Jak to vidí Táňa Fischerová - 10.3.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý poslech vám všem přeje Zuzana Burešová, ve studiu už proti mě usedla herečka Táňa Fischerová, která je hostem pořadu Jak to vidí, pěkný den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezký den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Naposledy jsme se viděly téměř před měsícem. Jak jste se měla?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ale děkuju za optání, snažím se.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Která zpráva z médií vás zaujala, o které bychom dnes začali mluvit jako o první zprávě.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No, my už jsme se vlastně předběžně domluvily, že se přece jenom ještě na vteřinku vrátíme k tomu dolování okolo Horního Jiřetína.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vteřinka by byla ale velmi krátká.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak možná na dvě nebo na tři, ale já vím, že o tom například mluvil Ivan Hoffman a vím, že se o tom mluví. Čili já samozřejmě nechci opakovat stále stejná témata, ale přece mě napadl trochu jiný pohled na tuto problematiku, když se občas zabývám taky tím, že si čtu, protože si myslím, že je dobré si občas vzít knihu a nedívat se jenom na televizi. Ale předtím bych ještě řekla vlastně to, co mě k tomu hodně vedlo nebo co mě zarazilo, byl postoj ministra Tošovského, který řekl, začal se velmi zajímat o dotaci z Evropské unie na kanalizaci v Horním Jiřetíně. A řekl, že se mu zdá, že se tam nemá už nic dělat, protože by to vlastně bylo mrhání penězi daňových poplatníků, když se to potom zbourá a přitom ještě nikdo o tom zbourání nerozhodl. To je opravdu pro mě neuvěřitelný postoj. A navíc si myslím, že mu to vůbec nepřísluší, protože to byla věc ministerstva životního prostředí. A tohle všechno mě zaráží, protože si říkáte, co je za tím, proč ty lidi vyvíjejí takovou aktivitu, která je vlastně nad jejich rámec působnosti. A tak jsem sáhla po slavné knížce Dostojevského Bratři Karamazovi. Protože tam je taky často citovaný úryvek krásný a slavný, který bych jenom kousíček přečetla, protože se mi zdá, že to je vlastně podstata tý naší doby a vlastně i toho, oč jde v našem prvním tématu, ale i v těch dalších. Tam jde o dialog dvou bratrů, nejstaršího Ivana, takového rozervaného intelektuála, a Aljoši, což je věřící člověk a čistá duše. A ten Ivan ho rozkládá všemi možnými argumenty. A na závěr toho dialogu říká:"Představ si, že ty sám stavíš budovu lidského osudu za tím účelem, abys konečně učinili lidi šťastnými. Abys jim konečně dal mír a klid. Ale že by k tomu účelu bylo nevyhnutelně nezbytné, abys umučil jen jednu droboučkou bytůstku, děťátko, a že bys na jeho nepomstěných slzičkách založil tu budovu. A můžeš připustit, že lidí, kvůli nimž tu stavbu buduješ, že ty lidi by svolili sami, aby přijali své štěstí na neospravedlněné krvi drobného mučedníka. A kdyby přijali, že by mohli zůstat na věky šťastnými?" A Aljoša říká:"Ne, to nemůžu připustit." A to je tak, už Dostojevský se zabýval tím, zda je možné stavět štěstí lidstva na neštěstí někoho. Protože my všichni už pak budeme šťastní, stačí ta jedna maličká oběť. Stačí přece to děťátko, dyť je to jedno děťátko. A to je ta strašlivá past. To se vlastně rozšířilo, Dostojevský se ještě ptal, my už se ani neptáme. Já si vůbec nedovedu představit, že bych mohla být šťastná, když vydolujeme, vyženeme lidi, taky o nějaký domov, o historii, o kulturu, o sociální vazby těch lidí, že tohle všechno zničíme pro obchod a pro vlastně zisk někoho, protože navíc ještě otázka, zda to opravdu tak nutně potřebujeme, jestli bez toho bychom zahynuli, to samozřejmě ne. A tak si myslím, že je dobré si toho Dostojevského připomínat. Vždycky znovu, jestli svoje štěstí můžeme stavět na neštěstí někoho, koho zazdíme do základu tý budovy a konečně teď už teda budeme šťastni.