Jak to vidí Richard Hindls - 15. listopadu

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Dobrý den.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ministři financí ze sdružených v Radě pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří APEC tlačí na Evropu, aby rychle prosadila opatření nutná k zastavení šíření dluhové krize. Obávají se propadu eurozóny do recese, která by mohla negativně ovlivnit i jejich země. Jak se díváte na toto aktuální zasedání? Někdy mám osobně pocit, že vlastně těch zpráv o jednání APECu obecně příliš mnoho není.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Sledoval jsem to docela pozorně, jakkoliv teď ze všech stran slyšíme, co se děje v eurozóně a kde se vyměnil jaký předseda vlády v Evropě, ale dostal jsem takový pocit už přes ten víkend, že se Evropa strašně zahleděla do sebe, jako kdyby jiný svět neexistoval, možná i v médiích se vlastně skloňuje z 90 % Evropa a já vím, že je nám samozřejmě bližší, ale já jsem docela se zájmem sledoval i APEC, nebo to jednání, které bylo v Honolulu a musím říct, že v podstatě je to přesně, jak jste říkala. Ten okolní svět se trošku už začal možná použiju slova obrňovat, proti tomu, co se děje v Evropě. To, co se dělo v roce 2008, v roce 2009 byla asi opravdu celosvětová krize. To, co se děje teďko je, a měla trošku jiné kořeny a jiné důvody, to, co se děje teďko, vypadá jednoznačně na krizi především v eurozóně nebo v Evropské unii, řekněme, nebo nikdo není ušetřen, ale spíš to centrum je opravdu tady, není to tak, jak to bylo před těmi 3, 4 lety a mně to přijde, že ten svět okolo hledá cesty obrany proti tomu. Včera jsem zaslechl, že ruská ekonomika mezičtvrtletně šla nebo půjde 5% tempem. Japonsko po všech těch problémech, které mělo se zemětřesením a Japonsko mimochodem má jeden z největších ne-li vůbec největší dluh, Japonsko má dluh, veřejný dluh 220 %, Řecko 150, Itálie 120, Japonsko šlo do kladných čísel, takže je vidět, že opravdu to jádro je v Evropě. No a já jsem trošku tak se snažil sledovat, co se děje v APECu. APEC je organizace, která pro asijskopacifickou spolupráci, ta písmena. Je to organizace, která vznikla teprve poměrně nedávno, někdy koncem 80. let a jenom pro zajímavost, abychom si uvědomili, jak je to mohutná organizace, tak ona zabírá zhruba, nebo státy, které jsou v ní, zabírají třetinu rozlohy světa, žije v nich přibližně 40 % obyvatelstva planety a hospodářsky vytváří více než polovinu HDP. Čili nikde na světě už není větší uskupení, které by vytvořilo více nových hodnot, než vytváří tyhle země a jenom možná pro ilustraci, členy APECu, postupně, oni nejprve jich bylo 12 a potom, mezi těmi zakládajícími, tou zakládající 12 byla třeba Austrálie, Japonsko, Jižní Korea, tak to už myslím, že hovoří samo za sebe, potom o 2 roky později tam přistoupila Čína, Hongkong, Tchaj-wan, myslím, že i to hovoří samo za sebe, potom Mexiko o další 2 roky později, ale členy jsou také Rusko třeba a samozřejmě Spojené státy. Takže toto je všechno uskupení, které má úplně bych řekl samozřejmě jiné kvantitativní rozměry, než má Evropa, ale ono má také trošku jiné principy. A to jednání, které tam bylo a vlastně už jenom přítomnost Baracka Obamy hovoří asi za vše ostatní, není obvyklé, aby na každém takovém zasedání byl americký prezident, už ta témata, která tam zazněla, jsou jasně vidět, že jsou přesně, jak jste říkala na začátku, řekněme obranářská nebo nějakým způsobem, možná obranářské je příliš silné slovo, ale nějakým způsobem vyrovnávací procedury vůči tomu, co se děje v Evropě a samozřejmě je tam také mnoho aktivních prvků, které se týkají volného obchodu a jiných věcí mezi těmi zeměmi, které jsou členy APECu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou všechno vlastně velcí hráči na tom globálním trhu. Podle amerického ministra financí zůstává krize v Evropě tím hlavním rizikem, které ohrožuje růst globální ekonomiky. Sdílíte tento názor?