Jak to vidí Václav Cílek - 10.2.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes geolog, krajinolog, filozof a spisovatel, doktor Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rád bych vám ještě dodatečně popřál k udělení ceny nadace Vize 97. Určitě jste měl radost.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
To už je dávno, to už je zapomenutý a vytěsněný. Děkuju vám. Tak dávno to není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak dobře, tak to, co je nedávné, tak to je vydání nové knihy nazvané Orfeus, kniha podzemních řek. O čem vyprávíte?

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
To já ... Spíš jak to vzniklo. Vzniklo to tak, že jsme měli exkurzi se studenty Fakulty výtvarných umění do Býčí skály a do Rudic, kde se malovalo vlastně přírodníma hlinkama. A když přijdete do Býčí skály, to je jako velký kultovní prostor, taková centrální svatyně, možná středoevropského významu s velkým množstvím různých střepů, lidských pozůstatků, jantarových korálků. To bych to musel vyjmenovat hrozně dlouho a ze všech konců Evropy. A taková ta hlavní vrstva je tam, dejme tomu, nějaké třetí, páté, sedmé století a z té doby od nás neznáme žádné podzemní texty, ale známe je z té středozemní oblasti. Takže to začalo tak, že spíš pro sebe a pro studenty a pro nás pro všechny jsem se snažil dát dohromady takovou antologii výroků antických spisovatelů o tom, co to je podzemí, jako i oni tam sídlily ty sudičky, který tkaj ten osud světa na těch kamenných stavech, jo, to je prostě ... Tam lidi vcházej na ty zelený louky toho /nesrozumitelné/, jo, pokračují různýma branama dál. Je to jako hrozně taková jako složitá, místama trošku jako trošku pochmurná, místy zase jako taková jako velice jako útěšná sbírka různých výrobků, která se vztahuje k tomu podsvětí a já jsem se ji snažil vztáhnout k té Býčí skále. A pak mi to nedalo a přidal jsem k tomu celou řadu dalších textů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám dojem ale, že vás zajímá spíš to, co je nad zemí, to znamená krajina. Zejména tak, která je nejbližší, dejme tomu, nemusíme chodit nikam daleko ve středních Čechách.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Teďka podáváme společně s Vítkem Zavadilem a Jiřím Sádlem návrh, je to takový už jako oprášený návrh na přírodní park okolí Budče. To je vlastně tady, že jo, na Kladensku, kousíček za Prahou, je to jedno údolí jednoho potoka, dejme tomu dvě tři údolíčka a je to takový jako velký zamyšlení nad charakterem středočeské krajiny. To je vlastně ta krajina, přes kterou jezdíme, kde se skoro jako nikdy nezastavujeme, kde ale hodně lidí bydlí nebo chce bydlet. A ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je zajímavé, že vlastně střední Čechy mládnou, dalo by se říci. Je to tak?