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To by bylo zajímavé. Vždycky na středečním zasedání vlády, kdyby třeba ministr kultury vzal knihu nějakého klasika a citoval.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Přečetl kousek.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě v téhle souvislosti. My jsme si už včera telefonovaly a říkaly jsme,že budeme probírat tedy to prolomení těžebních limitů. Dívala jsem se na Internet a našla jsem takový údaj, od druhé světové války bylo kvůli těžbě obětováno na 80 obcí, vystěhováno kolem 90 tisíc obyvatel a zničeno téměř 300 kilometrů čtverečních krajiny s kdysi úrodnou půdou, jezery a lázeňskými letovisky.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To je hrůza. Víte co, a mě by třeba zajímalo, kdyby si někdo vzal kameru a šel třeba po těch lidech z Libkovic. Myslím, že si všichni pamatujeme na to připoutání se k bagrům, jak v těch, nevím přesně, kterej to byl rok 92 nebo ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
92 nebo 93.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tehdy mnoho lidí zápasilo. Tam už se pochopilo, že to je strašně nebezpečný precedens. A ty lidi prohráli a vy sama jste mi teď říkala, že tam nic není, že tam se do dneška ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V Libkovicích se skutečně nezačalo vůbec těžit.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, takže ty lidi byli zlikvidovaný a mě by hodně zajímalo, kdyby se někdo začal zajímat o ty jejich osudy a ukázal, jak dneska žijou. Protože ono to není tak jednoduchý pro ty lidi, sice jim dokonce, i když jim někdo postaví nějaký dům, tak to je dům, který nemá žádnou historii, nemá tam sousedy, tam to prostě ty vazby jsou přetrhaný, i ta práce, všecko. Mě by opravdu zajímalo, jestli ty lidi potom dál můžou vést opravdu plnohodnotný život. Prostě jedinci se možná někde chytěj, ale nebude to asi tak jednoduché.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono v těch vašich odpovědích už to zaznělo. Přece jenom se znovu na to zeptám. Myslíte si, že skutečně potřebujeme to uhlí, že nemáme jiné zdroje, které by tuto otázku nějakým způsobem vyřešily?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Podívejte se, já se přiznám, že jsem léta odběratelem různých ekologických časopisů, protože jsem se vždycky o to zajímala a vím, že už dávno jsou rozpracované teorie, které samozřejmě ty mocné nezajímají. Protože tam jde o to, že kdo už vlastní nějaký kapitál a kdo vlastní nějakou strukturu, tak ji prostě nechce pustit. To je pod tím vším. A že skutečně ten rozvoj toho mixu obnovitelných zdrojů, nejenom jednoho, nejenom slunečních elektráren. A tam je ten problém, že tady začali spekulanti a že to začali zase dělat ti velcí, protože kdyby si každý dal na střechu nějaký panel nebo někam do svého okolí, tak by to fungovalo lépe, ta decentralizace je samozřejmě základ toho. Já osobně nejsem ani přívrženec jaderné energetiky, protože se málo mluví o tom, že je to opravdu nejdražší energetika, protože ono když se počítá jenom ta čistá energie z toho, tak to je trošku podvod, protože musíte připočítat ta úložiště, která dodneška nejsou nikde na světě. Musíte počítat, že někde musíte vzít ten uran. A to je znova závislost na Rusku, protože to dělají vlastně Rusové. Že to rozmontování té energie stojí, té elektrárny pak stojí miliardy. A že dokonce i ve Finsku, které je opravdu zemí, kde není korupce, stále narůstá cena za tu jedinou elektrárnu, stále se prodlužují lhůty. Představte si v našem korupčním prostředí, co to bude znamenat taková stavba. Já na to ani nechci pomyslet. Čili pro mě osobně je to řešení nepřijatelné a řešení je právě v rozvoji toho mixu té geotermální energie, malé bio, ty místní kogenerační jednotky v místě a to by bylo podle mě řešení. Ale myslím, že to není předmětem dnešního povídání.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekologicko ekonomická témata neopustíme ani teď. Ministerstvo zdravotnictví hodlá povolit vyšší limit hluku na hlavních silnicích. Teď je limit pro venkovní hluk z hlavních silnic 60 decibelů ve dne a 50 v noci. Jak jste přijala, Táňo, tuhle zprávu.