Jak to vidí Václav Cílek - 12. září

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem geolog a spisovatel Václav Cílek, dobrý den.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Neúroda způsobená suchem postihla mnoho částí světa, nevyhnula se ani Česku, což se promítne do vyšších cen potravin. On to globální znepokojení nad možnou potravinovou krizí, která se svět zasáhla už v letech 2007 a 2008 se v poslední době vystupňovalo. Jak vy, pane Cílku, vnímáte tu situaci?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To je složitá otázka. Já už jsem se domluvil s panem /nesrozumitelné/ na Leonardu budem o tom jako mluvit celou hodinu. Já tu situaci vnímám tak, že sucho nás obchází už několik let, že to, co se děje vlastně takový ty přísušky, jo, že to indikuje jako problémy se suchem, který by, můžou přijít během 2, 3, prostě 4 let, vnímám to tak, že sucho v české kotlině není ani pro Čechy tak velký problém, jako sucho v Číně, protože to by doopravdy zamávalo s cenami potravin vlastně ze všech stran a jenom vlastně zkušenost z dnešního rána, ale oni to udělali třeba houbaři i letos v létě a jinde, prostě lidi si všimli, já jsem si také všiml, že poměrně dost prší a v lese je stejně sucho, jo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, to je, ano, zkušenost z dnešního rána, že jo, jednak teda čekáme na zastávce, kde najednou dopravní podnik změní v tom nejhustším dešti, že jo, dopravní podnik najednou po týdnu změnil změněné autobusy, takže lidi tam jako moknou, někteří z nás tiše děkují dopravnímu podniku, že se můžeme smířit s živly, že se nás učí určité obezřetnosti, jo, většina lidí nicméně neděkuje dopravnímu podniku, že jo a po tomhle tom hustém dešti, že jo, procházím tady okolo Národního muzea a dívám se, jak to vypadá pod velkými stromy a i po 40 minutovém intenzivním dešti, pod velkými stromy je sucho. Jo a je to proto, že ta země je doopravdy jako přesušená, že samotné ovzduší, které je vlastně hodně suché, způsobuje někdy rozpad těch jako těch bouřkových nebo těch dešťových mraků a vlastně se vytváří doopravdy ta situace, kterou já teďka znám čerstvě, že jo, z té Ameriky, že málo sněhu v zimě, horko na začátku jara způsobí prosušení půdy, pak je takový jako chvíli normální počasí, že jo, pak přijdou vlny veder a najednou to sucho se rozšíří doopravdy jako bleskem. Takže dneska se začíná používat termín bleskové sucho a já v tom doopravdy vidím velký problém pro Českou republiku, zejména pro oblasti jižní Moravy, ale ono to sucho zasahuje na severu od Olomouce, ještě teda, že jo. A pro severní polovinu středních Čech.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vůbec se změnil ten slovník, že říkáme, jak jste řekl teď, bleskové sucho, už nemáme deště normální, ale deště přívalové a takhle bychom asi mohl pokračovat.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ono to jde ruku v ruce, jo, protože, když spadne přívalový déšť, tak ona ta voda rychle odteče a výsledkem je jako takový to postupný vysoušení český krajiny, nebo v podstatě jakýkoliv krajiny.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I přesto, že letos bude asi o pětinu nižší sklizeň obilovin, tak podle prezidenta Václava Klause není třeba propadat panice, protože loňský rok byl mimořádně úrodný. To řekl na nedávném českobudějovickém Agrosalonu. S ohledem na klesající soběstačnost našeho zemědělství bychom podle prezidenta měli dávat přednost našim tuzemským potravinám. Myslíte, pane Cílku, že to je cesta, můžeme tu nevyrovnanost obchodní bilance, kdy dovážíme více potravin než vyvážíme, změnit nákupem tuzemského zboží, tuzemských potravin?