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Střední Čechy mládnou, ano, ano. Je to tím, že vzniká právě ten, ten prstenec těch různých /nesrozumitelné/, že jo, těch satelitních městeček, jo, a teď nevím, jestli střední Čechy mládnou, ale to znamená, že potom stárne a upadá skoro všecko ostatní. Jo, to je jako jenom, abysme měli neustále vlastně tu balanci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A já jsem vás nechtěl odvést od té původní myšlenky.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Ne, ta původní myšlenka je taková, že v okolí Budče je obrovské množství přírodních hodnot, takový ty skalnatý údolí, taková Vltava vlastně v malým, dole jsou zachovány lužní lesy v malým, nahoře jsou takový jako vyprahlý skalky, do toho, že jo, románská rotunda, nějaký další kostelíčky a je to vlastně hrozně pěknej typ krajiny, kterej, pro který takový místní lidi razej termín, takovej trošku jako obchodní, české Toskánsko, jo, a tím se jako rozumí ... Ono je to docela jako, to je jako docela jako docela nosná myšlenka Toskánska nebo českého nebo moravského Toskánska. Tím se rozumí krajina, ve který žije poměrně hodně lidí a ty sídla jsou do ní zapuštěna tak jako citlivě, že vytváří kus kouzla tý krajiny. Jo, to znamená, že nejdou proti tý krajině, ale jako podepíraj to a obohacují. A ta celá věc vlastně vznikla v podstatě na příkladě vesnice Holubice. Starobylá vesnice, jo, prostě s nádhernou rotundou, uprostřed pěkněj střed a okolo toho vyrostlo jako něco, co je z mého pohledu šílené. Jo, vlastně obrovská jako suburbie pravoúhlá a starosti okolních obcí, jak třeba před těma 10 rokama, my už to sledujeme dlouhou dobu, tak před 10 rokama by byly všema deseti pro ty suburbie. Protože by si myslely, že to přinese bohatý lidi, víc daní, jo, že to tu obec právě omladí a obohatí. A mnozí z nich po těch letech zjišťujou, že to je velká přítěž, jo, že ten, že ty daně nejsou tak velký, že ty lidi často si vytvářejí vlastní komunity, který nikdy nesplynou s těma starejma lidma, a hlavně teďka je to vidět, když musíte odklízet sníh, ty suburbie jsou velký. A teďka se jedná jenom o udržování komunikací, ale třeba za deset za dvacet let se bude jednat o kanalizaci. Takže ... A zároveň místní lidi pochopili, že když si udržej krajinu jako pěknou, kam tu a tam přibude nějakej ten baráček, jak ty Rakušani dva domy ročně a dost, jo, aby se to splynulo teda pěkně, takže pokud si udržej dobrou krajinu, tak jim porostou ceny pozemků. A když tady takhle vyhodíte prostě skutečně jako ošklivou, jsou dobře dělaný suburbie, jo, musím říct, to není proti suburbiím, to je proti blbě dělanejm věcem tohlec to. Když jako tu krajinu zvelebíte do toho charakteru teda toho českýho Toskánska, tak se můžete dostat do atraktivnější oblasti, než je ta Kamenice, Jesenice, že jo, do Jílovsko a zhodnotíte tam dokonce i ty svý pozemky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže přírodní park /nesrozumitelné/, byť to není nová myšlenka, má šanci na vyhlášení?

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Já myslím, že záleží teďka nejvíc na starostech a jakým způsobem to prostě podáme tak jako tak, protože jsme k tomu byli teda vyzváni, byť po třech letech, po tom, co jsme tuhle tu věc se snažili poprvé prosadit. A musím říct, že zaslouží si to. A nejedná se jenom o ty suburbie, ale jedná se doopravdy o ty malý krásný plošky, o ty mařákovce, který tam malovali ty poutě na Budeč v devatenáctým století. Je to jedno z těch krystalizačních jader takový tý český národní identity druhý poloviny devatenáctýho století.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Koneckonců poutní cesty, to je další téma, o kterém jsme se dohodli, že by bylo docela dobré se zmínit. Ve smyslu, že možná mizí, je co z novu objevovat.