bych chtěl zdůraznit, že tam pracují většinou dobrovolníci. Víte, dneska se většinou ptáme, co za to, co mi to přinese. A já se často musím smát, když někdo řekne, no, to je zajímavá částka, o tom budu přemýšlet. A tito lidé se vůbec takto neptají, jednak tedy projeví solidaritu a jednak věcí,že sami jsou také tím, obohacováni, když mohou pomoci druhým. Tak já bych viděl tuto iniciativu v širším společenském kontextu. Nejenom, že to pomůže konkrétním lidem, i když to je to hlavní.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom ještě řeknu,že ten projekt v Brně je první v celé naší republice a možná, je to určitě naše přání, aby takových měst bylo víc, protože přebytků v restauracích je určitě spousta.
Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha. Naším hostem ve studiu je světící biskup pražský Václav Malý. V posledních dnech se začalo znovu mluvit o věkové hranici trestní odpovědnosti, a to v souvislosti s vraždou v Knětiněvsi. Měla by být vůbec nějaká spodní věková hranice u závažných trestných činů, tedy právě u vražd?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já vím, že předpisem se neřeší morální stav, mentalita části mladé generace, ale sám bych se spíše k tomu klonil. Je to velmi složité, nicméně je to hrůza, jak se šíří násilí právě už u těch náctiletých, pod tou hranicí 15 let. V jednom z těch případů, že jo, je ten hrůzný případ, který se stal v roce 2004 v Knětiněvsi na Kladensku, kdy dvanáctiletý chlapec zavraždil třináctiletou dívku. Chlapec se sadistickými sklony. Tento chlapec byl teď propuštěn z ochranné léčby a v podstatě neexistuje právní předpis, aby to měl v trestním rejstříku a ani mu nemůže být nařízena ambulantní léčba. Já bych se za to přimlouval, to už je potom na právnících, aby tento člověk to měl potom v záznamu. Nejde o nějakou pomstu, rozhodně si budeme přát, aby se zapojil, aby prožil život opravdu důstojně, aby našel práci a aby už se nikdy toho nedopustil. Ale na druhé straně ten člověk, když to nikde nebude mít zaznamenáno, tak jako bychom nějak tak relativizovali hodnotu života. Já myslím, že musí na sobě nést tento punc. Znovu říkám, to nemá nic společného s nenávistí, to nemá nic společného s pomstychtivostí, ale to nelze přece jen tak jako vyškrtnout ze života, protože tím se ta hranice bude stále tedy posunovat a ten člověk jako musí s tímhle tím žít a o něm by mělo být známo, že se toho dopustil. Ale samozřejmě rozumní lidé uznají, pokud se bude chovat dobře. A zároveň, co se týká té léčby, ono se řekne,momentálně je v klidu a rozhodlo, že se bude chodit dobrovolně. Já vím, že nařízená ambulantní léčba není zárukou, ale přece je to nějaký mechanismus, že ten člověk je pod nějakou kontrolou. Pokud se to nechá jenom na dobrovolnosti v tomto případě, tak nevím, nevím, jestli to vyjde. Já bych si přál, když to slíbil, aby to plnil, protože je to opravdu nemocný člověk. Ale na druhé straně přece by tady nějaký ten mechanismus měl být. A zase to tedy souvisí, bych řekl,s vůbec společenským klimatem. Víte, ta mladá generace je ovlivňována takovým tím siláctvím. Když se podíváte na mnoho filmů, já nevím, Silvester Stalone nebo současný guvernér Kalifornie Schwarzenegger nebo Batmani a ty Ramba, takoví ti chlapíci, kteří jsou zbiti a vždycky vstanou, jen se otřesou a začnou bít ty druhé. Ono to působí opravdu, bych řekl, nějak tak podprahově jakémusi agresivnímu smýšlení. A tuhle jsem slyšel jeden takový zajímavý postřeh od jednoho pedagoga, že v podstatě ti mladí někdy nevědí, co ta rána obnáší, protože jak vidějí v pořád v těch filmech tyhle ty siláky, kterými nic neotřese, tak najednou jsou překvapeni, když dají nějakou ránu, že to tedy bolí nebo když ji dostanou, protože se taky jako otupuje taková ta citlivost i pro sílu. Přece člověk by se měl prosazovat silou svých argumentů, své osobnosti a ne jenom silou svých silných paží. A to bych řekl, že tohle to tedy také souvisí s tím násilím u části mladé generace, i když tady se dá říci, že jo, že to je chlapec postižený sadismem, ano, to je pravda. Ale