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No opět jsem byla šokovaná. Já dokonce jsem včera, když jsem se připravovala na dnešek, zjistila, že už existuje i petice na odvolání pana Víta za tohle, protože to je skutečně zvláštní. U nás je přece ta odpovědnost rozdělená. Proto máme ministerstvo životního prostředí a pak ministerstvo průmyslu a jiná ministerstva, ministerstvo zdravotnictví. A každý má v popisu práce jinou věc. Ministerstvo zdravotnictví chrání zdraví lidí. A pan Vít taky, že jo, aby se nepřekračovaly ty limity, protože jde o to, aby lidi taky přežili v tom našem průmyslovém světě. A tady se najednou stane, že ministerstvo zdravotnictví a pan Vít, kteří mají ale přesně opačnou agendu v popisu práce, se postavěji proti tomu, co mají dělat a začnou hájit zájmy nějakých lobby. To je úplně postavené na hlavu. Já skutečně jsem tu petici podepsala, protože to přece nejde. On má v popisu práce ochranu lidského zdraví. A pokud já vím, ten hluk opravdu narušuje lidský zdraví, protože nemůžete spát, zvyšuje se vám tlak, jste ve stresu, když se v noci nevyspíte, tak prostě nemůžete vlastně fungovat. A když žijete v neustálém hluku, tak se vám opravdu s tím zdravím něco děje. Je pravda, že žijeme ve světě, kdy ta technika nás válcuje, ale nemůžeme přece zapomenout na to, že to zdraví, že když ten člověk nepřežije, můžeme mít sto dálnic, ale nebude mít po nich kdo jezdit. A že skutečně to všecko stojí na domluvě jednoho s druhým. Zase je to to dítě zazděné v té budově šťastného lidstva. Budeme mít ty dálnice a konečně budeme šťastný. A vedle nich prostě všichni budou nešťastni a budou umírat. To přece nejde. Takže já dost žasnu, že ministerstvo zdravotnictví a pan Vít jsou ochotni k takovému kroku a dokonce ho obhajují, protože pan Vít se někde dokonce vyjádřil, že teda buď, já to dokonce jsem si někde vypsala, jenom jestli to teď najdu, jo, "musíme se domluvit, že buď zastavíme intenzitu dopravy na silnicích a řekneme, že nepovolíme další auta a vlaky, nebo upravíme limity, aby se mohly stavět obchvaty kolem míst." Ale v ostatních zemích jsou například ty limity nižší než u nás. A taky je tam rozvinutá doprava. Hlavně pan Vít je najednou mluvčím někoho jiného. Jeho starostí je skutečně chránit zdraví. A mimochodem Otakar Motejl taky napsal stížnost na ministerstvo zdravotnictví, takže to je člověk na svém místě. Ten prostě dělá, pro co tam je.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
I Evropská unie tlačí, aby se snižovaly hladiny hluku. A ještě je zajímavá zpráva ze Světové zdravotnické organizace, ta přitom ve své nejnovější studii z loňského roku považuje za zdraví nebezpečné už hodnoty nad 42 decibelů, 55 a více. Tady zřejmě asi jde o to, aby se u nás, abychom se vyhli stavbám těch nákladních protihlukových bariér. Jinak se to asi vysvětlit nedá.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak jedna věc je asi to, že se šetří tam, kde se šetřit nemá. Na druhou stranu víte co, když ta země bude proťatá všude dálnicemi a okolo ty protihlukový bariéry, tak to taky je hrozná země. Jako to pojedete jenom v tunelech, který si vystavíme. Já si myslím, že je třeba uvažovat o tom, jak spíš to utlumit tu dopravu a ne, jak ji zvýšit. Ale to je samozřejmě postavený na rozvoji veřejné dopravy, protože každý by měl dávat přednost veřejné, kvalitní a dostupné dopravě než vzít to auto. Navíc zjistíte, že u nás se přetěžují kamiony a nákladní auta, že venku mají ty limity mnohem nižší. To znamená, že to zase ničí ty silnice a zřejmě to taky způsobuje víc těch ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A nikdo to nekontroluje jako v ostatních zemích, právě že jsou u nás ty kamiony takhle přetěžovány.