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Čím dál tím víc mých známých, já jsem vlastně překvapenej, rok od roku chodí do té compostely. A to je, že jo, velkej kostel, ke kterýmu vedou cesty dlouhé od šedesáti do nějakých třeba tisíce kilometrů. Celá série těhle těch cest, protože lidi přicházejí ze všech stran, tak se to tam jako stýká. Tohle to konkrétně jsem na tohle to téma byl naveden, teďka lidmi z Borové, že jo, za Žďárem, za Zelenou horou a to je takové jako krásnej kraj těch Ždárskejch vrchů, kde jsou malinkatý silničky, který se tak jako hezky kroutěj tou krajinou, jsou tam aleje většinou ovocnejch stromů, takový jako nízký stromy. Zase nic jako velkolepýho, malý měřítko krajiny, ale velice malebný. A tu a tam jsou rozházeny různý kapličky a kříže. Teďka jako zajímavý je, že v podstatě každej ten kříž má nějakou rodinnou historii. Jo, to nestavěla vrchnost a nestavěla to církev ve velkým, ale většinou to stavěli lidi, když jim někdo umřel nebo když byl někdo nemocnej a uzdravil se, nebo když chtěli poděkovat za svůj život prostě stárnoucí jako statkáři, tak udělali kříže, ale udělali je vzhledem k těm cestám, k tomu celku. Takže zase jako na tu Zelenou horu by se stýkaly pramínky jako několika poutních cest. A já si umím představit, ono už k tomu leckde dochází, že jako se dělají cyklostezky, takže se prostě udělá poutní cesta dvě hodiny dlouhá, jo, která prostě začne v určitým místě. A jenom jdete pěšky a těšíte se na tu památku toho UNESCO, na tu Zelenou horu. A jak vlastně jdete od toho křížku nebo kapličky, nebo kamenu, nebo rozcestí k druhýmu a každý má vlastně svou historii, tak se tak jako pomalu jako připravujete a pak tam dojdete a je to mnohem silnější zážitek, než kdyby tam prostě člověk dojel autem a normálně vešel.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí. Připomínám, že přepis najdete na internetu na www.rozhlas.cz/praha a můžete si poslechnout případně i reprízu dnes po třiadvacáté hodině večer. Naším hostem je doktor Václav Cílek. Dá se říci za vším hledej peníze a peníze stojí i za tím, že se proměňují třeba hřbitovy, jejich tvářnost a to, že mizí třeba staré hroby.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Já už jsem si mockrát jako říkal, že bych měl napsat takovej nějakej esej nebo článek jak oživit hřbitov. Jo, protože ty hřbitovy jsou takový jako dost zmrtvělý jako ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To už je princip ale toho místa.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Ale není. Jsou jako hřbitovy, kam jako choděj lidi ... Princip je ten, že potřebujete mít trošku prostoru na tom hřbitově a že ti mrtví jsou skutečně jako nenasytní a šíleně se roztahujou, jo. Takže mezi těma hrobama těžko projdete a já mám právě hodně rád ty anglosaský hřbitovy s tou travou, kde je to takový jako, jako skutečně svatý pole, kde se dá procházet. Ale já jsem chtěl mluvit o něčem jiném. Od roku 1990 probíhalo několik inventarizačních výzkumů hřbitovů. Probíhaly jednak na starý stromy a jednak na náhrobky. A hřbitovy ještě před těma 20 rokama byly plný takzvanejch jako málo kvalitních nebo prostě sériovejch náhrobků. Litinový křížky nebo pískovcový sochy, jo, typicky anděl, zlomená růže, kříž, sedláček, kterej oře poslední brázdu, žena pískovcová, která pláče, že jo, takhle, květiny visící dolů. A ty náhrobky to dělaly vlastně skutečně jako většinou druhořadý, ne vždycky teda, ale většinou to dělaly druhořadý dílny a těch, ty náhrobky se opakovaly a bylo toho hodně. Ale postupně zejména po těch devadesátejch letech přišla móda všech těch možnejch umělejch kamenů zejména, anebo o ty hroby se nikdo nestaral. A protože to hrobový místo stojí nějaký docela jako velký peníze, tak najednou tyhlec ty takzvaně nekvalitní průměrný a sériový náhrobky začaly mizet, bejt jako vyhazovaný. Takže dneska máte hřbitovy, který nemaj ráz, jo, nemějí ... Jako v těch sochách nebo v těch litinovejch křížcích, jak to dělali, já myslím ti věřící lidi, takže bylo víc takovýho jako smíření, jo, a zamyšlení se nad tou smrtí. Zatímco teďka už je to taková jako kamenná naleštěná jako ohrádka. A tohle je jenom vlastně takovej jako apel, ať se ty starý náhrobky prostě dávají někde stranou, ať zůstávají. Je to jako hodnota, za 10, za 20 let jich bude ještě mnohem míň, jo, bude se nám po nich jako stýskat, jo, a možná že za těch 20 let právě naopak budeme nesnášet, jako už teďka začínáme nesnášet ty umělý kameny a začneme mít rádi prostě tu plastiku toho konce devatenáctýho a počátku dvacátýho století.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A nesouvisí to i s tím, že jsou to místa, která v současném našem životním stylu se snažíme vytěsnit z mysli?

