Jak to vidí Václav Malý - 2.4.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes světící biskup pražský Václav Malý. Vítejte, dobrý den.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Svátky připadají na neděli po prvním jarním úplňku. Čím je, nebo měl by být Velký pátek?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Velký pátek, což je dnes, je den, kdy si připomínáme, my křesťané, ukřižování Ježíše. Ježíš byl důsledný ve svém postoji, Ježíš stále oproti těm, kteří si činili nárok, byť duchovními autoritami, hlásal nejdůležitější je člověk, nikoliv rituály, že člověk se nemůže vůči Bohu vymezovat jenom svými dobrými skutky, ale je zcela závislý na Bohu. A je to veliký dar, že vůbec může tyto dobré skutky činit. To je tak velmi stručně vyjádřeno jádro sporu Ježíše s tehdejšími duchovními autoritami. A protože Ježíš z tohoto postoje neslevil, tak skončil na kříži a byl ukřižován. Ten kříž je symbolika vertikály a horizontály. I když ten kříž, jak je dnes v křesťanských chrámech znázorňován, nebyl pravoúhlý, ale spíše to bylo do X, dvě břevna spojená a Ježíš na tom kříži prokázal, že lze odpustit, i když člověk trpí. Ježíš neproklínal ty, kdo ho na kříž přivedli a stále zůstával na cestě nenásilí. Dovedl přijmout i toto ponížení a v tomto tedy Ježíš je jedinečnou postavou v lidských dějinách. A to si dnes všecko my křesťané připomínáme. A chtěl bych jenom zdůraznit, co se týká ve vztahu k Židům. Bohužel přirozeně v křesťanských dějinách také i měl živnou půdu antisemitismus. Ale přímluvy, které se dnes při obřadech v katolických chrámech čtou, tak tam je také jedna přímluva za Židy a tam se mluví ne,aby se obrátili ke Kristu,ale aby žili z příslibu, který jim Bůh dal. Tudíž to je úplně jiný pohled na Židy, respektující. Jsou to lidé nebo vyvolený národ první smlouvy. Křesťané navazují na Židy, ale nevymezují se vůči nim tak, že by je chtěli obrátit na svoji stranu,ale naopak prosí za to, aby Židé si uvědomili svoji vyvolenost oslovení Hospodinem a aby z toho žili, z této naděje. To myslím, že je koperníkovský obrat. Já jsem o tom tady mluvil v jednom setkání před tím, které si křesťané málo uvědomují.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak by měl vypadat dnešní den z pohledu křesťana? Jak by ho měl prožít?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dnešní den je velmi vážným dnem. Křesťané drží takzvaný půst, to znamená, dnes jenom jednou za den by se měli najít do syta, jinak se zříct masa, ale nejenom masa, všeho toho, co je dobré.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tím tedy vrcholí onen předvelikonoční půst? Dneškem?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dneškem vrcholí ten předvelikonoční půst, protože je to příprava na tu velikou slávu zítra, na Bílou sobotu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč tedy vůbec Bílá sobota. Zítra se mají vrátit zvony z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Proč se velikonoční sobotě říká bílá?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak bílá barva je barvou, která člověka povznáší, alespoň v našem kulturním prostoru. A pro křesťana je to symbol povstání k novému životu. Takže, zítra na Bílou sobotu si budeme připomínat v noci, že Ježíš vstal k novému životu. Tady bych chtěl zdůraznit, že učení o reinkarnaci, převtělování není v souladu s křesťanským učením, protože převtělování hlásá, že člověk má různé podoby života a že se postupně tedy dostává do vyšších sfér života. Zatímco křesťanská tradice, židovsko-křesťanská tradice stojí na zásadě: život je jeden, začíná početím, člověk má zodpovědnost v životě konat dobro a pokud bude konat dobro, má naději na život po smrti, na nový život. Ale to není reinkarnace, identita člověka zůstává stejná a člověk po smrti podle křesťansko-židovské tradice se nebude převtělovat do jiných podob živočišného světa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaká bude neděle?