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano. Já si myslím, že jako má cenu teďka vykašlat se, to říkám teďka jako si dva občani, na jakési regulace Evropské unie, najít si svého zemědělce, který někde za rohem pěstuje prostě brambory nebo obilí a začít kupovat potraviny přímo od zemědělců, které prostě, které známe a které máme prostě ve svém okolí a vykašlat se na všechny ty řetězce, které jsou kolem. Myslím, že to je jediná cesta do budoucnosti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hovořili jsme o neúrodě a suchu, které se promítne do vyšších cen. Podle předpovědi a už jsme to dnes pocítili, přichází ochlazení a déšť. Ono také pršelo, když jste si zapisoval velmi usilovně do vaše deníčku dojmy z cesty za indiány, samozřejmě nepršelo celou cestu, abych to uvedla na pravou míru. A vy jste si mimo jiné připsal větu, že déšť je důležitější než jakákoliv vaše věta. Jaké jsou dnes s odstupem jenom pár týdnů vaše navažské dojmy?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
My jsme již před měsícem, tedy vlastně tomu věnovali celý pořad tomu našemu působení ze Sašou Stipsicem u šamana Černého koně v navažské rezervaci v oblasti Four Corners, to znamená tam, kde se sbíhají 4 státy, Utah, Coloredo, Nové Mexiko a Arizona a já jsem mezi tím dostal celou řadu ohlasů, takže to je důvod, proč se prostě k této věci vracíme. A vracíme se taky z toho důvodu, že já jsem si vlastně mezi tím ten měsíc dohledával to poměrně velké množství Čechů, které působili mezi Indiány. To je taková jako základní myšlenka je taková, jaká já to dneska vlastně vidím, že ta budoucnost vlastně dejme tomu nějakého duchovního systému nebo náboženství bude pravděpodobně vždycky spočívat na tom, co máme doma. To znamená jako křesťanství, ale zároveň je docela jako pěkné nebo nutné, ať už k tomu suchu, dešti, že jo a tak dále, to doplnit o nějaký prvek přírody. A tomu můžeme říkat, já nevím, keltská spiritualita, pohanská, novopohanská, přírodní, indiánská. Je to jedno, je to v podstatě, jak to nazveme teda, jo, ale jedná se o takovou tu jako větší citlivost k tomu prostředí, které je kolem nás. A u těch indiánů, zejména u těch Navahů je tohle to hrozně silně jako vyvinutý, ale tam je to vyvinutý jako z důvodu, která já taky pociťuju, jo, a to je důvod strachu, nebo jak bych to řekl, takovýho jako, jako opatrnosti, jo, protože ty Navahové to berou tak, že svět je prostě apriori nebezpečný. Nám ekonomové říkali, jak je ekonomický systém bezpečný a já nevím, co všecko, že jo, takže jsme si navykli na nějakou myšlenku, že žijeme v bezpečném světě. Což asi v tomhle tom vesmíru není možné, že jo? Takže ty Navahové a celá řada další indiánů, jakkoliv taky často nezvládali, takový to hospodaření s vlastní krajinou, tak se snaží tím světem se pohybovat tak jako opatrně, aby nerozzlobili ty bytosti deště a bytosti ohně, že jo ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, promiňte, píšete nebo jste zjistil, že oni nebojují s přírodou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ne, s přírodou, s přírodou se jako nebojuje, protože vy vlastně hledáte neustále své místo v té přírodě. Ta příroda je plná pozitivních i negativních sil. A vy se snažíte se v tomle tom proměňujícím se světě nějakým způsobem jako, jako najít si svý místo, kde jako můžete fungovat vy i ta příroda. Pro Navahy, nebo obecně pro indiány, to zlo je neodstranitelné, jo, to znamená to je tak jako tak je vlastně součástí světa. Je tam nějaká rovnováha mezi dejme tomu jakýmsi dobrem a jakýmsi zlem, oni to takhle jako nenazývají a vy tu rovnováhu vlastně neustále vyhledáváte. A když se chováte jako nešetrně vlastně, že jo, konkrétní příklad, ať teda mluvím jako konkrétně, že jo, v tom Coloredu vypukly velké požáry následkem vlastně jako sucha a Black horse, Černý kůň nám jako říkal, že když ty požáry viděl, tak dojel za vedlejším šamanem a že se rozhodli provést takovej rituál smíření bytostí ohně. Protože měl pocit, že, že jo, my vědci bychom měli pocit, že je tada to sucho, dokázali bysme