Jak to vidí Richard Hindls - 4. ledna

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls, dobrý den.
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak snášíte to neobvykle teplé lednové počasí? Nemá být v zimě zima? Tohle je spíš apríl.
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
Já jsem, když jsem byl mladší, tak mi zima nevadila, přiznám se, že asi už nemám takový krevní oběh, jaký jsem míval, tak dneska už docela mi vyhovuje to, že je takhle mimořádné teplo. Ale dřív mi to opravdu nevadilo, teď jsem skoro radši, že ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nestěžujete si.
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
... že, no rozhodně si nestěžuji. To je enormní ale.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Koncem roku hlavní hygienik předpovídal, že v polovině ledna nastoupí epidemie chřipky. Letos nově se epidemie označuje nebo epidemií označuje stav, kdy počet nemocných překročí 1700 na 100 tisíc obyvatel. Dřív to bylo 20 tisíc. Jak se na to díváte jak statistik?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
My jsme kdysi a Michael Vít tenkrát u toho také byl, je to 5 let, jak jsem zjistil, my jsme kdysi společně s lidmi z naší katedry a z katedry matematické statistiky a pravděpodobnosti matematicko-fyzikální fakulty byli vyzváni, abychom se pokusili vytvořit jednak model šíření chřipky a jednak model jeho, nebo té chřipky ekonomických důsledků. Mě to tenkrát velmi zaujalo, jakkoliv jsem už v té době byl děkanem a neměl jsem příliš mnoho času, ale podařilo se nám dát dohromady takový malý tým, kde jsme získali s pomocí ještě Národní referenční laboratoře pro chřipku data. To bylo takové to období, kdy se hodně hovořilo o SARSu, bylo to v roce 2005 a SARS byl myslím o rok nebo o dva roky dříve, kdy se hodně hovořilo o nástupu nejrůzněji mutujících virů. Já nejsem lékař, tak nedovedu přesně už popsat ty věci a ty souvislosti, ale vytvářely se prostě takové scénáře, co by se stalo, kdyby skutečně byli, ta chřipka dosáhla určité hranice. Teď jste hovořil o tom, že se ta hranice snížila, padlo tam slovo epidemie, tam se už hovořilo i o variantě pandemie, to už je případ, kdy je 5 tisíc nemocných na 100 tisíc obyvatel. A my jsme tenkrát vytvořili takový model pro českou ekonomiku a pro českou populaci. V podstatě ten model šíření chřipky je znám. Jsou to, je to, teď nechci unavovat posluchače, je to systém třídy firenciálních rovnic, které vymysleli pánové McCormeck a McCandry, ale my jsme se pokusili je aplikovat na česká data. Tam nám právě tenkrát pomohla Národní referenční laboratoř, protože u nás ty chřipky, takové ty významné chřipky byly kolem roku 1919, 1920, už si nepamatuji z té doby, kolik mrtvých tenkrát bylo, potom velká další epidemie byla myslím 1957, nebo 58, a potom 1968, 69 to byla taková ta velká zima, kdy napadlo obrovské množství sněhu už někdy v polovině listopadu nebo na konci listopadu. My jsme to naplnili do toho modelu, ten, to dělali spíš ti kolegové pan profesor Štěpán za Matematicko-fyzikální fakulty a vytvořili jsme ten model a potom od nás paní profesorka Hronová a někteří další lidé jsme se ujali toho ekonomického zhodnocení. No a snažili jsme se odhadnout, co by to všechno znamenalo, kdyby skutečně ta chřipka měla nastat. Já jsem velice rád, že ten model ještě nikdy nevešel v platnost, protože stále se každý rok slýchá o tom, že by to mohlo přijít a právě to teplé počasí asi nějakým problematickým příkladem je. Vytvořili jsme taková pásma podle toho, jaké povolání máte, jak moc jste ohrožen. Předpokládali jsme, že ta chřipka trvá 5 dní, jako základní nemoc, pokud nenastanou komplikace, nepočítali jsme s rekonvalescencí, počítali jsme s 5-7 dny pracovní neschopnosti a v jednotlivých profesních skupinách jsme stanovili, to už byla spíš ta práce nás ekonomů, jsme stanovili pravděpodobnosti toho, že