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Neděle, to je jásavá neděle, protože v noci ze soboty na neděli podle křesťanské tradice Ježíš vstal z mrtvých. Svědectví o tom je v písmě, kde se potom zjevil, že, nám, svým učedníkům. Svědectvím je také prázdný hrob, i když je třeba zdůraznit, že to nelze chápat tak materiálně, to, že to nelze chápat jako událost, kterou lze zobrazit na velikém plátně. Je to veliké tajemství. Ten způsob samotný, vzkříšení, ten není popsán. Je pouze konstatováno: Ježíš vstal z mrtvých a zjevil se svým učedníkům. To bych chtěl na to upozornit, abychom to nespojovali s nějakými takovými příliš konkrétními představami, protože to potom vede k takovému materialistickému pohledu na celou záležitost. A ten pohled má být především duchovní, spirituální. Ta naděje, že i my můžeme v síle této události mít naději, že jednou povstaneme k novému životu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zdůrazňuje Václav Malý. Když mluvíme o Velikonocích, v té křesťanské liturgii hraje ještě nějakou roli pondělí?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Pondělí je spíše spojeno s takovými lidovými zvyky, jako je pomlázka, velikonoční vajíčka. Prosím, nic proti tomu. Ale vlastní křesťanský obsah velikonočního pondělí je stále pokračování v tom jásání, ano, Ježíš překonal utrpení, vstal k novému životu, jeho dílo bylo přijato Bohem, Ježíš je nadějí i pro nás. To je ten hlavní důraz pro křesťany, i když velikonoční pondělí je právě roubeno těmito lidovými zvyky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když se ještě vrátíme k dnešku, tedy k Velkému pátku, diskutovalo se o tom, jestli i u nás jako v některých okolních zemích by měl být tento den volným dnem, svátkem. Nakonec tedy se poslanci nerozhodli takto. Co si o tom myslíte vy? Je to důležité?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já myslím, že by měl být volným dnem a nejen, aby zase přibyl jeden volný den navíc, ale aby ty Velikonoce byly vnímány vcelku. A ten Velký pátek opravdu patří k těm Velikonocům, nejenom Bílá sobota, či Hod Boží velikonoční. Takže, z tohoto důvodu spíše duchovního bych byl proto, aby pátek byl volný a aby to více upomínalo na zdroje, proč vůbec slavíme Velikonoce, protože bohužel část našich souputníků o tom nemá ani tušení.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí, dnes se světícím biskupem pražským Václavem Malým. Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na internetu, na www.rozhlas.cz/praha. Reprízu si můžete poslechnout dnes večer po třiadvacáté hodině. Vy jste mluvil o smíření, odpuštění, pokoře. Ale má, myslím, právě tohoto vidíme kolem sebe v současném světě.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je pravda. Ale je to stálá výzva i pozvání pro nás, že Ježíš zásadně stál na pozici nenásilí, nepoužíval agresivity, síly, neměl okolo sebe ozbrojené vojáky nebo ozbrojené muže, aby s jejich pomocí svrhával římskou nadvládu tehdejší doby a tak dále. A myslím, že v této souvislosti je dobré si znovu uvědomit, co nás obklopuje, o čem slyšíme. Bohužel tento týden v Moskvě došlo k násilnému činu ze strany pravděpodobně čečenských černých vdov. A to souvisí s islámem jako takovým. A v našich kulturních podmínkách a situaci bychom se měli více zabývat islámem, protože už přicházíme s nimi do styku a Evropa stojí před touto výzvou soužití s muslimy. A proto já jsem se dost podrobně teď informoval a zabýval otázkou takzvaného džihádu, protože o něm stále slyšíme, slyšíme o násilí, které se koná v různých zemí islámského světa. A tak jako vzniká nejasná představa, co ten džihád je. Často se říká, že džihád znamená především boj proti zlu, osobní zdokonalení, že džihád znamená úsilí o osobní proměnu. Ale to je až druhotné. Málo platné, džihád znamená opravdu úsilí o posilování vlivu islámského světa a zároveň tedy úsilí ve spojení s ozbrojeným bojem. A teď záleží na tom, jaký ten ozbrojený boj je. Je zajímavé, že džihád znamená především tedy pomoci šíření islámského státu, nikoliv víry. To je dobré tedy rozlišovat, že víra i v pojetí muslimů stojí na osobním rozhodnutí a že rozhodně je špatná násilná konverze k islámu. Ale rozlišuje se mezi osobní vírou a mezi islámským právem, které je spojeno tedy s islámským státem. A my musíme vidět trošičku tu perspektivu dějin islámského světa od 7. století, protože tehdy dobýval islám mnohé teritoria a rozděloval svět