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
To asi taky, to asi taky, ale já jsem chtěl ještě říct to, oni na těch náhrobcích jsou někdy jako neuvěřitelný věci, třeba na takovém pomezí na Vysočině, jo, v okolí Telče nebo Slavonic, občas máte náhrobky ze začátku dvacátejch let, který jsou kubistický nebo takový kubisticko-expresivní. A sériově vyráběný třeba z betonu nebo právě z toho umělýho kamene, ale takovým jako docela jako sofistikovaným hezkým způsobem. To znamená, tady nám doopravdy ještě jako, ještě je co objevovat, řekl bych.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha a Václav Cílek jako host pořadu Jak to vidí. Úmyslně jsem v úvodu řekl krajinolog. Čekal jsem, jestli se nějak ohradíte, ale vy už jste si na to slovo asi zvykl, i když asi krajinologie ve skutečnosti neexistuje.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Helejte se, já to beru tak, že vždycky vás lidi musej někam zaškatulkovat a že to je prostě na nich, kam si mě zaškatulkujou. Já proti tomu moc ani neprotestuju a ani mě to moc netěší, ale to je prostě ... To beru, jako že je vaše záležitost a nestarám se o to.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře. Jste chápán často i jako klimatolog. To je téma, které bych chtěl otevřít teď, protože stále se mluví o globálním oteplování. Jak se ale mění klima, když je teď taková zima? Vykládejte třeba obyvatelům Washingtonu, kteří takový blizard nepamatují, že se země otepluje.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Jasně. Mně se nechce moc mluvit o globálním oteplování, protože to je trošku o meteorologii a hodně o psychologii lidí. A já si to hodně často uvědomuju na základě debat lidí, kteří propagujou globální oteplování, nebo ho popíraj a mluvěj s určitejma emocema ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže to ale možná vyžadují média, ne? Vždycky ty krajinní názory, aby docházelo k nějakým střetům.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
To jo, to jo, ale emoce jsou poměrně vyhraněné a já si myslím, že za tím je vlastně otázka, jestli vlastně můžeme našeho světa užívat bez obav a bez omezení, jo, že něco, něco takovýho ... A jenom tím chci říct, že "popírači" to berou svým způsobem jako náboženství. Ale to není, to není ta úplná diskuse k té současné zimě. Ještě možná jedno pozorování, víte, kdyby se jednalo doopravdy jenom o životní prostředí, tak by se mělo mnohem více mluvit o zákonu o půdě, protože tu půdu ztrácíme. Já si říkám, tak když bude o 2 stupně teplejc a budeme mít všichni co jíst, tak se o nic nejedná, jo. A přitom půda je ohrožena pravděpodobně všemi způsoby, o kterejch teďka nechci mluvit, víc než to klima. Jo, a přitom to nevzbuzuje stejný emoce. Jo, takže tam je jako nějaký, trošičku jako jinej náboj u toho globálního oteplování. Nicméně k té současné zimě. Celá věc je hrozně zajímavá. Nikdo z nás ji tak jako úplně nepředpokládal, i když bylo pár českých klimatologů, Zdeněk Vašků, Jiří Svoboda, Ivanka Charvátová, ty, který mluvili o tom, že už někdy po roce 2000, jak se trošičku lámou sluneční cykly, může dojít nebo správně že by mělo dojít, k ochlazování. Skutečně se ukazuje na základě dat, že někdy okolo roku 2002 nebo 2003 teploty začaly stagnovat na velmi vysoké výši. To znamená, v teplém světě se teploty moc nehýbaly dolů. A v tomhle tom, v této zimě přišlo velké překvapení. To překvapení, teďka přemejšlím, jak