se nakazíte, jak dlouho potom budete nemocní, tam se potom dosazovali ty diferenciální rovnice, nebo řešení těch diferenciálních rovnic a tím jsme vytvořili ten model. A vyšla nám taková situace, že kdyby došlo skutečně k nejhoršímu, že by skutečně ta pandemie, čili ne epidemie, ale pandemie, zasáhla českou populaci a českou ekonomiku, tak nám vyšlo, že by to mohlo vést ke snížení v tom roce tvorby hrubého domácího produktu někde kolem 1,5 %. Samozřejmě mohli bychom měnit ty parametry, my jsme předpokládali určitý stupeň nakažlivosti té nemoci, ten samozřejmě je velmi volatilní, je velmi variabilní. Předpokládali jsme ty různé skupiny, nejvíce postižené skupiny, kde by to ohrozilo hospodářství, byly především tam, kde přicházíte holt do styku s lidmi, to znamená městská doprava a nebo vůbec veřejná doprava, ale především městská, protože řidiči třeba ve vlacích nebo v autobusech jsou přece jenom oddělenější od cestujících, než v tramvaji, zařadili jsme tam profese jako jsou lékaři, kteří jsou zejména ti prvolinioví lékaři, kteří by byli velmi ohroženi, potom obranné složky, protože tam také je každodenní kontakt. A takhle jsme postupně rozklasifikovali ty informace a tak jsme došli prostě potom k tomu modelovému výpočtu, jak by to asi mohlo být. Ale znovu říkám, jsem rád, že ten model nikdy nebyl použit, nebo že snad na něj nedojde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ona se taková situace asi velmi obtížně modeluje. Tím hůř ještě přenáší třeba z jiné země, protože já jsem četl, že údajně, když v Mexiku měla být ta takzvaná prasečí chřipka, tak to snížilo HDP této země asi 4 %. Nevím, jestli to byl odhad, nebo reálné číslo. Ale tam hraje roli i třeba cestovní ruch, který byl fatálně poškozen, protože tam zkrátka lidé přestali jezdit, i když nic tak zlého se v Mexiku nedělo. Toto jste také zohlednili, že třeba při pandemii chřipky by se de facto zastavil cestovní ruch, ten aktivní tedy?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
Ano, my jsme měli dokonce v těch pásmech, já si ještě ta čísla, musím si oživil, my jsme ta nejvíce ohrožená místa měli právě městskou dopravu, nikoliv tedy celkovou dopravu, ale městskou dopravu, potom jsme měli jako velmi ohrožená, nejohroženější situaci právě praktické lékaře a obranné složky, nebo záchranný systém, který by sám mohl být napaden při časném kontaktu. To byla ta první úplně nejvíce ohrožená linie. V té druhé linii jsme právě měli ubytování a cestovní ruch. Měli jsme tam dopravu, potom tu, toho meziměstského charakteru. Měli jsme tam právě také velmi často prodavače, měl jsme tam učitele, protože učitel sám o sobě, pokud onemocní, tak samozřejmě onemocní pouze on a nebo jeho nejbližší příbuzní, ale bohužel by to vážně narušilo výuku. Čili ty menší děti by potom samozřejmě musely zůstat doma svými rodiči nebo prarodiči, nebo něco podobné, až takhle jsme dalece modelovali situaci. Nevyšlo nám to ohrožení v takové výši, jako v Mexiku. Neznám tu situaci v Mexiku. Ale přece jenom my jsme úplně ekonomicky úplně jinak postavená země. A takhle jsme tu situaci modelovali, pro mě to bylo takové zajímavé, že jsem si uvědomil, jaké jsou proporce mezi jednotlivými profesemi, kolik kde je zaměstnaných lidí. Třeba jenom pro zajímavost ve vzdělávání u nás pracuje něco přes 300 tisíc lidí, tak samozřejmě jiná situace je potom, když jste učitelem na vysoké škole a jiná situace, když jste učitelem na základní škole. Pak byly skupiny, které byly minimálně ohroženi, to byli třeba pracovníci muzeí nebo něco podobného. Až takhle jsme v tom modelu docházeli daleko.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle Státního zdravotního ústavu spíš počet onemocnění teď ve skutečnosti klesá. Nejsou ale takové predikce, myslím kdy a jak ten vir udeří, snahou přimět lidi, aby se nechali očkovat? Mám dojem, že zatím jsme k takové prevenci spíš vlažní.