takto: jsou území nepřátelů, kteří dosud nepřijali islám, ale jsou oblasti příměří, kde jsou třeba křesťané nebo Židé, ale s nimi nebudeme bojovat, ty mají určité chráněné postavení. Stále zůstává tedy cílem v podstatě islámu, aby svět byl islamizován, ale teď záleží jakým způsobem. A to je dobré si uvědomit,že takzvanou svatou válku ten džihád může vyhlásit jenom duchovní autorita, nikoliv političtí činitelé, to je třeba si uvědomit. A dnes je třeba dobré také vědět, že agresivní válka nemá zdůvodnění v koránu a že ani principem dobytí Evropy není džihád, že spíše dnes ten ozbrojený boj se koná na obranu území, které je většinou islámské. Nicméně pořád to násilí tam hraje určitou roli a teď záleží na tom, jak ovlivní také i západní svět v tom dobrém slova smyslu myšlení islámských autorit, aby skutečně chápali tu oblast světa jako oblast příměří, nikoliv jako oblast nepřátelství. Taková svatá válka se dnes vede v Afghánistánu, částečně také v Íránu nebo v Pákistánu. Ale je to velký zmatek a chaos, protože často není jasné, kdo ji vyhlásil, jestli je to opravdu nějaká duchovní autorita nebo jestli jsou to jenom politické ambice některých představitelů islámských společenství. Tohle já pokládám za důležité, abychom si uvědomili v té nepřehlednosti světa, že i ten džihád není jednoduchá záležitost. Ale samozřejmě druhotně, a to uznává i velká část muslimů, džihád znamená opravdu osobní úsilí o zdokonalení, zbavit se všech osobních nešvarů, boj proti zlu uvnitř svého nitra, nikoliv navenek. Ale zdá se, že toto pojetí, které přece jako získává i na váze, že je částečně pod vlivem západního světa. Ale původně džihád jako takový je opravdu spojen s ozbrojeným bojem. Já tady nechci soudit, jenom chci vysvětlit do hloubky, abychom opravdu si uvědomili, s kým máme tu čest a že s tím islámským světem se musíme nějakým způsobem vyrovnávat a že nestačí jenom generalizovat nebo mávnout rukou a říci si - nás se to netýká.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V této souvislosti chápat džihád, který vůči Švýcarsku vyhlásil před nedávnem vůdce Libyjské arabské lidové socialistické džamahírie Muammar Kaddáfí. Je to spíš taková kuriozita?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je spíš kuriozita, ale velmi nebezpečná. A Západ by neměl vsadit na Kaddáfího, který se zdá, že změnil své postoje v posledních letech. Ale najednou se ukáže, že je to naprosto nepředvídatelný diktátor. Rozhodně ta reakce Kaddáfího na referendum ve Švýcarsku nebyla dobrá a je velmi tedy nebezpečná. Je třeba si na to dávat pozor.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě tak napadá, jestli síla právě islámu není v tom, že jsou pevnější v té víře oproti třeba křesťanskému světu. Anebo i říkal jste mi, že třeba mladí Izraelci ztrácí zájem o bibli.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je pro mě veliké překvapení. Ano, souhlasím s tím a já to stále opakuji, že my Evropané si zakládáme na tom, čeho jsme dosáhli. A znovu opakuji už několikrát i v tomto vysílání, že jsem rád, že jsem Evropanem, ale na druhé straně jsme duchovně rozmělněni. A najednou stojíme proti světu, který nezpochybňuje například zásadní zodpovědnost vůči Bohu. Že se to dá zneužít, to já vůbec jako nepopírám. A oni, když vidí tu naši rozmělněnost, tak přirozeně to potom je živná půda i pro jistý druh radikalismu. A my Evropané na to nechceme slyšet, pořád se jenom jakoby vymezujeme a jsme hrdí a uzavření do sebe, že my jsme ti nejlepší. Na to si musíme dát pozor. A jak jste se ptal na ty Izraelce, já jsem v jednom odborném cizojazyčném časopise četl, že nová generace Izraelců nejeví příliš zájem o bibli, že svoji identitu a reflexi, kdo vlastně jsou, odvíjí od II. Světové války, od Shoah, bohužel, že jo, ta hrůzná událost vyhlazení 6 milionů Židů. Je to pochopitelné, že i velká část současné izraelské literatury se zabývá tímto tématem a že nelze na to zapomenout, nelze o tom mlčet. Ale přesto je to pro mě trochu překvapující, protože právě ta biblická tradice, a díky Bohu za to, my křesťané můžeme tuto biblickou tradici prožívat, stojí na jedinečnosti vyvolení izraelského národa. A najednou tady jako by se to opouští a