to všecko jako zjednodušit, protože to zimní klima závisí na třech oscilacích, které jsou oceánského původu. Já to řeknu zpočátku tak jako složitějc a pak to zjednoduším. Jo, taková základní oscilace je atlantská dlouhodobá oscilace a ta je o tom, jak je teplá hladina oceánů na obrovský ploše a do hloubek několika set metrů. A my teďka vstupujeme, abych to řek exaktně, s pravděpodobností asi 80%, do chladné fáze atlantské oscilace. To znamená, to je ten samotný klimatický základ a tyhle ty oscilace charakteristicky trvají 25 až 35 let, okolo 30 let, jo, pravděpodobně závisí na nějakým slunečním cyklu. To bych se zase dostal daleko. Tím chci říct, že tady základní trend je danej atlantskou oscilací, dlouhodobou a ta je ochlazující. Na to je navlečena oscilace, která se týká každé země a tý se říká severoatlantická. Jo, ona taky má nějakej cyklus, ale ten je mnohem jako kratší a ta severoatlantická oscilace je mechanismus, který si snadno představíte. Když si řeknete nad Kanárskejma ostrovama je krásně a teplo a ten teplej a vlhkej vzduch jde směrem k Islandu, kde je zrovna vlastně špatně a je strhávanej otáčením země nad, že jo, nad střední Evropu nebo obecně vlastně nad Evropu a tedy vyprší nebo vysněží. Ale ono, protože teďka jsou největší změny právě v Arktidě ... Jako mimochodem v prosinci bylo v některých místech Arktidy o 7 stupňů tepleji, o 7 stupňů tepleji nad dlouhodobým normálem. Prostě úplně jako neuvěřitelná věc. A pak ještě na tohle to s tím celým souvisí to, co se nás týká asi nejvíc, a to je ta arktická oscilace. Ta sice taky má prostě nějaký dlouhodobý cykly, ale v podstatě se jedná o záležitost, která trvá třeba týdny nebo měsíce. Tak a ta teďka vstupuje do takový jako výrazný negativní fáze. A jak se to projevuje, ono se to nejvíc ze všeho projevuje pozicí tryskového proudění. Já se jako omlouvám, že tady používám tyhle ty ..., to jsou ty jetstreamy. Představte si, že na severní polokouli jsou takový jakoby tři rychlý řeky vzduchu, který vlastně přicházej od západu a mířej na východ a ty řeky různě meandrujou, jsou široký desítky kilometrů, vítr tam proudí rychlostí třeba 500 kilometrů za hodinu. Oni to našli piloti teda za druhý světový války a že tyhlec ty větry nějakým způsobem rovnají mraky mezi nima. Teďko to teda říkám velmi jako, velmi jako laicky. Ale ... A ta pozice toho jetstreamu, toho tryskovýho proudění se pohybuje podle teplot oceánů nahoru na sever a na jih, na sever a na jih, a proto třeba v Americe vysychají velké pláně, anebo naopak na Floridě mají velkou vlhkost. A tenhle ten jetstream, to tryskový proudění, který se teďka žene přes ten Atlantik, tak je ve fázi, kdy se dotkne z toho západu severní Afriky, Sahary ... To je mimochodem pravděpodobně důvod, proč jsme byli poprášeni na minulém jaře tím saharským prachem. To je důvod, proč Sahara, proč byly zátopy v Alžírsku a v Maroku a Sahara vlastně rozkvetla, jo, a tenhle ten, tenhle ten jetstream, to tryskový proudění se ale v zimě zeslábne nad západní Evropou a stočí se hodně na sever. A to znamená, že zeslábnou větry, který působily proti sibiřské výši. Takže k nám jednak teda vniknul chlad, suchý chlad sibiřské výše a zároveň když hodně sněží, tak je to tím, že tuto vlhkost přináší Atlantik. Jo, kdyby bylo Sibiře míň, tak prší teda a když je Sibiře víc, tak to vlastně nějakým způsobem jako vysněží. Podobně k tomu dochází v Americe, oni tomu říkají ty polární /nesrozumitelné/ jo prostě takový jako průniky, rychlý průniky stusdenýho vzduchu, který když jsou, který když se dostanou do vlhkýho prostředí, tak vlastně všecko jako vymrazej.