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
To je samozřejmě možné. Já jsem nedávno četl, že myslím, že 4 % jenom z nás se nechali očkovat proti chřipce, ale tím, že jsem se stýkal se špičkovými odborníky v té době a také samozřejmě s hlavním hygienikem a podobně, tak jsme vlastně přišli na to, nebo já jsem se tenkrát dozvěděl, protože nejsem odborník, že očkování proti chřipce je samozřejmě velmi problematické, protože ten virus mutuje. Takže ona ta chřipka žádný rok není úplně stejná, že vlastně se očkujete proti určitým, vím, že si pamatuji, že byly tři kmeny, A, B, C, už to tak nechci teď zacházet do podrobností, abych teď tady lékaři, kteří nás třeba poslouchají, nějakým způsobem neohromoval svými neznalostmi, ale vím, že to, že jsme se zabývali i tímto a že tam právě byla taková častá situace toho, že ten vir může zmutovat právě ty epidemie mexická chřipka, prasečí chřipka, tenkrát SARS, že může dojít k tomu, že se ty věci nedají úplně predikovat, že to, co se stane s tou, s tím virovým jádrem nebo s tím buněčným jádrem toho viru, že se může každý rok trošku měnit a tudíž se očkujete proti tomu, co bylo trošku, ale znova říkám, nejsem lékař a nechci se k tomu nějak moc jaksi stavět.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže vám vyšlo tedy, že zhruba až 1,5 % by mohlo klesnout HDP, tedy hrubý domácí produkt. Já se k tomu vracím proto, že teď se hodně diskutuje o nastavení státního rozpočtu pro tento rok, jestli ekonomika se dostane na nulu, nebo bude klesat. My už jsme o tom mluvili. Ale teď máme aktuální čísla, protože víme, že státní rozpočet v roce 2011 skonči ve schodku skoro 143 miliardy korun, plán počítal teda s deficitem 135 miliard a jak víme, tak důvodem toho vyššího schodku byly potíže při čerpání z evropských fondů, to myslím, že je velmi aktuální téma. Jak vy to hodnotíte ze svého pohledu?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
No, samozřejmě, že ta situace není lehká, my jsme naštěstí mezi těmi zeměmi, které samozřejmě také musí řešit svoje problémy, ale řeší je mnohem úspěšněji, než celá řada jiných zemí, jako jsme ekonomikou třeba slabší, než je Francie, nebo jsme ekonomikou menší než je Itálie, ale zdaleka nejsme v takových problémech. Ukázalo se, že, a co já si spíš vždycky říkám, že každá ta krize má v sobě, nebo měla by mít v sobě určitý očistný mechanismus. Když se podíváme na problémy, které ještě nesouvisely s tím, co jste teďka říkal, to znamená na problémy hypoteční krize, nebo pak té celkové světové ekonomické krize z roku 2007/2008, tak vedly vlastně k odumírání některých bank a některých neproduktivních činností i v oblasti třeba hypoték došlo k oslabení stavebnictví, každá krize má v sobě tenhle ten mechanismus. A nás učili ve školách a takhle ta krize je samozřejmě jiná, je to spíš fiskální krize, není to přímo krize finanční, jako byla ta první, ta nedávná 2007, 8, 9, a ona také má v sobě očistný mechanismus. To jaksi vede k tomu, že by se skutečně ty země, které se tak rychle dokázaly zadlužit, měly svými dluhy zabývat. Že to není lehké, vidíme dneska na případu Itálie, vidíme to na případu Řecka, Španělsko se možná trošku potýká samo se sebou. Zaslechl jsem, že španělská nezaměstnanost už se vyšplhala téměř ke 24 % v těchto dnech. Takže to, že si vlastně z té krize odneseme ponaučení, že se nedá ujídat z druhého talíře, že se nedá žít úplně do nekonečna na dluh, si myslím, že je velmi dobrá zpráva, jakkoliv každé léčení něco bolí. Já si pamatuju polovinu 