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Určitě to tak je, protože Evropa také není malý hráč. To zase je potřeba říci a Evropa je především vyspělý hráč. Přece jenom mezi těmi zeměmi, které jsem tady četl, nebo hovořil jsem o těch vyspělých, ale pak jsou tam země jako třeba Filipíny, Indonésie, které rozhodně nepatří mezi nejvyspělejší státy světa ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zase naopak tu pomoc potřebují.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... a potřebuje, jsou to velmi lidnaté země, o tom ještě asi dnes budeme hovořit, tak to všechno samozřejmě je pravda a Evropa svými kontakty, svými, svými obchodními aktivitami samozřejmě ovlivňuje celý svět. Já jsem si při té příležitosti vzpomněl, že se také před možná 2, 3 lety diskutovalo dost o tom, že by třeba naše ekonomika se měla také dost orientovat nejenom na ty nejbližší sousedy, já vím, že to není úplně jednoduché, že jsme malá země a navázat kontakty s takovými giganty jako je třeba s BRICS, teď tam přibylo i to páté písmeno na konci Brazílie, Rusko Indie a Jižní Afrika, S, tak navázat třeba spolupráci s těmito zeměmi není pochopitelně jednoduché, ale myslím si, že je to cesta, kde by naše ekonomika měla hledat také potenciální zdroje, nebo potenciální kontakty, protože je vidět, že ta přímá orientace na ty bezprostřední sousedy, jakkoliv vždycky bude dominantní, že není úplně soběstačná nebo samospásná, že je dobře asi jít i trošku do jiných částí světa. Ale vím, že jsme malý hráč a že to není tak jednoduché navázat ty kontakty.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, pane profesore, do jaké míry, jestli to lze takhle specifikovat, ovlivnila ta naše evropská krize vůbec konkrétně ty asijské trhy?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že až zase ne tolik. Protože, když se podíváme třeba na tu krizi, která už tady byla, tak to byla Čína, která se první dostala ven z té krize, jakkoliv už zase teďko zpomalila svoje tempo, ale v těch letech 2009, na konci roku 2009/2010 se znovu v Číně objevilo dvouciferné tempo růstu a znovu se oživovaly východoasijské trhy, oživovaly se dříve než evropské a oživovaly se vyšší měrou. Včera, nebo včera, v těch dnech APEC zasedal, tak se opět samozřejmě mi neuniklo, že se opět tam hrála otázka, kdysi se tomu říkalo obchodní válka, myslím, takhle ostré to v Honolulu nebylo, ale představitelé Spojených států tam opět otevřeli otázku americko-čínské obchodní války. Čína dneska je něco úplně jiného, je druhou největší ekonomikou světa, je členem APECu, jak už jsem říkal. Jenom pro zajímavost třebas Čína žije v úplně jiných poměrech, daleko skromnějších poměrech, než Spojené státy, říká se, že úroveň spotřeby v Číně je na 10 %, na 0,1 spotřeby ve Spojených státech. Takže přitom čínská pracovní síla je na jedné straně velmi vzdělaná, čínské univerzity jsou absolutní světovou špičkou, na druhé straně se hovoří o tom, že v Číně je 200-300 milionů lidí, kteří v podstatě kočují a nemají ani pravidelný přístup k základnímu vzdělání. Takže Čína je v tomto ohledu zemí kontrastů, ale je to velký hráč a myslím si, že ta, ty problémy, které u nás jsou, už vzhledem ke skromnosti těch zemí a k jisté schopnosti se možná rychleji přizpůsobit problémům, než my Evropané, tak si myslím, že ty, to, co jste se ptala, ty evropské problémy se až tolik zase, samozřejmě, že se dotknou, ale myslím si, že v mnohem menší míře, než si my tady možná myslíme o sobě, dotknou východních částí světa, nebo Asie.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak souhlasil byste tedy v této souvislosti s názorem, že vlastně vzhledem k té evropské krizi a oslabení americké ekonomiky, je právě Asie oblastí, kde, která může udržovat tu světovou ekonomiku v chodu?