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsou to tedy přirozené jevy, na které vlastně člověk nemá žádný vliv. Nesouvisí to s nějakými klimatickými změnami.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Jsou to jevy, který jsou tady jako odjakživa. Zejména, já myslím, že jsem o tom mluvil, ale možná, že se to může jako zopakovat, na tu základní oscilaci pacifickou, která je podobná tý atlantský, se přišlo teprve v roce 2001, když byly analyzovány výlovy ryb. Jednalo se o tresky, jednalo se hlavně o lososy a o sardinky a ukázalo se, že ty výlovy se proměňují v cyklu právě těch 30 let. A ta závislost byla taková u těch severských ryb, že čím je teplejší oceán, tím více planktonu, tím více malejch rybiček a tím více velkejch ryb. A v protifázi, kde naopak výlovy klesají, v teplejch krajinách, kde nevystupujou ty studenější užidný vody nahoru. To znamená, základ je přirozenej. Ale to, co nevíme, je, že tím vypouštěním těch skleníkových plynů my jsme se dostali jakoby o šroub vejš, jo, o tu, o jednu úroveň vejš, takže my jsme ve světě, kterej je teplejší, než by měl bejt. Ono se může ukázat pro nás z tohoto hlediska, že to je jako přínos, jo, protože jinak ten ..., jinak teda ty sluneční aktivity jsou na úrovni roku 1928, anebo se propadaj, dokonce možná se propadnou na úroveň tý malý doby ledový. Jo, takže možná je naše štěstí, že jsme prostě o to globální, o ten stupínek toho globálního oteplování 0,7 stupně Celsia jako vejš, ale ... Já bych teďka nechtěl teoretizovat, teďka to takhle jako useknu a řeknu, že tohlle vlastně já nevyprávím proto, abych posiloval svůj náboženskej názor pro globální oteplování nebo proti globálnímu oteplování, ale proto, abych řek, že v příštích, dejme tomu, dvaceti letech je statisticky poměrně velká šance, že zimy tohoto typu se budou opakovat. Téměř určitě ne každým rokem. Dokonce když byla podobná nízká fáze teda arktické oscilace, atlantské oscilace, tak ona ta nejnižší fáze byla 8 let, to bylo v roce 64, teprve 8 let poté, co ta fáze nastoupila. To znamená, mohou nás čekat ještě horší zimy. Jo, a vyplývá z toho bejt zásobenej tuhýma palivama, vyplývá z toho hodně pro zemědělce. Dřív docházelo k vymrzání plodin, jo, já těmto věcem jako nerozumím, ale vím, že tato věc vlastně hrozí. A zároveň z toho statistického pohledu té malé doby ledové hrozí jara, která proprší, a začátky léta, která proprší, kdy právě to obilí shnije, anebo technika nemůže vyjet na pole, který je rozbředlý, jo ... A pokud by se ne vždycky, ale někdy takhle posunulo klima, tak potom jako další riziko jsou horká suchá léta. Takže celkově bych řek, že neumíme předpovědět, jaký prostě počasí bude, ale je velmi reálná šance, že tyhle ty studený zimy se budou opakovat, ale že budou kompenzovány tu a tam nějakým prostě klimaticky extrémním horkým létem nebo něčím podobným.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Doufám, že se nebudete, pane Cílku, zlobit, že to prozradím, ale když jste přišel do rádia, tak jste si povzdechl, že vás postihla taková věc, o které jsme shodou okolností mluvili ve vysílání včera. Patříte k těm asi třičtvrtě milionům lidí, které postihla exekuce. Jak vás to, jak se vám to přihodilo?

