Jak to vidí Richard Hindls - 9. ledna

Va vaše dotazy čeká náš formulář nebo mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Prof. Richard Hindls
Vystudoval statistiku na VŠE, jako pedagog na VŠE začal působit v roce 1974. Od roku 1992 je vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE. Za zmínku stojí i to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý den a pěkný celý rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Nápodobně. Rok 2012 měl být podle původních odhadů odrazovým můstkem pro další ekonomický růst. Jenže se tak příliš nestalo. Jaký byl z vašeho pohledu, pane profesore?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Vy jste tam řekla slovo růst. Já si myslím, že to je takové magické slovo, které trošku provázelo ten rok 2012. Nejprve bylo jakoby trošku tabu, tak se jako stále hovořilo spíš o tom, aby rozpočty neměly příliš velký deficit, aby se prostě hospodařilo úsporně, aby se nevyhazovaly peníze a o tom slovu růst se tak jakoby trošku nemluvilo. Potom po nástupu pana prezidenta Hollanda ve Francii a po jejich první schůzce s paní Merkelovou, s kancléřkou německou vlastně se to slovo růst a prorůstová opatření začalo docela častěji skloňovat a dneska už prakticky všechny ty země, které se bohužel trápí trošku ekonomicky a patříme mezi ně i my, a dokonce dost, tak se tomu slovu růst jakoby přestaly bránit, ale všechna opatření, o kterých se začalo hovořit, podpora spotřeby, podpora investic, prostě a tak dále a na druhé straně samozřejmě úspory, zda našly tak živnou půdu, jak by se snad očekávalo, jak by hlavně bylo potřeba. V tomhle mi ten rok přišel trošinku zvláštní, protože přece jenom nastartování ekonomiky, a teď mám na mysli možná i světové ekonomiky, úplně nedošlo. Víme, že na sklonku roku se Amerika začala zase potýkat s tím, aby se nedostala do fiskální pasti, tak jsou ty věci takové trošku rozpačité. Člověk si klade samozřejmě otázku, už to trvá možná 3, 4, 2008, tak spíš 4 roky, kdy se ta situace zvrátí. Na mě to dělá trošku dojem, když to vezmu ze širších souvislostí, jako kdyby se od sebe začala vzdalovat politika a ekonomika. Ekonomika má samozřejmě svoje pravidla a svoje zákonitosti, ale teď hovořím v nejširším slova smyslu a platí to samozřejmě i pro naši scénu, někdy mám pocit, že politici vlastně svými rozhodnutími jakoby té ekonomice nestačí, nebo potřebám ekonomiky nestačí. Ta dluhová krize, o které se teď často hovoří, je právě taky často přisuzována rozmařilosti politiků, planým slibům vlastně už předvolebním nebo jakýmkoliv jiným, tak se mi zdá, že se ten příkop, a ona bohužel nejde ekonomika a politika od sebe oddělit, tak se mi zdá, že se ten příkop mezi ekonomií a politikou trošku prohlubuje a že ta rozhodnutí z té politické v té decizní sféře nikdy neodpovídají tomu, jak jsou nastaveny zákony a my dobře víme, že prostě zákony lidskou vůlí moc překonávat nelze, že ty prostě platí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč tedy ekonomika a politika, co způsobuje vlastně, že se od sebe vzdalují, jak říkáte?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak, když bych to měl říct úplně zjednodušeně ve dvou, třech důvodech, tak určitě jeden důvod je v tom, že politici ve snaze dosáhnout svých cílů, to znamená prosadit se v tom politickém boji, používají možná občas nefér argumenty nebo argumenty, které prostě ekonomika není schopná splnit, které ta ekonomika, které té ekonomice nevyhovují, to bych viděl asi jako jeden důvod. Druhý důvod se mi přece jenom zdá, že ekonomie je disciplína jako každá jiná, jako samozřejmě má jiná pravidla, jiné dobrodružství poznání než medicína nebo filosofie nebo, nebo chemie, ale ona má také svá pravidla a někdy vidíme, že se přece jenom v těch rozhodováních ta pravidla začínají ohýbat, trošku přetvářet, a to si ta ekonomie stejně jako žádná jiná disciplína líbit prostě nenechá. A tady nevím, zda také, a teď to zase myslím v tom nejširším slova smyslu, zda už vůbec odborná erudice těch politiků v oblasti práva třeba a v oblasti ekonomie je taková, aby prostě byli schopni v těch rozhodnutích