odvíjí se to i kulturotvorně od jiného zdroje. Není to viděno tedy v souvislosti s tou biblí, což je tedy pro mě velmi zajímavá informace. A je dobré i tohle si uvědomit, že Izrael opravdu dneska je sekularizovaný stát a i když respektuje náboženské skupiny, jako jsou chasidi, tak přesto to je stát, který v tomto smyslu se velmi podobá i Evropě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jste připomenul před chvílí ty nešťastné a velmi smutné události v Moskvě, tak samozřejmě každý teroristický čin si zaslouží úplné odsouzení. Na druhou stranu svět není černobílý, je dobré zajímat se i o motivy těch zoufalců, kteří podnikají takové činy. Vy jste mi prozradil, že vás zaujala hra Torstena Buchsteinera Nordost. Ono to s tím úzce souvisí, protože ta se vrací ke skutečné události z října 2002. Tehdy šlo o útok Čečenců na moskevské Divadlo na Dubrovce. Myslím, že všichni si to dobře pamatujeme.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
V rámci festivalu České divadlo, už je to patnáctý ročník, v Divadle Kolovrat v Praze bylo představení činoherního studia Ústí nad Labem právě této hry, jak jste nazval Nordost. To byl nějaký slavný muzikál, který se 23. října v roce 2002 v Moskvě, v Divadle na Dubrovce hrál. A 42 Čečenců, muži i ženy, vniklo do divadla a těch 850 diváků drželo jako rukojmí po 57 hodin. Nakonec nešťastný zásah ozbrojených sil způsobil smrt 170 účastníků. A tato hra je výborná a toto představení doporučuji a děkuji autorům činoherního studia a dramaturgům, že tuto hru uvádějí. Já byl docela jako fascinován a zůstal jsem v napětí po celou dobu toho představení. Vystupují tam tři ženy, jedna jako černá vdova Čečenka, která se zúčastnila této násilné akce a nakonec v převlečení zmizela. Ale z jejího pohledu na tu událost, co se tam v ní odehrávalo a s ní odehrávalo, líčí, že ona přišla o svého muže a že tohle opravdu je akt pomsty. A teď, jak se s tím vyrovnává, když vidí ty nevinné lidi, kteří plní strachu po tolik hodin ve strašných hygienických podmínkách musí čekat, co se stane. Druhá žena, která tam vystupuje, je lotyšská lékařka první pomoci, která má dovoleno, aby tam mluvila s některými těmi rukojmími. Tak z jejího pohledu zase ta situace, jak je viděná. A potom tam vystupuje třetí žena, což je obyčejná Ruska, která právě pro sebe a svoji rodinu koupila lístky na toto představení a přichází tam o své nejbližší. Je to tedy fascinující pohled ze třech stran na stejnou událost a i výkony hereček, Nataši Gáčové, Zuzany Onofrákové a Marty Vítů, jsou výborné. Takže, jsem rád, že takováto hra vůbec dneska se hraje a že diváci mají možnost nahlédnout zase i do psychologie těch, kteří jsou bohužel někdy svědky těchto hrozných událostí, jako se tomu stalo i minulý týden v moskevském metru.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy sám si ale umíte o to lépe zasadit tu reálnou událost do kontextu, protože vím, že jste shodou okolností v tom roce 2002 navštívil Čečensko.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Navštívil jsem ji společně s charitními pracovníky, protože Česká katolická charita tam navázala na práci Petry Procházkové a organizuje tam mateřské školky. A pro mě to je jeden z nejhrůznějších životních zážitků, protože jsem viděl tehdy Grozné po druhé válce ze strany Rusů, když čtyřistatisícové město bylo srovnáno se zemí. Na to nikdy nezapomenu. A nedivím se potom, že ta nenávist Čečenců, Ingušů a okolních národů, Dagestánců roste vůči Rusům. Já s tím nesouhlasím přirozeně, je třeba vidět tu realitu ve vší své složitosti. Ale tam jsem si tak jako uvědomil, co vůbec se může stát ještě ve 20. století. A bohužel tehdy dost Američani i Evropani mlčeli, protože jim záleželo na tom mít dobré vztahy s Ruskem. A nesmí se zapomínat, že právě pod pláštíkem někdy i těch velmocenských zájmů se dějí opravdové genocidy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomíná Václav Malý, náš dnešní host pořadu Jak to vidí. Václav Malý je naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí. Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha. My se dnes zabýváme soutěží Vesnice roku a mě by zajímalo, jak se podle vás žije na vesnici.