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
No, dostali jsme exekuční výměr. No, hrozně jednoduše. Měli jsme smlouvu s nějakou pojišťovnou a pak ta pojišťovna se někam stěhovala, ztratili nějak dopis, ve kterým jsme oznamovali změnu adresy, takže jako poplatky teda, složenky chodily mýmu tatínkovi, kterej viděl, že pojištěnej není, tak je prostě vyhazoval. A ta, tím jsme dlužili 400 korun a skončilo to prostě exekučním výměrem. Ale to není podstatný. Já jsem si hned okamžitě vzpomněl na kamaráda Martina Kašíka, se kterým jsem se bavil už asi před 3 rokama, on tehdy měl takový jako docela zoufalý schéma vězení pro dlužníka. Jo, a říkal, jasně, když jako docházej peníze a přichází krize, tak jako zákonitě čím dál tím víc lidí dluží. A protože, aby se ta společnost nepoložila, tak musí vymyslet něco hodně razantního, jak prostě z těch lidí ty peníze prostě dostat, tak vymyslí nějaký, nějaký tohlec to vězení. A vlastně jsem si uvědomil, že tenhle ten exekuční systém ..., že dlouhou dobu, když jako ekonomika roste, tak firmy nebo obce si můžou dovolit odpisovat část dluhů jako prostě nedobytný pohledávky. Ale když těch peněz je málo, tak hledají způsoby, jak je vydobýt. Teďka celej tenhle ten sytém začíná jednak tím, že lidi neplatěj, nebo že si lidi zadarmo berou elektřinu, že jo, pokračuje tím, že stát není schopnej se postarat o to, aby ta věc se rychle vyřešila. Takhle se budete pět let soudit a nevíte, jak to vlastně dopadne. Takže je nutný najmout nějakou firmu, která to vyřeší rychle. A teďka ta firma musí bejt naštelovaná na ty dlužníky toho nejhrubšího zrna, jo, a takže se nastolí jako metodika, která je velmi jako nepřátelská, která dopadá i na lidi, který jsou jako relativně mírný, klidný, dlužej málo peněz, anebo ani nevědí, že ty peníze vlastně jako dlužej.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak faktem je, a my jsme o tom mluvili v zprávách, že ministryně spravedlnosti navrhuje, aby věřitelé museli dlužníky informovat o tom, že podali návrh na exekuci. To se člověk diví, že zatím to ještě není, ale mohlo by se to trošičku zmírnit.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Ano, to je ... Ano, tím se jako něco jako odsekne, ale podívejte se, pokud ten jako nedostatek peněz této společnosti bude pokračovat, tak nějakým způsobem bude čím dál tím nebezpečnější mít dluhy, protože prostě ty vymahači ... Vždycky jako si najdete nějakej způsob, jak se k tomu dostat, budou muset bejt zákonitě čím dál tím tvrdší už z toho důvodu, že bude složitější ty peníze dostat a že budou prostě chronický, chroničtí dlužníci jako takoví. A takže celkově já to vnímám jako takovou určitou jako deformaci týhle tý společnosti, umím to tímhle tím způsobem popsat teda a mám pocit, že ta situace se musí jenom zhoršovat vlastně. Mimochodem já jsem hrozně obdivoval ten ČEZ vlastně s těma spotama, jak vlastně, že jo, trénujou vlastně ty svý neplatiče a jenom mě napadlo, asi je to úplná hloupost, jakože já kdybych dělal si reklamu, tak já to nechám schválně utýct do sdělovacích prostředků, protože ČEZ nepotřebuje a firmy, aby ho lidi milovali, ale aby jim platili teda, jo, a měl bych jako reklamu v hlavním vysílacím čase.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že je potřeba si dát pozor.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Že je zapotřebí a má to zároveň i ten jako docela dobrej výchovnej dopad a všichni se cukáme teda, jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak spousta témat zůstalo neprobráno. Těším si, že si najdete co nejdřív čas zase na pořad Jak to vidí. To byl Václav Cílek. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog, krajinolog, filozof, spisovatel
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám www.rozhlas.cz/praha. Tam najdete přepis našeho rozhovoru a večer si můžete poslechnout reprízu po třiadvacáté hodině.