nedělat chyby, nebo alespoň dodržovat ty základní pravidla, která v té ekonomii jsou. No a třetí důvod si myslím, že to je potom praktické provádění té politiky, protože přece jenom jedna věc je, jak to chcete udělat a druhá věc je, co se ve světě děje, jsou velcí hráči, jsou malí hráči. Pochopitelně ti malí hráči jsou na těch velkých hráčích velmi závislí, my to víme dobře od nás, protože jakýkoliv posun třeba v německé ekonomice, která je mnohem, mnohem větší než my a je nám blízká, je pár kilometrů odtud a má s námi velmi silné vztahy, vlastně po Slovensku, které je takovým naším tradičním partnerem, tak prakticky nejsilnější, tak pochopitelně každý závan větru ať už tím nebo oním směrem v těch velkých ekonomikách ty malé ekonomiky staví do určité role, která je pro ně vymezena poměrně úzce. Takže je těch důvodů hodně, ale já tam tohle to cítím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co podle vás, pane profesore Hindlsi, nejvíce dusí jaksi českou ekonomiku?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak v současné době určitě problémy růstu. Protože nemůžete do nekonečna, samozřejmě jsou lepší období tak, jako v našem životě, ve vašem ne, jsou období lepší a období horší a my ten růst prostě v tuhle tu chvíli nemáme. Dneska je sice, kolikátého, 9. ledna, za pár ani ne týdnů, protože už to bude otázka spíše dnů, budeme znát už aspoň předběžné výsledky ty základní odhady pro rok 2012 a ten růst bude prakticky nulový a když se podíváme zpětně na řekněme posledních 4, 5 roků, tak ta situace taková je a my se s tím růstem velmi trápíme. Na druhé straně zase můžeme být rádi, že třeba z oblasti rozpočtu a v oblasti veřejných financí v oblasti deficitu i schodku jsme na tom lépe než velká část jiných zemí, to nám zase dává určitý prostor, ale bohužel ta růstová strategie tady dnes úplně jasná není a je otázka, tady nejsem úplně, jak jinak bývám optimista, tak nejsem si úplně jist a i pro rok 2013 se to výrazně zlepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že bude inflace hlavním faktorem, který ovlivní to vnitřní ekonomické prostředí u nás?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Inflace je takový zvláštní prvek. Tak pochopitelně my se teď s inflací trošku trápíme, protože se nám mění daně, mění se nám směrem nahoru, ať už ty daně přímé nebo nepřímé a to pochopitelně bude klást určité nároky na ceny zboží, zvýšení DPH na 15 a 21 % nesporně, i když ne možná až v takovém rozsahu, jak se soudí, do našich peněženek zasáhne. My jsme teď v inflaci trošku na tom hůře než jsme na tom byli před nějakými 5, 6 lety, ale máme výkyvy a já jenom třeba pro zajímavost povím, že velká inflace byla i v roce 2008, byla dokonce přes 6 %, to bylo období, kdy jsme měli potíže nebo kdy byly potíže trošku na trhu potravin, výrazně vzrostla cena másla v tom roce, kdo si to ještě pamatuje, byly problémy s obilím, celosvětové problémy s obilím, došlo k výraznému nárůstu cen služeb ve zdravotnictví, došlo k nárůstu nebo částečné deregulaci nájemného, což se odrazilo ve výdajích na bydlení a na služby s bydlením spojené. Takže my jsme měli takové období, kdy jsme třeba v tomto roce měli tu inflaci vysokou, ale už o rok později jsme ji měli kolem 1 %. Takže tak trošku místo těch 6 v roce 2008. Takže tak jakoby trošku kolísáme. Pro letošek si myslím, že ty, že ta inflační křivka trošku pro nás nebude příznivá, protože přece jenom zvýšení daní a jakékoliv další zásahy do této oblasti už dneska jsou schváleny, jsou na stole a to pochopitelně k určité, určitému zvýšení cen povede. Na druhé straně samozřejmě spotřebitelé budou bojovat, budou bojovat snižováním své spotřeby nebo vyhledáváním kompenzací vzhledem k levnějším druhům zboží, a to samozřejmě ochladí potom domácí spotřebu a to tím pádem bude mít trošku negativní vliv na růst ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pan posluchač Jan se ptá, jestli končí doba silné koruny?