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je docela těžká otázka, paní Senková. Já jsem přemýšlel o tom, co se dělo v Asii koncem 90. let. Tam se objevily takové, teď mám na mysli východní Asii, tam se objevily takové ty, takoví ti tygři, Korea, Singapur, samozřejmě Japonsko, tenkrát se dávalo tak jakoby světu za vzor, všechny tyto země měly slabou měnu, měnu, která byla podhodnocená, to je teď problém Číny také a tyto země vlastně právě přes svoji slabou měnu, nebo podhodnocenou měnu, dokázaly velmi rychle rozvíjet svůj export. A tím se staly tygry. A dávalo se to dokonce za vzor, jak se z chudých zemí, ty, které jsem jmenoval a které už dnes nikdo nepovažuje za chudé, ale před těmi 20 lety ta situace byla jiná, jak se z těchto, řeknu, tak chudých je možná příliš silné slovo, z těchto relativně méně vyspělých zemí stali hráči světové ekonomiky, Korea. To, tento potenciál se vyčerpal, protože třeba Korea potom ve druhé polovině 90. let měla dokonce záporné přírůstky ekonomické výkonnosti, budeme-li to měřit hrubým domácím produktem a přišla Čína, která se posledních vlastně měsících dostala na druhé místo, jako druhá největší ekonomika světa, která má stejný model trošku, má podhodnocenou měnu, která umožňuje čínským vývozcům velmi dobře vyvážet a naopak vlastně po, tím blokuje trošku dovozy, což vadí asi Spojeným státům, a teď nechci použít slovo obchodní válka, ale to je to téma trošku, protože vlastně Spojené státy, nebo ti další velcí hráči, obtížně dostávají své zboží do Číny. Takže ten model, který se jakoby chválil a později kritizoval v těch ostatních zemích mimo Čínu tedy ve východní Asii, Singapur, Jižní Korea, Tchaj-wan, tak se teďko vlastně objevil znovu v Číně, ale na druhé straně je potřeba také říci objektivně, že Čína je nejenom výrobce a vývozce, ale ona také přijímá spoustu komponent z těch okolních zemí, má velmi, jak už jsem říkal, kvalifikovanou pracovní sílu, přitom nízké náklady práce, na rozdíl od západní Evropy nebo Spojených států a to z ní dělá konkurenčně úspěšnou zemi.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě bych se zastavila u skupiny G20. Ještě před tím, než se sešla na summitu, tak se psalo, že z toho summitu stejně nic nevzejde.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, tohle je moc dobré téma, co jste řekla, protože zase se mohu vrátit na začátek. Není jenom Evropa ve světě, není jenom Řecko, není jenom Itálie, G20 také hledala vlastně nějaké, řekněme, koordinační mechanismy, nebo nějaké mechanismy, které by ochránily světový vývoj ekonomiky proti tomu, co se děje ve fiskální krizi v Evropě. V podstatě příliš velká shoda jakkoliv všichni tvrdí, že je potřeba se integrovat, všichni tvrdí, že je potřeba změnit, nebo zjednodušit obchodní politiku, všichni tvrdí, že je potřeba čelit následkům fiskální krize v Evropě, tak přece jenom, zas tak velká shoda třeba na tom, jak podpořit Mezinárodní měnový fond finančně, aby měl dostatek zdrojů pro krytí problémů, které jsou v Evropě, zase taková shoda tam nebyla. No, však také v G20 jsou země velmi odlišného zrna od Indonésie a i přes Indii až po Brazílii a samozřejmě Evropská unie je tam členem jako celek a pak některé, myslím, že Itálie, Německo, jako některé jednotlivé země, takže je to velmi heterogenní společenství. A ani tam nebyla nalezena úplně jasná shoda, jak vlastně na jedné straně Evropě pomoci, jak na druhé straně vlastně čelit tomu, co by mohlo do těchto zemí jako infekce z Evropy dostat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Váš kolega ekonom Jefrey Sax napsal, že přesto, že summit G20 se jmenoval Nový svět, nové idee, tak bylo to všechno o tom světě starém a starém handrkování a zpět s úžasem zíral na to vnitroevropské hašteření. Asi by s tím ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Evropská unie si trošku zadělala na ty problémy sama. Já prostě se nemůžu ubránit jakkoliv, ani se mi nechce dnes o tom moc hovořit, ale Evropská unie si stanovila nějaká kritéria pro vstup do eurozóny a pro vstup do Evropské unie vůbec a sama je potom přestala dodržovat. Vlastně všechny ty deficity, vývoj inflace, ten byl mnohem dramatičtější v první polovině té minulé dekády, čili po roce 2000, než je třeba dnes, dnes ta inflace není takovým problémem. Řada zemí, které vstoupily pod nějakým tlakem kritérií Maastrichtských do eurozóny, tak je potom samy nenaplňovaly a nikdo si s tím hlavu nelámal. Řecko je kapitola sama pro sebe, že ta, Řecko mělo problémy s národními účty už v roce 95, 7 a kdoví jak to celé bylo tenkrát.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, nadále ve studiu Jak to vidí. Mimochodem, co říkáte novým hráčům na scéně Mario Monti a Lukas Papadimos?