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jednak mám příbuzenstvo na vesnici, jednak své mládí jsem také prožil částečně na vesnici o prázdninách a často na vesnici jezdím z důvodu své pastorační služby, takže hovořím nejen s věřícími,ale obyčejně se také setkám se starostou nebo s některými představiteli obce. A tak se především tak ptám na dosah lékařské péče, na dopravu, na možnost zaměstnání, na výši platu. A musím říci, že život na vesnici dnes je poměrně rozvitý, že ten spolkový život se vytratil. Tohle je jeden z nejhorších důsledků komunismu těch minulých 40 let a to je znát až do dneška. I když částečně ten spolkový život se obnovuje, nicméně zdaleka ta soudržnost té vesnice není taková, jako byla kdysi. Já třeba vítám, že i v některých těch obcích a menších městech jsou ochotnická divadla. Tomu jako hrozně fandím, protože to dává lidi dohromady, jsou tam třeba i nějaké rybářské spolky, většinou také hasiči. Díky Bohu za to, že vůbec lidi si najdou čas, aby byli spolu. Nicméně ta doba, kdy ta vesnice byla jedním celkem v tom dobrém slova smyslu, tak ta se vytratila. Je pravda, že nemůžeme tady z Praha posuzovat situaci v celé České republice, víte, protože ta dosažitelnost třeba zaměstnání, ty nízké platy, to bychom si my tady v Praze měli opravdu uvědomit, protože podle těch bouráků, které vidíme v pražských ulicích, nemůžeme usuzovat na sociální úroveň a finanční úroveň obyvatelstva České republiky. Bohužel často tak jako vidím, když jedu třeba večer přes nějakou vesnici, že ta náves je mrtvá a jenom tam blikají ta modrá světýlka v různých domech a lidé v podstatě také často tam také komunikují jenom to, co vidí v televizi. A i v těch hospodách se málo zpívá, v těch hospodách se sice mluví, ale často také jenom za pomoci televize. A to myslím, že je škoda, protože jak už jsem také mnohokrát zdůraznil, hospody jsou proto, aby lidé se veselili, aby spolu mluvili, a ne jenom, aby diskutovali spolu o tom, co momentálně vidí v televizi. Ta vesnice je částečně vykořeněná a je dobré, že je tato soutěž o Vesnici roku, protože mimo jiné také se oceňuje to, nakolik ta vesnice nejen dovede opravit své kanalizace, plynové vedení, elektrické vedení, vzhled, ale také, nakolik dovede podpořit ten spolkový život.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už jsme mluvili o jednom vašem kulturním zážitku. Připomenul jste představení Nordost Činoherního studia Ústí nad Labem. Jaké zážitky další, protože vy vždycky v závěru našeho povídání upozorníte na něco, co jste viděl a co stojí za to.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak nedávno jsem navštívil koncert České filharmonie a zaujal mě výkon anglického klavíristy Stephana Hawa. Vynikající, bylo to v díle Camilla Saënse, francouzského skladatele 19., začátku 20. století. Pokora, s jakou hrál tento klavírní koncert, ta mě velmi zaujala. Byla to brilantní hra, ale zároveň velmi prožitá a s pokorou hraná. A to bych chtěl tak znovu a znovu zdůrazňovat, že opravdu umělec si uvědomuje, že pořád je jenom na cestě, že už není u konce. A potom mě zaujala hra autora Reeseho a režiséra Divadla Komedie v Praze Pařížská Goebbeles - Baarová. Je to ten známý příběh vztahu Lídy Baarové, slavné herečky takzvané první republiky, k jednomu z těch nacistických pohlavárů. A především bych řekl, že jsou vynikající výkony, které taky byly oceněny i Radokovou cenu pro Martina Pechláta, ale i Gabriela Míčová, která hraje Lídu Baarovou, podává velmi dobrý výkon. Tak jsem byl tak potěšen hereckými výkony těchto dvou aktérů, i když ta samotná hra nepřinesla pro mě už nic tolik nového, co do obsahu, protože jsem četl zpracované paměti Lídy Baarové Josefem Škvoreckým.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik tedy v prvním dubnovém pátku host pořadu Jak to vidí, světící biskup pražský Václav Malý. Tak já vám popřeji krásné svátky, děkuju a zase asi tak za měsíc na shledanou.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji za příjemné posezení a vám i posluchačům přeji, aby opravdu prožili letos pěkné, duchovní Velikonoce se všemi těmi lidovými zvyklostmi,ale především, aby se radovali, že život je veliký zázrak a že stojí za to žít.