říct, jak ta půda je vysušená, jaký je procento pravděpodobnosti, že těch požárů bude víc, protože to je vždycky, ale on měl pocit ten, že lidi, kteří žijí v tom místě, se o tu krajinu vlastně nestarají, nepečují a že ty bytosti té krajiny, vody a ohně se cítějí odstrčené. Takže on tam přijel, udělali takovej jako rituál smiřování vlastně bytostí toho ohně, shodou okolností druhý den na tomto místě zapršelo, takže aspoň na tomto místě teda ty požáry vlastně jako utichly, jinde teda pokračovaly dál. Takže já to doopravdy, kdybych si to měl jako představit v hlavě, tak trošku jako dětsky a indiánsky, tak doopravdy tady cítím jako potřebu nějak se jako s tím světem spíš smiřovat než s ním bojovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké pocity ve vás vyvolaly vůbec ty rituály, ať už to byl dešťový nebo jiné, které jste měl možnost poznat u Navahů?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ono většina těch věcí jde pod slovy, jo? To znamená není možný to jako pořádně jako popsat a ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prožít to je ideální samozřejmě.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No ale oni, když to prožijete, tak vlastně víte, že se jako něco stalo nebo, že se něco závažnýho dělo a vlastně pořádně ani nevíte co, jo, protože doopravdy jako značná část těhle těch věcí, aspoň prostě pro mě se odehrává ve sféře, kterou já vlastně neumím pořádně popsat nebo uchopit.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro indiány, pro jejich pojetí světa, jak jste zjistil, je přirozená ta reciprocita, dostávám - dávám. Jak byste to srovnal tu jejich filosofii, jejich náhled s tím naším středoevropským nebo přímo českým?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, teďka jako v té globální civilizaci posledních 20 let myslím si, že to je vůbec největší problém týhle tý civilizace je, že my se na všechno díváme jako z hlediska těch peněz. Jo, jako peníze jsou jako dobrá věc, jo, jako je to zapotřebí, rozhodně jako nehodlám jako zavrhovat, to je jako velmi jako užitečnej nástroj, všechny hodnoty se dají převést na nějakého jednoho vlastně jako činitele, ale v okamžiku, kdy ten důraz na ty peníze je přehnanej, tak vy začínáte zacházet s lidma jako s předmětem. Jo, to znamená, mám pocit, že dopravní podnik, třeba se na nás nedívá jako na nějaké své partnery, ale prostě na nějaký subjekt, ze kterého může čerpat peníze na Opencard a tak dále, jo, že podobně se začíná na nás dívat zdravotnictví, školství. A to znamená, že ono je to vždycky tak jako u toho, u těch bytostí ohně v tom Coloredu, jakmile začnete zacházet s lidma, jo, nebo se světem jako s nějakým předmětem pro svý účely, tak dřív nebo pozdějc ten předmět ty lidi prostě, ta komunita se vzepře a dojde k nějakýmu konfliktu. A my možná jsme, já to pozoruju na mnoha místech, jako vstoupili do takový jako společnosti skorem bych společnosti konfliktu, jo, že takový jako drobný nesrovnalosti se dějou v podstatě na všech úrovních a já zase nechci, aby to znělo nějak jako, jako idealisticky, protože jako obchodníci musí mít zisk, jo, ale jako přiměřený, že jo, zákon má fungovat s poměrně malým množstvím chyb. Takže tyhle ty věci už tady nějakým způsobem jako existují, ale úplně jako všichni cejtíme, jak ten svět je, mě nenapadá teďka slušný slovo, jako rozdělaný, takový jako roztříštěný a ty roztříštěný části se tak jako sváří jedna s druhou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V jedné části vaše deníku, který jsem si mohla přečíst, jste v souvislosti s tou navažskou filosofií zapsal, že děti ještě vidí svět. Co z toho plyne pro další život, teda u Navahů? Jakou optikou tedy se, jak se mění třeba ta optika v dospělosti, kterou se díváme na to naše okolí?