ono to není výjimečný případ, ono bohužel těch případů je jako víc, i když se o nich nepíše. Tak bych se tedy přimlouval za to, aby opravdu zákonodárci o tom vážně uvažovali, jestli by se měla snížit ta hranice a jestli by tedy ten záznam měl být. Já tedy osobně se za to přimlouvám a znovu, už potřetí, opakuji, nemá to nic společného s nějakou nenávistí nebo pomstychtivostí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom znovu připomenu to, co jste říkal, že mladík, který ten čin spáchal, nemá záznam v trestním rejstříku, protože v době vraždy byl právě nezletilý. Může pracovat, může navázat nový vztah, může úplně všechno v životě. Jenže těm rodičům zůstala tak strašná bolest, kterou už nic nikdy v životě nezmírní. Je to obrovská nespravedlnost. Vůbec v takovém případě pomůžou nějaká slova útěchy? Protože, jak jste sám řekl, těch rodin je opravdu víc, které byly postiženy takovým obrovským, neskutečným činem.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Víte, setkal jsem se s těmito případy. Nejsem psycholog, nejsem ani psychiatr, jsem obyčejný člověk, který se snaží nějak tak jako vnímat bolest druhých. Ono těžko nějakou tu útěchu lze najít, ti lidé si to musí probolet. Já myslím, že je důležité ukázat těm lidem blízkost. Já samozřejmě jako věřící, pokud ten člověk je trochu otevřený, tak mám naději, že ani ten zavražděný není ztracen, že neexistuje jenom ve vzpomínkách, ale já jako pevně věřím na život po smrti, ne v prázdnu, ale u Boha. Ale samozřejmě jsem velmi jako opatrný. Dvakrát jsem se setkal s takovýmito případy, abych vrážel do této bolesti okamžitě nějak tento způsob své víry. Spíše tak jako jenom opatrně naznačím, ale oni si to opravdu musí probolet. To je smutné konstatování. Samozřejmě, říká,že se čas hojí. Tohle nezahojí nikdy, ale přece jako ti lidé mají šanci se nějak zase trochu jako pozvednout. Bohužel.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším hlavním tématem ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha je etická výchova na školách. Všichni řekneme ano, je třeba vychovávat, etické výchovy je zapotřebí. Co by znamenalo,kdyby etická výchova ve školách nebyla? Co by to vypovídalo o naší společnosti?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, že v podstatě nemá zájem, jaká generace vyroste. Škola kromě vzdělávacího poslání má také poslání výchovné. To nemá nic společného s ideologií, co my jsme zažili před rokem 1989, ale dnes toto poslání, myslím, je ještě zvýrazněno, protože je hodně neuspořádaných rodin, často jsou rodiče přezaměstnaní, nemají čas na své děti. A v té škole přece jako ty děti tráví poměrně dost velký čas z toho dne. Tudíž ten důraz na ten výchovný charakter myslím, že je velmi aktuální a že by měli ve škole získávat nejen znalosti,ale také vyrůstat tam osobnosti, vyzrávat i lidsky s pomocí zkušených pedagogů. To neznamená je k něčemu nutit, ale znamená je upozorňovat především na to, že neexistují sami na světě, že jsme na světě s těmi druhými, že kde končí, má svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého, že je třeba brát tedy ohled také na ty druhé, že nemůžu za každou cenu to, co si usmyslím, že bych měl brát tedy zřetel celkově na to, co se děje okolo mě. Zároveň si také vážit těch druhých, mít úctu k těm druhým, nesnažit se ty druhé jenom ovládat, ale vnímat je tedy jako souputníky, jako partnery. To jsou všechno tedy důležité životní postoje, které potom tedy umožní, aby člověk mohl začít opravdu odpovědný život jak v manželství, tak život rodinný, tak život v zaměstnání, aby ten život měl také nějaký jako smysl, aby to nebyl jenom život, kdy jdu bez ohledu na ty druhé za svým cílem. Protože dnes bych řekl, že žijeme tak jako v době velmi individualistické a ono je třeba ten individualismus zase tlumit. To neznamená ztrácet svoji individualitu, ta je důležitá, ale individualita se projevuje tím, že si také vážím druhých individualit, ale zároveň, že má také vnímání i pro ty slabší. A tyto základní pohledy a postoje, ty už by měli jako získávat žáci v těch školách. Takže, ta etická výchova nemůže být chápána jenom jako jeden předmět mezi druhými, ale ona by měla v podstatě pronikat všechny ty předměty a to se dá. Pokud uvidí ti žáci zralého pedagoga,pedagožku, lidsky dobrého, lidsky pevného, tak už samo to působí velmi dobře.