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tam to si úplně nemyslím. Koruna se drží poměrně stabilně. Musím říct, že politika České národní banky je v tomhle tom ohledu velmi citlivá a velmi, velmi bych řekl důkladná. Česká národní banka hlídá korunu a ta silná koruna, dokonce nám teď trošku oslabila, takže z tohohle pohledu zase můžeme počítat a určitým výkyvem, ale já si dlouhodobě myslím, že koruna je relativně stabilní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S velmi netradiční úvahou přišel před 2 lety hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Blanchard, ptal se, zda by nebylo vhodnější mít o něco vyšší míru inflace než jsou 2 %. Toto číslo se vlastně ve vyspělých zemích včetně Česka stalo jaksi inflačním cílem. Co o tom soudíte?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Uvedu příklad z Japonska. Japonsko už dlouhodobě trpí deflací, v podstatě dokonce, když jsme se dívali nebo já jsem to někde zachytil kolem nového roku, když se tak jakoby jednotlivé země přihlašovaly ke svým problémům a ke svým výhledům, tak nevím, jestli to byl japonský předseda vlády nebo nějaký ministr hospodářství, právě hovořil o tom, že s deflací, to znamená spíše s poklesem cen a tím pádem s omezováním, určitým omezováním produkčních možností výrobců v Japonsku, nebo poskytovatelů služeb, se japonská ekonomika potýká už dlouhodobě. V Evropě tohle to úplně nehrozí. Já myslím, že Evropa spíše tlačí nebo spíše je vedena k vyšší inflaci, já uvedu zase příklad Francie, která také v určitém období, je to myslím 10, 12 let, měla dokonce deflaci, to znamená v určitém krátkém období, ne tak, jako Japonsko, ale v určitém krátkém období měla vlastně pokles průměrných cen, potom se i Francie dostala do takové té inflační spirály, dokonce v tu chvíli přestala, pokud si dobře pamatuji, plnit Maastrichtská kritéria v oblasti cenového vývoje nebo cenové konvergence. Takže je ten vývoj takový trošku pestrý. My, když bychom se podívali na náš vývoj, tak my v současné době stojíme nad takovým lehkým průměrem, zase tak špatně s tou inflací nejsme. Lehce to základní Maastrichtské kritérium nesplňujeme v současné době a zdá se, že ani pro rok 2013 to nebude jiné, ale není to zase nějaká tragédie a myslím, že v té inflaci jsme měli větší problémy dříve než je máme v současné době. Nicméně si myslím, že v roce 2013 se ta situace asi nepatrně zhorší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vidíte, vy už jste to teď řekl, Maastrichtská kritéria, podaří se nám letos splnit? Loni 2 ze 4 těch požadavků Unie pro přijetí eura jsme nesplnili.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My jsme v tlaku, my máme takový ten základní tlak na to, abychom splnili především ta kritéria teda stavu veřejných financí a konvergence ve stavu veřejných financí. V tomhle tom ohledu si myslím, že určitě splníme ten dluh, protože ten dluh u nás je stále hluboko pod 60 %, my ho máme něco lehce nad 40 %. Já si ovšem také pamatuju období, kdy jsme ho měli kolem 25, 28 %. Nicméně tím, že ten deficit nenarůstá tak rychle, tak ten dluh splníme. Pokud jde o deficit, to znamená ten rozdíl nebo to záporné, ta záporná hodnota v roční hodnotě deficitu státního rozpočtu vůči hrubému domácímu produktu, tam usilujeme velmi intenzivně o 3 %, teď jsme nad 3 %. Zhorší to samozřejmě také otázka církevních restitucí, pokud se už dá do pohybu, ale myslím si, že ještě lehce to kritérium letos nesplníme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Francouzská tisková agentura AFP napsala, že Slováci se 20 let po rozdělení s Čechy těší v eurozóně slušnému hospodářskému růstu, zatímco jejich čeští sousedé se potýkají s recesí a nechtějí evropskou měnu. Co podle vás rozdělení federace přineslo ekonomikám Česka a Slovenska?