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, vždycky, když je nějaký problém, tak se mění politické garnitury, já si myslím, že to tím ještě neskončí, tam to asi bylo očekávatelné, neznám ty lidi, neznám tak jejich práci, nedovedu v tuhle chvíli říct, nakolik se skutečně dokážou poprat s tím, co se v Řecku a teď už i v Itálii začalo dít. Přesto jsem optimista, že se jim to podaří. Já si myslím, že ke změnám garnitury může dojít i ve Francii, nevím, volby jsou tam v roce 2012, nevím přesně a také slyším, že Sarkozy nebude mít až tak velkou šanci vyhrát v těch volbách. Na druhé straně jeho protikandidát Hollande a možná někteří další nevím, co nabídnou, ale většinou to tak bývá, že v těch dobách, které jsou otřesem, ať už ekonomický, nebo snad dokonce vojenským, tak většinou se garnitury mění na začátku toho souboje. To je přirozený příznak toho, že se hledají silní hráči, silní vůdci a doufám, že ti dva pánové z Řecka a z Itálie takoví budou, protože by to samozřejmě usnadnilo život celé Evropě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste hovořil o tom, že Evropa je jaksi zahleděna sama do sebe. Co vy osobně vůbec v té velké vleklé debatě o eurozóně a krizi v eurozóně postrádáte?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Analýzu. Já tam postrádám analýzu takovou opravdu zevnitř Evropy, takovou analýzu, která by, stále slyším, že takový černobílý svět, euro je úplně špatně, na druhé straně euro je úplně dobře. Nic není ve světě tak, že je všecko úplně špatně a všechno úplně dobře. Uplynulo zhruba ani ne 10 let od zavedení eura a já stále postrádám takovou opravdu objektivní analýzu toho, co je na euru špatně, toho, co se udělalo dobře. Asi a nemyslím si, že euro je mrtvý projekt, protože v tuhle tu chvíli Evropě už investovala tolik, politicky, ekonomicky, sociálně do eura, že si nemyslím, že by ho jen tak pustila k vodě a neumím si ani představit, legislativně to snad ani nejde a neumím si to představit ani ekonomicky nebo sociálně, ale je pravda, že asi ten vstup do té eurozóny byl překotný, že přece jenom ty veliké rozdíly na jedné straně hráči typu Británie, která není v eurozóně, ale je to velký ekonomický hráč a je členem Evropské unie, Francie, či možná rozšiřme to téma nejenom na eurozónu, ale vůbec na Evropskou unii, Francie, Německo, dneska asi klíčová země v Evropské unii a i v evropské eurozóně, na druhé straně země, o kterých jsme si nikdy neříkali, že by byly gigantické, Portugalsko, Irsko, jakkoliv mělo šťastná léta a má už je za sebou, také se hovořilo o irském zázraku, Kypr, Řecko, teď už i Itálie, tak ta jižní větev, nebo ta jižní zóna Evropské unie je opravdu asi nějakým způsobem problematická trošku je. Ale ty rozdíly byly vždycky, nikdo si přece nemyslí, že Německo je špatným hráčem a že Řecko je dobrým hráčem. Co mě překvapuje, že se vůbec nemluví o severu Evropy. Tam přece také euro je ve většině zemí, je ve Finsku, je ve Švédsku, nehovoří se nich, jsou tam vysoké vládní výdaje, protože jsou to země postavené na sociálním modelu, nemají velké deficity, žijí poměrně klidným způsobem a jako kdyby, mně to přijde i z těch čísel, jako kdyby se jich ta krize nedotýkala. Takže ono to nebude jenom v tom euru. A to, co jste se ptala, co mi chybí, je právě taková sofistikovanější analýza a zevnitř těch zemí, méně politiky a více té ekonomiky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Docela by mě zajímalo, pane profesore, neustále máme nejrůznější analýzy, výhledy, nejnovější je podle černý scénář pro další vývoj evropské dluhové krize, analytici americké poradenské společnosti předpovídají krizi, sociální nepokoje, chvíle klidu, opět krize. Jak je to ale v ekonomii s nějakým dlouhodobým výhledem, s nějakou vizí vlastně?