90. let, když se u nás chtěl přijmout zákon, že se prostě na dluh nežije a že deficit bude nulový ve státním rozpočtu. Třeba, když se rozpadala republika v roce 93, tak český deficit byl kladný. Nebo už to nebyl vlastně deficit, my jsme měli kladné číslo v saldu státního rozpočtu. Jako Česká republika, už myslím ta rozdělená. Potom přišlo období, kdy se dokonce říkalo, že se prostě přijme zákon někde kolem roku 95, 7, pokud si dobře pamatuji, že se přijme zákon, ve kterém se prostě stanoví, že rozpočet nesmí mít záporné saldo. No, pak se ty situace vyvinuly nějakým způsobem jinak, ale my přece jenom jakkoliv jsme dneska někde na hranici veřejného dluhu kolem 40 % a tak, jak slýcháme někde kolem 4 % deficitu státního rozpočtu, tak pořád patříme k těm lépe stojícím a také lépe hodnoceným. Na druhé straně já nepřeceňuji tyhle, řekněme v uvozovkách pozitivní zprávy, protože v současné době těch pozitivních zpráv příliš mnoho není, ale já je zase nepřeceňuji, protože my jsme ekonomikou příliš malou a samozřejmě, že jsme příliš závislí na tom, co se děje u nás, takže co se děje okolo nás, takže v Německu hlavně, nebo vůbec okolo nás. Takže z tohohle pohledu zase jsme, bych řekl, když použiju to první téma, jsme náchylnější k infekci než třeba velké ekonomiky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se často mluví, když jste se zmínil právě o těch dluhopisech, o zvyšování výnosů státních dluhopisů té, či oné země, a pro mnohé to může být matoucí. Možná bychom měli vysvětlit, že tady platí nepřímá úměra, že čím jsou výnosy dluhopisů nižší, tak pro tu danou zemi vlastně lépe. Proč se vlastně třeba za tu psychologickou mezní hranici považuje asi 7 %?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
Já si to také příliš tohle dobře vysvětlit neumím, zřejmě to bude souviset s nějakým nastavením úrokových sazeb a obecně s fungováním finančních trhů, ale je pravda, teď to bylo krásně vidět na případu Itálie, kde se o té 7% hranici hovořilo, že vlastně Itálie jako ekonomika potřebuje peníze, potřebuje je od těch, kteří si mají dluhopisy koupit, čili poptává ty peníze a to samozřejmě je klasický ekonomický zákon cenu těch peněz zvyšuje, čili vede to ke zvýšení úroků. To znamená oni vás, mě, nebo já nejsem Ital, vy také ne, ale ti, kteří si ty dluhopisy koupí, tak vás vlastně jakoby lákají těmi vyššími procenty. Současně samozřejmě je v tom i skrytá jakási past, protože ty úroky někdy musíte splatit, nebo vám je vyplatit a ten stát splatit, takže samozřejmě je to velmi ošidná situace, protože 7 % už je opravdu docela dost. Asi je pravda, že v posledních dnech se Itálii už podařilo výrazně snížit od dva, nebo více než 2% body tu úrokovou sazbu, už se dostala někam, ale stále v těch dluzích je. Itálie je dneska třetí největší ekonomikou v Evropě, má dluh řekněme na úrovni 120 %, to už je docela hodně, to myslím po Řecku druhý nejvyšší dluh v Evropě a jeden z nejvyšších na světě. Jenom pro zajímavost třeba Japonsko má dluh 220 %, ale má hodně úspor. Takže z tohohle pohledu je tahle ta věc velmi citlivá, ale je to vztah ceny peněz, poptávky, nabídky a ten, kdo peníze potřebuje si vypůjčit, tak za ně potom musí platit vyšší úrok.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká Richard Hindls, náš dnešní host. Vstoupili jsme do nového roku 2012. Nezaznamenal jsem příliš komentářů k tomu, že by se někdo vracel třeba k rozdělení federace, protože k tomu došlo vlastně 1. 1. 2000, no, co to říkám, 93. Tak, takže už to bude skoro 20 let bezmála. No, co podle vás přineslo to rozdělení ekonomikám Česka a Slovenska?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