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My jsme byli jeden stát, ale paradoxně ty dvě ekonomiky měly poměrně velmi různý reliéf, poměrně velmi různý, různá, různé výchozí podmínky. U nás byl už vlastně dlouhodobě založeno z těch 70., 80. let daleko větší podíl takzvané finální produkce, to znamená vlastně dokončení té, těch výrobků nebo služeb a jejich vlastně cesta směrem ke spotřebitelům. Slováci v tomto ohledu byli daleko na tom hůře. Já jsem si na druhé straně všiml, že pochopitelně ekonomický vývoj je otázkou vývoje dlouhých desetiletí, třeba po 2. světové válce třeba v průmyslové produkci slovenská ekonomika představovala pouhých 10 % průmyslové produkce celé České, celého Československa tehdy. To se potom samozřejmě industrializací Slovenska a tak dále měnilo, nicméně ta základna, která na Slovensku byla, byla přece jenom výrazně nižší než byla u nás a Slováci potom přece jenom měla tempa růstu vyšší, prakticky je mají vyšší i teď. Měli takové velmi světlé období zhruba před 10 lety, kdy dosahovali i dvouciferných temp růstu hrubého domácího produktu, já teď nechci ani posluchače ani nikoho dalšího nějakým způsobem unavovat, do jaké míry je hrubý domácí produkt skutečně takovým vypovídacím ukazatelem o tom, jak se nám žije, tak připusťme tedy tu alternativu, že prostě je to nějaká míra výkonnosti a přidaných hodnot v té ekonomice a v tom Slováci na tom byli opravdu lépe. Z druhé strany je ale potřeba říci, že oni mají větší problémy, než třeba my s nezaměstnaností, to přetrvává, dokonce bylo i v těch tučnějších slovenských letech ta nezaměstnanost měla výrazně dvouciferné číslo, pohybovala se někde až kolem 14, 15 %. To je hodnota, kterou třeba česká ekonomika nikdy nepoznala. Takže nedá se jednoznačně říci, všichni jsou lepší, všichni jsou horší. Svět není černobílý, v něčem lepší jste, v něčem lepší nejste, ale já přeju Slovákům, aby se jim opravdu dařilo a teď se dá říci, že i v těch růstových charakteristikách, kterými jsme před 10 minutami začínali, tak jsou na tom Slováci momentálně lépe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Letos nás čeká několik změn, které se odrazí v našich rodinných rozpočtech, zejména zvýšení daně z přidané hodnoty nebo daně z převodu nemovitosti. Jak vy vidíte ten výhled? Vůbec, kdybychom se podívali na čem většina domácností šetří, jaký je trend?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak na něčem se šetřit dá, na něčem se šetřit moc nedá. Takové ty klíčové prvky, které vlastně ten náš, řekněme, spotřební koš nebo strukturu našich výdajů v domácnostech ovlivňují, tak ty klíčové prvky jsou samozřejmě potraviny. V současné době se vlastně podíl potravin v našich výdajích pohybuje někde těsně pod 20 %, tak je to prakticky téměř pětina nebo, nebo něco mezi pětinou a šestinou. Poměrně velký rozsah výdajů máme v současné době za bydlení, ten činí prakticky čtvrtinu našich výdajů. Když se podíváme na výdaje za bydlení, tak jsme na tom dokonce v tom procentuálním vyjádření, to znamená v tom podílu na celkových výdajích zhruba 25 %, výrazně hůře než celá řada zemí, kde se soudí, že bydlení je drahé. Z hlediska samozřejmě toho, jak se bydlí ve Francii, je bydlení ve Francii nebo v Německu podstatně dražší než u nás, ale z hlediska toho, kolik procent vlastně z vaší, mojí peněženky nás to bydlení stojí, tak my na tom s těma 25 % je opravdu se kdovíjak dobře nejsme. Je to dáno především tím, že u nás je ještě stále velký podíl nájemního bydlení, to znamená, že vlastně vedle všech služeb, odvoz odpadků, je to elektřina, prostě topení, platíte také nájem tomu, kdo ten byt vlastní. V tom se trošinku tak jakoby u nás ještě odráží ta stará vlastnická struktura bydlení, jak jsme na ni byli zvyklí dříve. To jsou dvě velmi výrazné položky a tyhle ty položky v těch uplynulých letech, už jsem tady hovořil o roce 2008, zaznamenaly poměrně velký růst. Já jenom třebas povím, že v oblasti potravin ten růst byl nadprůměrný a je prakticky nadprůměrný ve většině let, to znamená, že potraviny nás nebo v růstu potravin nás, nám ty výdaje nám jdou rychleji než celkové výdaje, podobně v tom bydlení. Poměrně výrazně u nás stoupají, i když ta váha není velká, výdaje na zdravotnictví. My průměrně teď dlouhodobě měníme vlastně strukturu financování, ale stále větší míře se my jednotlivci podílíme na poskytování nebo na úplatě za poskytování zdravotnických služeb. Jenom třeba pro zajímavost, v tom roce 2008 vzrostly ceny, průměrné ceny ve zdravotnictví o 31 %, tam to zavedení poplatků prostě a tak dále, je jiná úhradová vyhláška, takže