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Takže tam je někde, cesta je opravdu v dodržování nějakých pravidel, který si dohodnou všecky ty lidi, že si řekneme, dobře, my přeci nemůžeme ničit tady svými auty životy těch lidí, tak zkusíme opravdu, jak bychom to mohli ubrat. Protože člověk musí vždycky, žijeme ve společenství, musíme taky myslet na to, co svým chováním způsobujeme tomu druhému. To jinak nejde. Já nemůžu jenom já, já, mně se tohle líbí, já mám tohle rád. Ale na druhou stranu ten systém musí pomáhat tomu, aby si lidi mohli vybrat. Když si nemůžou vybrat, když vám zrušej někde dráhu, tak co uděláte, vezmete si auto.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekla jste, že jste podepsala petici proti hluku. Těch petic bude určitě daleko víc. Jen tak matně vzpomínám, vyhráli už někde občané, obyvatelé nějaké třeba části měst s úřady, že skutečně se jim podařilo zastavit ten provoz v okolí bydliště. Možná, nebyly to Běchovice nebo tady někde v Praze. Vy to daleko více sledujete.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Sleduju to, ale moje paměť, můj mozek je přetížený různými informacemi, takže vám teď neřeknu. Určitě se někde povedlo, protože totiž většinou ti stavaři porušují základní předpisy. Nemívají EIU, mimochodem to je teda zřejmě důvod taky toho tunelu, o kterém jsem už mluvila. To je prostě, tam se porušila spousta zákonů. A to je přesně, když naši představitelé jako první porušují zákony, tak je něco hodně v nepořádku ve státě dánském, to jako, to se nedá nic dělat. A já věřím, že konečně se teda z toho někdy by mohly začít vyvozovat důsledky, protože když se to takhle řekne a druhý den se prostě pokračuje dál, tak, a musí taky někdo odpovědný už konečně za to nést odpovědnost. Možná teda, teď se teda podalo trestní oznámení kvůli opencard, tak je dobře, že konečně se policie zaměří na ta konkrétní fakta.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Má smysl podepisovat petice, myslíte si, že se něco změní?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Podívejte se, to je jeden z nástrojů v demokracii. Samozřejmě, že to má velký smysl, protože občané se mají sdružovat, mají dávat najevo svůj názor. A jak jinak to můžete udělat než tím, že podepíšete petici a dáte najevo, že je nás víc, kteří si tohle myslíme, protože jednotlivec v tý mašinérii nemá žádnou šanci. Prostě ten hlas zanikne. Takže samozřejmě, já to tady říkám opakovaně, sdružovat se, zakládat sdružení, zajímat se a psát petice a občas i demonstrovat, to všecko patří k demokracii. A ne náhodou.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tento parlament to rozhodně nestihne projednat. Uvidíme, kdy se to dostane na pořad jednání toho dalšího, který bude zvolen. Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, naše dopolední vysílání. Hostem je spisovatelka, herečka Táňa Fischerová.
Advokátní kancelář, ve které má podíl exministr spravedlnosti Pavel Němec získala další zakázku od instituce kontrolované politiky. Všeobecná zdravotní pojišťovna si je najala a ta má v příštích čtyřech letech dostávat rady od této advokátní kanceláře s vymáháním pohledávek. Do té doby jsem si myslela, že má na to svoje oddělení, které se tím zabývá. Je to tedy všechno jinak, zdá se.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
No ona má, jak jsem četla, ona má svoje oddělení, které se tím zabývá, a podle toho, co jsem četla, je na 97% úspěšné. Takže tady něco funguje. Vy jste nejmenovala, tam je snad také Juraj Podkonický, bývalý, šéf bývalé exekutorské komory. A nějaká BSP Lawyers firma.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No nějaká, pozor, to není jen tak nějaká. Ta se proslavila v uvozovkách chybami při vymáhání peněz od neplatičů televizních koncesionářských poplatků.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Aha, tak to je ona, vidíte, mně to něco říkalo, to jste mi připomněla, protože já jsem už protestovala, to jsem tedy ještě byla ve sněmovně, tak jsem protestovala, tehdy tam byl pan, teď mi vypadlo to jméno, bývalý milicionář, pak odešel, teď mi vypadlo jeho jméno ...