No, my uzavíráme vlastně druhou dekádu, takže asi se o tom bude hovořit v průběhu toho roku, že se završí 20 let od tohoto rozdělení. Tak je to taková zajímavá věc. Ono to má asi mnoho aspektů. Ty čistě ekonomické aspekty, aspekty asi i emotivní, protože třeba můj otec byl Slovák, takže samozřejmě vnímal asi každý z nás trošku jinak tu situaci. Zajímavé je také je, že jsme se vlastně přes rozdělení republiky a potom následný vstup do Evropské unie dostali k tomu, že jsme vlastně téměř opět jeden stát, mně to připomnělo takovou velmi kuriózní situaci. Já jsem se těsně po rozdělení republiky někdy v létě roku 93 vracel z nějaké konference autem a přes Makov a Bumbálku za Žilinou nahoru a potom na hranice a na Olomouc a řídil jsem a tenkrát vlastně jsem přijel na hranice, kde se nikdy žádné hranice nekonaly, no a zastavil jsem, protože tam byla jakási bílá čára a vypnul jsem motor a způsobně jsem čekal. No a protože nepřicházel žádný celník, tak jsem po krátké době ten motor zase nastartoval a rozhodl jsem se, že vrátím do své mateřské země, to jest do Česka. V tu chvíli se objevil jakýsi celník, nasazoval si pásek, pistoli, čepici a křičel: Stát, stát! To mi přišlo velmi zvláštní ta situace, protože jsem si vlastně nikdy nemyslel, že by se Makov a Bubálka nedaly přejet úplně bez problémů. No, naštěstí vznikla Evropská unie, tak už to zase neplatí, už tam žádný takový celník není a musím říct, že on byl velmi nepříjemný, že on to považoval, že já snad chci nějak načerno se dostat domů nebo nevím. Přišlo mi to strašně zvláštní, ještě v takové té emotivní době, kdy ne každý byl úplně srozuměn s tím rozdělením. Názory se na to asi do dneška budou lišit. No ale to nebyla ekonomická debata. A pokud jde o tu ekonomiku, tak samozřejmě ta startovní čára vypadala úplně jinak u nás a vypadala úplně jinak na Slovensku. Česká republika měla poměrně velký podíl finální výroby, řada výrobků se prostě dokončovala a vyvážela potom od nás a Slovensko mělo trošku úplně jinou strukturu průmyslu. Jenom třeba pro zajímavost v tom roce 93 my jsme měli záporné tempo růstu, necelé 1 %, Slováci více než 4 % záporného růstu. Pokud jde třeba o míru nezaměstnanosti, ta se u nás pohybovala pod 4 % a na Slovensku byla více než 14 %. Tak už z toho je vidět, jak různé ty ekonomiky byly, inflace u nás byla tenkrát 20 %, to byla velmi vysoká inflace, zatímco na Slovensku byla o něco ještě více, byla přes 23 %. To se postupně trošku změnilo. Slovenská ekonomika potom šla vyššími tempy, než jsme šli my, zejména v těch kladných, my jsme na tom také nebyli špatně v těch letech 2006, 2007, 2008, ale slovenská ekonomika dokonce, pokud mě paměť nemýlí, v těch, v té polovině minulého desetiletí kolem roku 2005, 2007 měla vůbec nejvyšší tempa v Evropě. Svým způsobem se, svým způsobem se dotáhla, zlepšila svoji pozici v nezaměstnanosti, i když v té nezaměstnanosti stále vlastně na Slovensku zejména v některých oblastech výrazné problémy přetrvávají. Zajímavé, co možná, teď abych nehovořil tak zase obecně, nebo v příliš těch ekonomických kategoriích, co je docela zajímavé je vývoj inflace a vývoj cen. Na Slovensku vždy bylo samozřejmé, a mezd vzájemný poměr mezd, na Slovensku vždy bylo trošku levněji než u nás, ale teď se trošinku ta situace obrátila. Všichni, kdo asi všichni jezdíme často na Slovensko, tak víme, že se docela vyplatilo přejet