tyhle ty věci jsou u nás trošku třeba jiné, než jsou v zahraničí. Mimochodem v těch podílech zdravotnictví v porovnání se světem je Česká republika anebo porovnání s ostatními zeměmi, jsou ty rozdíly velmi značné, protože způsob financování zdravotnictví je v jednotlivých zemích velmi rozdílný, na rozdíl třeba od potravin nebo něčeho podobného, takže se tady můžeme dočkat samozřejmě určitých překvapení. Na druhé straně zase zdravotnictví se v tom spotřebním koši tak, jak je u nás dneska nastaven, podílí pouze 2,5 % přibližně, takže to není zase tak výrazné číslo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Překvapila vás nějaká položka, pane profesore, v těch výdajích nebo zaskočila, s čím jste nepočítal ...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem si udělal takové srovnání za posledních asi 10 let nebo 11 let. Tam je docela zajímavé vidět, těch komoditních skupin je 12, tak je dneska svět nastaven, prakticky od roku tuším 2000 nebo 2001, aby se vůbec tyhle věci mohly porovnávat, tak se v těch jednotlivých zemích ty výdajové skupiny sjednotily, je jich v tuhle tu chvíli 12 a jsou to potraviny, alkoholické nápoje, odívání, bydlení, zdraví, školství, doprava a tak, jak žijeme prostě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dovolená také.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... dovolená také samozřejmě, cestovní ruch. Tam jsem si všiml, že třebas v těch potravinách bývají velké výkyvy. Na druhé straně jsme poměrně zemí, která má dost vysoký růst cen v alkoholických nápojích a v tabáku. Je to prostě pořád taková položka, která, tak vím jak jsme na tom se spotřebou alkoholu, prakticky dominujeme ve světě, takže to se samozřejmě odráží v té cenové politice, nastavení spotřební daně. Zajímavý je třeba průběh v poště a telekomunikacích. To mě tak docela zaujalo, kde po období poměrně vysokých růstů z počátku tohohle tisíciletí, roky 2001, 2002, 2004 teď přišel útlum. Ono to asi souvisí s tím, že přece jenom se změnila struktura požadavků na telekomunikace, daleko více SMSkujeme a daleko, což samozřejmě také platíme, daleko více možná komunikujeme přes počítač a přes vlastně třeba sociální sítě a méně asi už chodíme na poštu s dopisem a podobně. Takže to se samozřejmě v těch cenách také odrazilo. Poměrně zajímavý je také vývoj, když jste se na to ptala v oblasti cestovního ruchu. Tam spíše se nám ty věci začínají zlevňovat, tam není velký tlak na to, protože ta nabídka je veliká, lidé také samozřejmě v období, kdy přišla krize, tam ta změna našla, nastala právě po roce 2008, začli na těchle věcech trošku šetřit, protože přece jenom asi drahá dovolená pro každého už dneska není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka pro vás, prostřednictvím formuláře na webu Dvojky. "Soudci se domáhají zvýšení platů určitým násobkem průměrného platu v České republice." Pan posluchač se táže, zda v základu pro výpočet průměrného platu jsou také započteny platy soudců?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, samozřejmě, že jsou, protože není žádný důvod vyjmout žádnou profesní skupinu. V podstatě my dneska průměrnou mzdu stanovujeme dvojím způsobem, takže máme vlastně jakoby trošku, jednu stanovuje Český statistický úřad, druhou ministerstvo práce a sociálních věcí. Ty dvě hodnoty se od sebe o pár stovek korun liší, je tam i odlišná metodika, nebudu s tím teďko zatěžovat, ale pochopitelně není žádný důvod, aby některá profesní skupina, jako jsou třeba soudci, učitelé nebo pracovníci v kultuře a v rozhlase byli vyjmuti, tak tomu samozřejmě není. Pochopitelně, že ten průměr každého z nás tam, nebo ten platový, platová politika každého z nás nějakým způsobem ten průměr ovlivňuje, čili soudci si sami ovlivní samozřejmě i tu základnu, ale jejich podíl bude velmi nízký.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Další otázka od pana Jana. "Domníváte se, že tento systém ekonomie, jaký vidíme v této zemi, má budoucnost? Bude a může s vůbec rozvíjet, když uvážíte úpadek podpory vývoje a rozvoje, i když samozřejmě jako každý ekonom můžete jen hádat?"