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Těch Navahů je hodně, jako velký důraz právě na to dětský vnímání. A je to proto, protože ty děti ještě vidí ty věci víc, jak jsou, zatímco my vnímáme už ty názory, který jsme si o těch věcech vlastně udělali. A samotnej Černej kůň vlastně říkal, že třeba některé tance se indiáni naučili od dětí, jo, že hru na flétnu se naučili od dětí z píšťalek, že jo, já nevím, co přesně znamená to dětský vnímání, protože už jako nejsem to dítě, že jo, a ale má to něco jakože vidíte víc přímo a bez, mně to přijde někdy bejt jakože máme takový ty jako závoje jo, toho, já nevím, kde pracujeme a co jsme a jak jsme kulturně podmíněný. Takže tady těch závojů je určitě mnohem míň.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvědomil jste si, pane Cílku, během návštěvy kmene Navahů, ostatně to vůbec nebyla vaše první cesta po Americe, třeba i tradiční evropské zvyky, které už mizí, nebo vymizely mnohé z nich?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, vy jste teďka, vlastně jako dost jako často přemýšlím, já se pak vrátím k tomu, co jste řekla, je vlastně ten bílý pohled na Ameriku a indiánský pohled na Ameriku. Já jsem vždycky byl s bělochama, vždycky to bylo úplně nádherný, že jo a najednou, když jste tam s těma indiánama, tak se vám zvrátí ta perspektiva. Najednou jako vnímáte, že jste tam s lidma, který tam doopravdy sedějí těch 10, 13 tisíc let. A je to jako rozdíl a že ty Evropani tam jsou vlastně z hlediska těch 13 tisíc let vlastně hrozně krátkou dobu, 200 až jako 500 let. A osobujou si všecko, jako se jako přišli a jako se roztáhli. Další věc, která mě teda osobně začala trápit vlastně až po návštěvě těch indiánů, jsou americké války v Iráku a v Afghánistánu. Já jsem se nikde nedostal k nějakým rozumným číslům, kolik třeba zahynulo lidí v Iráku, ty odhady jsou 200, 300 tisíc, ale jsou jako mnohem větší. A když se na to, kdybych se na to díval normálně z bělošské perspektivy, řeknu jasně, jako chudý muslimové, stejně to nikoho nezajímá, jo, takže automaticky bych se na ty lidi díval i když my to takhle neřekneme, v podstatě jako na póvl, jako na občany druhý kategorie. Ale když jste mezi těma indiánama, tak najednou vidíte, že vlastně ten bělošskej pohled i na ty indiány jako na póvl vlastně a že to není pravda, jo, že ty lidi mají i radosti, mají rodiny, jo, mají často vztahy, který jsou leckdy horší, ale často jako mnohem lepší vlastně než máme my. Takže mě doopravdy jako leží teďka na srdci řekl bych jako další rovina euroamerický civilizace, i když sám jsem se toho nezúčastnil a to jsou vlastně ty desetitisíce nebo možná statisíce mrtvých civilních obyvatel, teda zejména v tom Iráku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní vydání si povídáme s Václavem Cílkem, geologem a spisovatelem o světě indiánského kmene Navahů. My už jsme se o tom zmínili, vy jste dal dohromady také slovník jmen a věcí a slovníček Čechů a Moravanů, kteří zanechali stopu v dějinách nového světa. Jsou to velmi pestré, zajímavé osudy. Odkud to vezmeme? Třeba od Aleše, nebo od Dvořáka?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Když teda se budeme bavit o Mikoláši Alšovi nebo Antonínu Dvořákovi, musíme začít Josefem Sládkem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobře.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Básníkem, že jo, českých rodných luhů a hájů, který se pravděpodobně v opilosti, že jo, vykřikuje protirakouská hesla, rozleží se mu to v hlavě, rozhodne se, že nebude riskovat nějaké zatčení a uteče do Ameriky, kde žije 2 roky a působí tam s puškou v ruce, účastní se trestných výprav proti indiánům. Obchází český osadníky, Mikeše z Pustiny a podobně, jo, zaznamenává, stává se, doprovází biskupa, vydává krajanskej časopis a když ty lidi neplatěj, že jo, tak tam vsunou vždycky takovej ten lísteček, když nezaplatíte, tak vás oběsíme. To by mohla rádio zavést jako pro koncesionáře tohle to ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, to ne snad.