hranice a benzín si koupit tam, teď už to tak úplně není. Já myslím, že ta cena se úplně vyrovnala. Je to tak, že u nás se ceny zvýšily za poslední zhruba desetiletí asi o pětinu, zatímco na Slovensku o 40 %. Takže je vidět, že se to dotáhlo. Co mi přišlo docela zajímavé, když já se tak rád občas hrabu v některých číslech, mzdy. Dobře Slováci mají mzdu v eurech, my ji máme dneska, nebo stále ji máme v korunách, vždycky se říkalo, že slovenská, česká koruna se vznikla měnová a celní unie v roce 93 při tom rozdělení tenkrát zhruba vydržela ta měnová unie asi jenom 5, 6 týdnů, jestli si dobře pamatuju, asi, kdo jsme starší si to všichni dobře pamatujeme, pak se kolkovaly peníze a pak vlastně Pavel Kysilka nebo bankovní rada, dneska generální ředitel České spořitelny vlastně rozdělil tu měnu a nebo ne jenom on a postupně vlastně se přešlo na českou korunu a slovenskou korunu a slovenská koruna tenkrát velmi rychle devalvovala, někam na úroveň asi 80 halířů proti české koruně, 20% devalvace a pokud si to dobře pamatuji. No a došlo k tomu, že se začal vyvíjet odlišně vztah mezd a tam je docela zajímavé, že za těch 20 let se zhruba ten poměr o co jsou české mzdy v průměru vyšší, než slovenské mzdy, to je něco o 20-25 % nezměněn. To mi přijde docela zajímavé. Jakkoliv ty ekonomiky se vyvíjely odlišně, tak slovenská mzda je zhruba o těch 20-25 % nižší než česká mzda po všech těch přepočtech, teď nechci tady prostě, našly by se tam mouchy v tom, co teď říkám, ale nechci teď zacházet do těch přepočtů a do parity kupní síly, ale prostě ta česká ekonomika ve vztahu mzdovém ke slovenské se vyvíjí pořád stále stejně. Přitom je třeba zajímavé, že na Slovensku je větší diferenciace mezd než u nás, nepatrně, ale je.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přechod na euro prošel na Slovensku hladce. Bylo výhodou právě ta zkušenost s odchodem od československé koruny?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
Tohle je strašně těžká věc. Kdybych chtěl být teď jízlivý tak řeknu, tak my máme schopnost rozdělit měnu nebo máme s tím docela dobrou zkušenost přes všechny peripetie, které tenkrát byly, tak teď bych někde už taky bylo napsáno, bychom dokázali oddělit zase euro třeba někde, ale tak ale já teď nechci být jizlivý v tomhle slova smyslu. Nevím, jestli ta zkušenost v tom úplně hrála roli, protože Slovensko přistupovalo k eurozóně zhruba 10, 12 let později, než se rozdělil stát a ona pak slovenská ekonomika prošla docela zajímavým vývojem včetně těch kladných čísel, o kterých jsem hovořil a musela se právě vzhledem ke struktuře, jako ekonomika česká, slovenská a československá měla, tak se musela samozřejmě postavit také na vlastní nohy, což se jí myslím docela povedlo, podařilo se tam zvýšit i ty mzdy, podařilo se ovšem také nastartovat nebo rozjet trošku inflaci. Nevím, jestli Slovensko patří mezi úplně mezi ty země, které nejvíc postihla dneska krize v eurozóně, asi to Slovensko není úplně na chvostu s tím by se dokázalo některým věci vyrovnat. Já si myslím, že provedlo celou řadu moderních prvků. Slovenská ekonomika v těch posledních 5, 7 letech, a to možná asi bylo důležitější, než to, jestli byly ty zkušenosti s oddělením měny nebo nebyly při zavádění eura.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Euro má 10 let. To výročí se neslavilo nějak halasně. Ale šéf francouzské centrální banky Christian Noyer tvrdí, že po vyřešení dluhové krize by se mohlo stát do 10 let hlavní světovou měnou. Je to přílišný optimismus?