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak jak už jsem říkal na začátku, ekonomie má svoje pravidla. Prostě svoje nepřekročitelná pravidla tak, jako je mají všechny ostatní disciplíny ve světě, ve kterém žijeme. Řízení ekonomie je poměrně velmi komplikovaná věc. Já si zase nemyslím, když se podíváme historicky zpátky, my žijeme poměrně relativně krátký úsek z hlediska světových dějin, jsme tady několik desítek let každý z nás, ekonomie prochází nejrůznějšími cykly, nakonec je to taková základní vlastnost ekonomie, procházet cykly, teď v těch posledních letech nežijeme nejlepší období. Měli jsme období samozřejmě mnohem lepší, to platí pro celý svět. Já si zase nemyslím, že, a zveličujeme samozřejmě nebo vidíme ten svět pohledem toho, jak žijeme dnes a co nás dneska trápí a objektivně nás to trápí, to je potřeba říci, ale já si zase nemyslím, že by tahle situace byla trvalá. Spíš mě u té ekonomie trápí, kromě toho, co jsem tady říkal, takový ten trošku rozdíl mezi ekonomií a politikou, jako je, jakési pokulhávání té politiky za potřebami ekonomie, tak je ještě druhá věc, která je možná ještě mnohem horší, to jsou zvětšující se rozdíly ve světě. To si myslím, že je daleko asi horší situace než to, jestli teď budeme DPH takové nebo jiné. Ale přece jenom, když se podíváte, že už dnes téměř miliarda lidí žije na hranici existenčních nebo dokonce hluboko pod nimi, existenčních podmínek, že se prostě taková ta, já nevím, tvar písmene U prostě na jedné straně je roste podíl těch, kteří se mají opravdu dobře a teď nemyslím ani jednotlivce, ale celé země a těch, kteří se mají spíš čím dál tím hůř, to mi přijde z hlediska světového vývoje velmi nebezpečné, protože to se samozřejmě může promítnout do politiky, může to vést k určité explozi, protože už těch lidí už jsou sta miliony, to nejsou, to nejsou jednotlivci a to si myslím, že je v té ekonomii z hlediska dlouhodobějšího výhledu větší problém než to, jestli se vymaníme z růstových potíží teď nebo za rok nebo za dva roky. Protože my se z nich nakonec vymaníme, ale nevím, jestli ten chudý svět nebude ještě o něco chudší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je váš výhled? Nebo, co myslíte, jak se nám bude dařit v ekonomice? Co nás čeká v letošním roce?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že trošku se promítnou ty problémy ještě z minulého roku. Myslím si, že ten základní problém, kterým je dneska růst, že se příliš nastartovat nepodaří. V tomhle ohledu nejsem, jak jsem už říkal, většinou bývám považován za optimistu, tak v tomto případě úplně optimista nejsem, myslím si, že ten růst se bude opět pohybovat někde kolem nuly, spíše se v tomhle ohledu dívám na to, co se děje okolo nás, protože třebas ty některá ta opatření, která jsme přijali, máme velmi nízké úrokové sazby, už prakticky téměř na dolní hranici, už prakticky mají velmi omezený vliv na růstový potenciál ekonomiky, spíš to stále odvozuji od toho, co se bude dít v Německu, ani v Německu ten výhled v tuhle chvíli není úplně nejlepší pro rok 2013, nebo vůbec v Evropě řekněme, a to vidím jako takové kritérium skoro nejdůležitější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme to společně sledovat s profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Děkuji.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také děkuji a přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vám také. Zítra se budu ptát komentátora pana Jana Petránka. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.