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Lambert.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, pan Lambert. Proti tomu, že vlastně tehdy televize najala tu firmu, protože i tam bylo oddělení, které na tom pracovalo a bylo celkem úspěšné. A hlavně se to rozpracovávalo tak, že vlastně mohli vymáhat a stoupal počet těch vymožených pohledávek. A v tu chvíli tam najednou vzali tuhle firmu, která začala lidi podobně jako později ČEZ uhánět, museli platit i ti, kteří vůbec vlastně za nic nemohli. A bylo to dost drastický, museli tam zavolat a za to něco zaplatit. Nakonec ta firma v tichosti odešla z televize a rozvázala s ní televize smlouvu. Takže teď jsem překvapená, že se objevuje, to jsem si ani neuvědomila. Ale to je přesně ono, já jsem se někde dočetla, že by to mělo stát na čtyři roky 430 milionů. A tady se musíte zase ptát, proč to vůbec kdo dělá, co je za tím, když tam je oddělení lidí, který funguje. Za prvé, asi tam, jestli ty lidi vyhoděj, já nevím, třeba je přeřaděj někam jinam, ale proč to dělám, když něco funguje a zase z peněz, který my všichni musíme platit, se dá 430 milionů nějakým lidem, kteří nebudou dělat nic víc než ti, kteří tam teď jsou. A kteří budou mít velmi dobré bidlo. No, nevzala byste to?

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Hlásím se jako dobrovolník.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ono by nás bylo víc.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, velká fronta. Ale sama jste tu otázku položila. Máte pro to nějaké vysvětlení, proč právě VZP si najala tyto tři firmy?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Nemám žádné uspokojivé. Jenom to, že se dějou věci, který prostě nejsou v pořádku a na který bychom se měli ptát, my jako veřejnost, ale taky odpovědní. Protože třeba v dozorčí radě VZP sedí politici, tak ať se zeptají. To je jejich povinnost, když už si tam teda sedli.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když už si tam sedli, ty dozorčí rady, to je docela problém, účast těch politiků. Co o tom soudíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já mám pocit, že jsme to minule trochu probírali. Já jsem naprosto zásadně proti tomu. Považuju to za pád. Jakkoliv to ušlechtilými slovy vysvětlují, že to je prostě důležité, protože tam chrání zájem státu. A já jsem si toho moc nevšimla teda.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My se snažíme vždycky s Táňou Fischerovou, abychom to naše povídání zakončily poněkud optimisticky. Našla jste něco, co vás v poslední době opravdu potěšilo na srdci a čím byste se ráda podělila i s našimi posluchači?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak to vy jste ze mě tahala, ať řeknu něco optimistického. Že je to všecko tak neutěšený. No, ono to tak je, prostě člověk má asi za úkol se dívat na ty věci, které nejsou v pořádku a mluvit o nich, protože jinak by to byl takový ten svět nalakovaný narůžovo. A to asi nikdo z nás nechce. Ale samozřejmě, že já vždycky říkám, že je tady spousta skvělých lidí. Já třeba se hodně věnuju tomu, že sleduju, jak se u nás rozšiřuje dobrovolnická práce, kolik lidí je ochotno jít, a zrovna teď si myslím, že to bylo v televizi, zachytila kolik lidí zadarmo chodí třeba do nemocnic a sedí tam u lůžek nemocných nebo u dětí a čtou jim pohádky. To je strašně důležitý, protože to je vlastně ta lidskost, která těm institucím chybí a doktoři to vítají. To je už přece jenom posun oproti minulému režimu. Takhle lidi já neskutečně obdivuju. To je něco moc krásnýho a taky, když s nimi dělali rozhovor, tak říkali:"Mně to ale víc dává, já mám pocit, že jsem na světě k něčemu." Takže vidíte, že jsou lidi, kteří jdou vlastně proti proudu toho, co se dnes musí. Že to něco člověku dá. Já taky hrozně ráda dělám tu dobrovolnou práci, protože já přece nejsem za peníze, já chci něco dát, protože to chci dát. A ne, že jsem za to placená. Takže problém je samozřejmě v tom, že mnoho lidí si to nemůže dovolit, protože pracuje od rána do večera a nemá už tu kapacitu. Ale těm právě berou to lidství, protože oni by to jistě mnozí z nich rádi dělali. Ale nemají šanci. Takže na to je třeba myslet, že opravdu lidi mají mít za tu práci, za ten výkon, kterej odvedou a kterej potom jiný berou ty peníze za to, co oni udělají, protože bez nich by to nebylo, tak by si zasloužili, aby dostali zaplaceno, aby taky mohli být ještě něco navíc, nejenom ta součást té někdy i otrocké práce. Takže například tohle je něco, co mně vždycky dělá velikou radost, že to pořád existuje a že se to třeba i rozšiřuje.