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
No, mám-li být úplně upřímný, já bych to úplně nevylučoval. To samozřejmě je těžko teď nějakým způsobem prognózovat. Tam je tolik faktorů, že se asi také můžeme bavit o tom, jestli vůbec euro za 10 let bude a nebo jestli bude, nebo to jsou zřejmě dva extrémní pohledy. Mně to přijde takové přirovnání 10leté dítě je velmi citlivý organismus, takže euro je stále velmi citlivý organismus. Ten nástup byl příliš prudký, to já už dneska jsem o tom přesvědčen, protože postupně ta evropská integrace začínala celní a uhelní unií, ocelovou a uhelní unií, někdy po druhé světové válce, počátkem 60. let se v pracích pana profesora Mandela v některých dalších objevila skica o tom, jak by euro mohlo vypadat, pan profesor Mandel potom až o 35 let později dostal za ty úvahy Nobelovu cenu a hovoří se o něm jako o člověku, který je možná otce, s hodně malým o, ale otcem a v uvozovkách myšlenky eura. Tohle všechno trvalo po celá desetiletí a pak to šlo najednou strašně rychle. Protože se najednou začaly přibírat země s velmi nevyváženou ekonomikou, Řecko, Portugalsko, vedle těch gigantů jako je třeba Německo, nebo, nebo Španělsko, nebo, nebo Francie a došlo se vlastně, mně to tak připadne, jako kdybyste tomu 10letému dítěti ve snaze, aby co nejrychleji vyspělo a ztloustlo, přeplácal žaludek a přitom si trochu nemyl ruce. Abychom si podrželi tu infekci z počátku toho dnešního povídání. Dostalo se tam, šlo se příliš rychle, neviděly se důsledky, ty nemyté ruce vidím v tom, že ty země, které stanovily, tak to, teď, jak to jste se ptal, protože 7% hranice, nějaká magická hranice u dluhopisů, tak také mohu říct, proč zrovna 3 % maastrichtské kryté deficitu nebo 60% dluh jsou nějaká kritéria, to nechme, ale mně se zdá, že ti, kteří naplánovali tyhle ty podmínky, a je jich 5 těch podmínek, pro vstup do eurozóny, jako kdyby sami zapomněli, že si musí umýt ruce a že si tu hygienu toho eura musí držet. Já nerad to říkám, ale stále říkám příklad Francie, která velmi třeba popustila svoji inflaci poté, co si dokázala vytvořit podmínky pro udržení maastrichtského kritéria, pro inflaci. To je další z těch kritérií. Tak mně to přijde, jako kdyby prostě tyhle ty věci jsme trošku urychlili, uspěchali a teď se zkusím vrátit k té vaší otázce, za 10 let to už bude vyspělý jinoch, to euro, pokud ještě bude. A pak je otázka, jestli se dokážeme s tímhle tím vyrovnat se vším a udělat ty nutriční chyby, ty životosprávné chyby, které se určitě u toho eura staly, jestli se s tím dokážeme vyrovnat, tak si myslím, že to euro má šanci přežít a má šanci se stát možná i velmi silnou rezervní měnou. Pokud jsme to dítě otrávili tak, že už to nepůjde, tak potom opravdu nevím. Ale já bych tu variantu, o které jste hovořil, nevyloučil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl pro dnešek rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Díky, ať se daří. Na shledanou.
Richard HINDLS, profesor, VŠE v Praze
--------------------
Také přeji hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje příjemný poslech dalších pořadů. Na shledanou.