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to velmi obtížné v ekonomii prognózovat. Oni už jsou totiž velmi komplikované nebo nejasné nástroje toho dosáhnout. Na jedné straně jsou nástroje, které jsou mi blízké, a teď si sám trošku na sebe tedy vrhnu trošku špíny, jsou to nástroje z matematické ekonomie, z ekonomické statistiky, z matematiko ekonomického modelování a to, co já jsem vystudoval a čím jsem se podstatnou část svého života živil. Ale bohužel jsou to metody, které jsou poměrně exaktní a ekonomie není exaktní vědou. Ekonomie je vědou společenskou a často je tam taková úporná snaha implementovat ty prvky z oblasti matematické ekonomie nebo ekonomické statistiky, implementovat je to dlouhodobějších prognóz, a to je velmi obtížné, protože ty exaktní modely nemohou v těch neexaktních disciplínách, jako je třeba ekonomie, dobře uspět. A pak je tam ještě jedna věc. Ona je strašně důležitá věc horizontu. Zatímco existoval třeba na začátku, na jaře se časopis Forbes přinesl takovou, publikoval takovou studii, já jsem ji se zájmem četl, jak budeme žít za 10 let v roce 2020, myslím, že to bylo letos na jaře, nebo loni na podzim, a tam se ale hovořilo o způsobu života. Tam se nehovořilo o těch základních ekonomických atributech, kterými se ten svět bude řídit a které budou ovlivňovat charakter ekonomiky a tudíž i celého naše života. Tam se hlavně hovořilo o tom, jak budeme žít, co budeme jíst, kde budeme nakupovat, kdo nás bude učit, jak bude vypadat profesor vysoké školy za 10 let, ale to, to je způsob života, to není ekonomie. A prognózovat ekonomii na 10 let dopředu, je velmi obtížné. A teď se vracím. Krátkodobě samozřejmě musíme. Musíme modelovat, to jsou ty výhledy, ze kterých se pak sestaví státní rozpočet, ze kterých se potom odhadnou jeho zdroje a jejich možnosti užití, asi se určí i ten deficit, který z toho státního rozpočtu vyplývá. Pak je takový ten střednědobý výhled, který my teď máme do roku 2013/14, kde se tak uvažuje o tom, jak by asi rozpočet vypadat mohl, ale řekněme střednědobý, nebo krátkostřednědobý výhled, ale potom ty dlouhodobé výhledy je opravdu velmi obtížné připravit, už metodicky, protože ty aparáty matematicko-statistické a matematicko-ekonomické v podstatě ne úplně fungují, nástroje /nesrozumitelné/ nebo takové ty racionální expertace, to se také používá, ale pro ten dlouhodobý výhled je to trošku problém a zatím nevidím kolem sebe něco, co by nám tak sofistikovaně řeklo, jak se tohle všechno může vyvíjet třebas to, co se teď děje v Evropě, ve světě, jak se může vyvíjet třeba za 7, 8 let, to jsem neviděl.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázka je, jak se bude vůbec všechno vyvíjet, když je nás přesně 7 miliard na planetě, podle zprávy, kterou zveřejnil Fond OSN. OSN to označuje za úspěch i výzvu, ale mnohé z toho spíše mrazí. Kam vy byste se zařadil?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem, já jsem si našel docela mě to zaujalo ta informace, je z 31. října, jakkoliv říká se tomu populační hodiny, tak ono je několik center ve světě, které ty populační hodiny mají na Internetu a můžete se podívat přesně, jak přibýváme, ubýváme. Neshodují census buro ve Spojených státech měl trošku jiný odhad, než měla Paříž a tak dále, ta studie, která teď přijala tu informaci o tom, že nás je 7 miliard k 31. říjnu, je informace, kterou vydalo OSN. Ale já sem si našel, jestli možná tím mohu posluchače trošku pobavit, pár údajů, jak jsme se vyvíjeli. V podstatě do začátku 19. století svět rostl velmi pomalu, bylo mnoho nemocí, míra úmrtnosti byla nesmírně vysoká a přesto, že byla vysoká i porodnost, tak přece jenom bylo spoustu nemocí, spoustu epidemií, takže na počátku 19. století nás byla jedna miliarda. V roce 1927, to znamená před necelými 100 lety, před vlastně 85 lety, jestli dobře počítám, nás bylo 2 miliardy. V roce 1960, to byly doby, kdy já jsem chodil do školy a vnímal jsem ten svět kolem nás, tak nás zřejmě učili, že jsou miliardy 3. V roce 74 už byly 4 a v roce 85 svět dosáhl 5 miliard. To je teprve vlastně 25 roků, čtvrt století zpátky. Také se tenkrát vyhlásil světový den populace, protože to se považovalo za takový zlomový moment, že je nás 5 miliard. No a teď už je nás 7, zajímavé, jak to bude dál. V podstatě se očekává, že by někdy za 40 let nás mohlo být kolem 9 miliard, ale samozřejmě ty prognózy jsou různé a ty výsledky nevedou k úplně stejným číslům, ale zhruba za těch 40 let, to znamená v polovině tohoto století by nás mohlo být 9 miliard.