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Je dobře o tom mluvit, protože o dobrovolnictví u nás nedostávají tito lidé velký prostor ve vysílání, v médiích, bere se to možná jako samozřejmost. A řada lidí by to dělala, ale myslím si, že k tomu musí dozrát, že to není samozřejmost.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To je jedna věc a druhá věc jsou opravdu ty vnější podmínky.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste také navštívila jednu krásnou výstavu a také jste říkala, že byste se ráda podělila se svým prožitkem s našimi posluchači, kde jste byla.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To byla ta hezká věc, kterou jsme hledali. Já se občas zajdu podívat na nějakou výstavu, občas do divadla, ale tohle mě hodně oslovilo, protože já jsem Jiřího Trnku celý život měla ráda. A kdo ne? Ty filmy jeho jsou dodneška zlatý poklad české kultury a Ve Smečkách v té malé galerii, nevím, myslím, že už ta výstava je zavřená, ale rozhodně ještě před měsícem byla, se konala taková výstava větší jeho díla. A já jsem si na tom znova uvědomila, jak úžasný umělec to byl, ten Jiří Trnka, taky je trošku zapomenutý, protože on uměl namalovat, jednak to teda byl výsostnej umělec, ať pracoval se dřevem, ať točil filmy, ať maloval, tak je to opravdu znamenitý umělec, ale současně z toho tryská taková láska k tomu, co maluje, něha, harmonie a není to laciný, není to takový to pozlátko. Je to prostě hloubka v tom. A skutečně jsem si to odnesla jako velký zážitek, pořád to v sobě mám. Vzpomněla jsem si taky na Vladimíra Komárka, což byl taky takový malíř, který jednou říkal:"My tlustý malujeme něžný věci a ty hubený, ti dělaj takový ty rozčílený čáry a agresivní barvy." To je jeho výrok, trošku jsem ho asi upravila. Ale vzpomněla jsem si na to i v souvislosti s tou mohutností Jiřího Trnky, protože to byl teda taky kus chlapa. A skutečně to jeho dílo je nádherný a musím říct, že jsem znova smekla a že jsem si znova uvědomila, co to umění, když skutečně se dotýká, aspoň teda mé duše se dotklo těchhle těch nejhezčích koutů v tý duši, jak to člověka posílí, jak vám to dá do toho života tu naději, kterou občas těžce hledáme.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Byla by to moc hezká tečka za našim povídáním, ale přece jenom ještě poslední téma probereme. Pokud jste poslouchala naše ranní vysílání, tak víte, že našim hlavním vysílacím tématem, tématem dne je nový typ trestu v naší republice, což je trest domácího vězení. Myslíte si, že by k němu měli soudci opravdu přistupovat a v jakých případech.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Tak tohle není moje parketa. Já o tom moc nevím, takže spíš jak zvnějšku. Řekla bych, že ano, protože pokud vím, tak věznice jsou přeplněné a u těch lehčích trestů by to bylo řešení a myslím si, že to jednak uleví těm věznicím a jednak možná i těm vězňům může pomoct k tomu, že ten trest ponesou, ono to taky není asi moc příjemné, když nemůžete nikam, já nevím samozřejmě, jaké jsou okolo toho podmínky, co to vlastně obnáší, takže tady jsem opravdu hodně na vodě. Ale obecně bych řekla, že asi je to dobrý trend a že by se to rozšiřovat mělo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam za nimi chodí pracovníci mediační a probační služby, kteří je sledují. Ale u nás je to tak, že soudci se docela bojí dávat domácí vězení, kontrolám právě nevěří. Těmto pracovníkům. A náramky, které by to měly všechno sledovat, tak ty prý zatím chybí. Tak otázkou jsou opět peníze a možná trošku větší vůle. Tak tímto naše povídání končíme. Hostem ve studiu Českého rozhlasu 2 Praha byla Táňa Fischerová. Jsem ráda, že jste přišla, přeji vám krásné dny a opět za měsíc v našem vysílání na shledanou.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Děkuju, na shledanou.