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, jestli naše školství pomáhá k tomu, abychom měli hodně kvalitních osobností učitelů.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já mám na starosti církevní školy v pražské arcidiecézi, tak trochu něco o té situaci vím, ale nemohu zevšeobecňovat. Řekl bych, že školství je dost jako zanedbáváno. Já vím, že se řekne zdravotnictví a kdeco, nicméně tady vychováváme budoucí generace. Tudíž úsilí státu i finančně by se mělo napřít i do této oblasti, do oblasti vzdělání. A přirozeně ti učitelé, když budou zase tedy také lépe honorováni, tak si myslím, že to bude dobrý podnět pro ně, aby ještě vážněji brali to své poslání. To není jenom zaměstnání, ale to je skutečně poslání, nejen povolání,ale poslání. A tohle, myslím, jako, že někdy trochu chybí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 - Praha světící biskup pražský Václav Malý. Pomalu se chýlíme k závěru našeho rozhovoru a jako vždy přidáme několik vašich kulturních postřehů. Co jste vybral pro naše posluchače?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já jsem viděl teď v Divadle v Dlouhé v Praze nedávno představení Arnošta Goldflama U Hitlerů doma. Musím říci, že mě to zklamalo. Na rozdíl od představení /nesrozumitelné/, tak to nemělo takový spád. Je to taková fraška, ukazující,že Hitler byl měšťák. To jako proti tomu nic, nicméně mně vadí určité přehrávání a potom mně vadí hrubosti, které zaznívají z úst herců a oni tomu bohužel dost často podléhají a je to taková potom velmi jakoby laciná, získaná popularita, protože na to ti diváci reagují. Bylo tam hodně mladých diváků a já myslím, že lze i věci nepříjemné říci takovým způsobem, že se člověk může zasmát a nepotřebuje to vyjadřovat takovou tou neslušností a hrubostí. A tohle mě mrzí, to vůbec teď je taková ta tendence hlavně v té takzvané cool dramatice všecko tak jako vyjádřit a ukázat. A já si připadám potom jako divák, že mě podceňují,že mi musejí ti herci všecko ukázat, všecko říct velmi tvrdě a hrubě. Vždyť to není třeba. Vždyť ten divák si musí taky jako domyslet, má být do toho vtažen a ne být jenom veden jakoby za ručičku, jako by potřeboval ty hrubosti, ty agresivity, aby vůbec jako pochopil. Takže, toto představení v určitých částech má jistý odpich, ale myslím si,že kolektiv v Divadle v Dlouhé má na víc, je mimořádně hudebně disponovaný a že by režie tohoto představení měla být taky v tomto smyslu trochu opravená. Ale co mě nadchlo,bylo představení v Národním divadle, balet trio Brel, Vysockij a Kryl. Tito tři výteční písničkáři, jejich básně, jejich písničky v tom představení zazněly. Hraje se to v Národním divadle. Bohužel v únoru jenom dva dny a potom zase dlouho nic až v srpnu. Ale já po dlouhé době viděl balet, ale takové sladění baletu s těmi písněmi a vůbec obsah těch písní, tak to mě opravdu tedy nadchlo. Nadchli mě i hlavní představitelé Michal Štípa, tanečník z Brna, který zde hostoval, Zuzana Susová a ten zážitek byl opravdu velmi intenzivní. A tak jsem si uvědomil, jak je ta čeština krásná, francouzština, jak je krásná. A zase taková ta drsná ruština toho Vysockého. Ale všichni tři, ač jsou jiní, tak těmi písněmi něco chtěli říct. A já jsem byl do toho vtažen a ani jsem nedýchal, a tak bych chtěl poděkovat dramaturgii Národního divadla, že opět po nějakém čase tato představení se v Národním divadle udála.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takhle optimisticky jsme skončili dnešní povídání se světícím biskupem pražským Václavem Malým a můžeme našim posluchačům popřát, ať všechna setkání takhle končí. Já vám děkuju za návštěvu ve studiu a budu se těšit zase příště. Hezký den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Taky vám a hezký víkend vám i posluchačům. Na shledanou.