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, po vzoru, prostě národních klasiků, ano. A Sládek, to je jako hrozně jako zajímavý, že on píše takovou tu dlouhou báseň Na hrobech indiánských a vnímá, jako naprosto jako kriticky Ameriku, jako zemi obrovský svobody právě většinou pro ty bílý lidi, jo, on, jako on píše, obyvatelé, já nevím třeba Rakouska-Uherska jsou jako otroky ve srovnání vlastně s bílejma kolonizátorama Ameriky, ale najednou vnímá ty hroby indiánský, tu, vlastně tu hroznou jako vinu a tu hroznou jako kritičnost. Od Sládka tuhle tu tradici vezme Mikoláš Aleš, který začíná kreslit stejně jako dělal tu Vlast, že jo, tak začínán kreslit indiány jako takovej příběh takový jako, jako živly, jako svoboda, jo, a on Sládek zároveň přeložil tu slavnou píseň o Hiavatovi a tu si bere s sebou Antonín Dvořák, že jo, do Ameriky, píše dokonce náčrty indiánský opery Jako Hiavata a ten Sládek ještě jako od samýho začátku 1870 jo jako vytváří ten kritický pohled na tu Ameriku. A když o něco později, třeba okolo roku 1900 se tam objeví Albert Frič, on se objeví teda v Jižní Americe, tak zase ten Frič jakoby navázal na tu Sládkovskou tradici a líčí to, jak vlastně mezi těma indiánama on našel svý vlastní lidi teda, jak se tam jako, jako zapad, že jo, on se tam dokonce oženil, ta jeho dcera teda byla zjištěno vlastně v roce 2000, že prostě, že, že měl dceru a že Albert Vojtěch Frič má možná okolo 200 potomků mezi jihoamerickými indiány, jo, ale zase prostě potom v roce 1900, ten Frič byl jako nesmírně vlivnej, protože on hodně vlastně psal, se vlastně rozvíjí ten pohled, kterej jako zdola, zdůrazňuju, mnoho evropských národů vůbec nemá, jo, ty mají takovou často tu oslavuje od těch, těch jako bělošskejch, jako tý bělošský rasy expandující, které je prostě jako velmi kritickej vůči obsazování Ameriky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nesměli bychom, neměli bychom zapomenout na jezuity také, že, to je na samostatný pořad.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To je na samostatný pořad. Víte, jezuiti měli trošku smůlu v tom smyslu, že v tom 19. století je nikdo neměl moc rád a v tom 20. století se vlastně o jezuitech příliš jako nemluvilo, jo, za doby socialismu. Nicméně Klementinem prošlo něco mezi 130-200 misionáři. Jezuité si vždycky, jezuité vždycky uměli několik jazyků, byli organizačně schopní, vybírali si ty nejnadanější lidi, takže někdy od toho roku 1700 prostě působějí neprosto neuvěřitelný jezuiti prostě v podmínkách jo a jaký my si ani neumíme představit, já tady namátkou, že jo, bych mohl zmínit třeba nějakýho Šimona Porůhradského, kdo to, kdo ho dneska zná, mimo Mexiko, že jo, tam vystupuje pod jménem Simon de Castro, ale on zachránil město Mexiko před povodněmi. Navrhnul systém odlehčovacích kanálů, to byly každoroční povodně vlastně a on zároveň byl laický architekt a urbanista. Takže on nejenom navrhnul vlastně historický plán města Mexika barokní, že jo, ale on rekonstruoval místodržitelský palác, to znamená dnešní palác, ve kterém sídlí mexický prezident je do určité míry prostě dílem tohohlenc toho Šimona Boruhradského. A on dokonce odmítl vysvěcení na kněze, protože se bál, aby si ho místo král jako s sebou jako neodvezl jako osobního zpovědníka a místo toho šel jako misionář mezi indiány, cestou se nakazil morem a umřel, jako celá řada jezuitů, těch bylo jako hrozně jako moc. K těm jezuitům. Já musím říct to, že když je, když dneska zpětně hodnotíme jejich působení, oni vlastně působili v Jižní Americe zhruba někde mezi Amazonkou až po španělské panství, zhruba po Kalifornii nebo po Nové Mexiko, tady v týhle tý oblasti a jezuiti byli vždycky cvičeni jako kulturní antropologové. To znamená oni měli často přímo za povinnost naučit se místní jazyk, to znamená sepsali slovníčky, sepsali gramatiky, těch existuje celá řada, jo, často jsou to prostě, často zápisky českých jezuitů jsou jediné zápisky pořádné o jazycích, který byly vlastně používaný na tomhle tom místě. A teďka v tomhle tom procesu jako civilizačním jako mnoho těch jezuitů bylo pod tlakem svých nadřízených, který se snažili ty indiány vykořisťovat, konkrétně v té mexické části práce v dolech, jo, tam zahynuly desetitisíce indiánů. Takže na jednu stranu jezuiti byli jako na trošku ty vykořisťovatelé, jo, byl jeden jezuita, který vedl trestný výpravy proti indiánům prostě jako je stříleli, že jo a ale na druhou stranu, oni je vždycky byli, to už od toho konce 16. století po době založení jezuitskýho řádu, byli to kulturní antropologové. Tak cítili povinnost ty svý lidi ochraňovat a v mnoha případech je ochraňovali, takže ze zpětnýho pohledu to vypadá tak, že jezuiti jsou poměrně pozitivní a ze zpětnýho pohledu to bohužel vypadá tak, že františkáni, zejména španělští františkáni jsou spíš negativní, protože tam doopravdy docházelo k řadě tada jako, jako excesů, ale ty byly pravděpodobně daný tím španělským koloniálním prostředím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste mimo jiné na té cestě zjistil, že vztah Čechů a indiánů je mnohem přímější jaksi přátelštější možná hlubší než mezi jinými Evropany a indiány. Je to tak? A čím to vysvětlit?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Jedno vysvětlení, který je jako poměrně pro mě sice fantastický, ale myslím si, že by to tak jako mohlo bejt, že jo. Představte si konec doby ledové v Evropě, takový ty klasický paleolitici přecházejí do těch malejch tlup, který vypadají jako indiánský, mají takový jako jemný umění, v podstatě ty jako sošky těch jako evropských mezeolitiků to jsou třeba drobný zvířátka, to se hodně podobá amuletům indiánskejm, ty kresby jsou kresby třeba tady od nás, že jo, zápasících zvířat, zase není tak daleko od toho, jak ty indiány zobrazovali zvířata, že jo, zejména kozorožce a pak jako, že jo, přijdete teplý období a po Evropě se objevuje mezolitická kultura, která je tady několik tisíc let a právě z oblasti těch mezolitických kultur vycházejí ty indiáni z té střední Sibiře odněkud jo, do té Ameriky. Takže najedou je tady hrozně podobný způsob života. To znamená život ve, v malé skupině, která se pohybuje po nějaké dráze vlastně krajinou, hodně loví ryby, už tady není důraz na lov těch hodně velkých zvířat, ale spíš jako každý den ulovit jednoho vodního ptáka a pár ryb jo a ženy jim zatím něco jako sbírají. Takže mně to vychází tak, že stejně v těch nás jako Evropanech je ta silná společná vlastně vrstva, které já říkám mezolitická, kdy, víte, ono jako těžko můžete ve svém hluboké mysli zapomenut na styl života, který člověk vedl třeba 10 tisíc let, jo, to není tak jako jednoduchý a Češi z nějakýho důvodu si to jako, jako uvědomovali, jo. Básník Jaroslav Vrchlický chodil po Praze a vysvětloval, že Mikoláš Aleš je českej indián, ho demaskoval jo a Aleš se k tomu hrdě hlásil jako, protože jako kluk prostě žil po těch rybnících a že jo a v lese a tak dále, tak jako nahlas předčítal z těch Písní o Hiavatovi po hospodách českejch, takže doopravdy jako od samýho začátku je tady nějakej takovej jako přímější jako dost jako příjemnej vztah k těm indiánům.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak děkuji, že jste o tom a nejenom o tom hovořil v dnešním vydání Jak to vidí. Geolog a spisovatel Václav Cílek. Přeji vám příjemný den.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Vám taky, děkuju. Hezký den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra bude hostem Vladimíra Kroce profesor Jiří Hlaváč, hudebník a pedagog. Zita Senková přeje všem příjemný den. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.