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik to ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Beru to s rezervou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, více hlav, více rozumu, bychom mohli říct, nebo více potenciálu řešit ty problémy na naší planetě. Co myslíte, uživí vůbec naše planeta více než 7 miliard lidí?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to je asi na dva tyhle pořady, protože z jedné strany je tady medicína, která dělá neuvěřitelné pokroky, co se všechno dá udělat a to teprve jsme na počátku genového inženýrství, já vůbec nejsem odborník v těchle těch věcech a nechci tady fabulovat teďko, ale zřejmě to je cesta, kudy se asi medicína bude ubírat a zřejmě rekonstrukce našeho organismu asi bude to, co zřejmě požene potom lidi k vyšším, k dosahování vyššího věku. Samozřejmě zdroje se asi vyčerpají. Nechci teď tady připomínat ovzduší, když se podívám tady z okna, tak to asi teď prožíváme všichni stejně. Samozřejmě ta planeta něco vydrží a něco také už nevydrží. Je to otázka, když si uvědomíme, že před 200 lety nás byla sedmina toho, co je nás dneska, jak jsem tady říkal, každou minutu se narodí 255 dětí, takže tady si už povídáme 30 minut, tak si to každý může vynásobit, jak tohle to funguje. Já nevím, o té udržitelnosti je to asi na nějaké úplně jiné téma. Já v tomhle tom jako docela obdivuju medicínu. Musím říct, že medicína aspoň ta špičková medicína a ona postupně se snad také stane přístupná i pro toho běžného občana, je neuvěřitelným způsobem hnána dopředu a já jsem na Karlově Univerzitě ve Vědecké radě a slýchávám tam přednášky adeptů na profesuru, kteří jsou lékaři, špičkovými lékaři a musím uznat, že slyším úžasné věci, takže věřím tomu, že medicína bude takovým hybatelem toho, kolik nás bude a říká se, že se naše populace zastaví na 12 miliardách. Ale znovu říkám, to jsou takové odhady, že už potom ten poměr porodnosti a úmrtnosti se zastaví v takové relaci, že se zastaví počet obyvatel. Ale toto je taková spíš debata na dopoledne, asi aby každý o tom mohl trošku přemýšlet.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale asi můžeme konstatovat minimálně u nás v Evropě, že se máme lépe, než naši předci, ačkoliv navzdory tomu třeba pitná voda nebo čisté toalety jsou jako základní podmínky pro život, tak to se nedostává vlastně mnoha lidem ve velké části obyvatel.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, ono je zase ten problém, že se možná vidíme příliš jako evropsky, a už jsme to tady jasně dneska máme protknuté to téma, že Evropa a ten svět, já nevím ta Afrika, tak když se dočtu, že zase za rok přibylo dalších 40 milionů lidí, kteří se nemají čím najíst a že už to číslo se blíží jedné miliardě z 7 miliard, o kterých jsem hovořil, no tak dobře, v Evropě, ale prostě já pořád vidím ten africký svět, jsou tam giganti, u kterých se předpokládá obrovský nárůst obyvatelstva, Nigérie, Kongo, především, kde se počítá v těch prognózách s největším nárůstem demografickým, tak zase ta, to evropské vidění toho našeho způsobu života konzumace a vedle toho ta Afrika, ty šílené záběry v televizi nebo prostě někde, to, to mi trošku jako zase vyvolává otazníky hlavně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Experti stejně říkají, že více než polovina jaksi toho celosvětově vyprodukovaného jídla končí v odpadcích nebo shnije na polích. Nebo ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Porce, no, porce jak se zvětšily.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... nebo v našich lednicích.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No jistě, je to tak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co bychom rozhodně ale měli mít na paměti?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak určitě asi nějakou obezřetnost, protože nic není v životě samozřejmé a my někdy přijímáme věci jako samozřejmost, a to není dobře. Vždycky se má o všechno bojovat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, který byl hostem dnešního vydání Jak to vidí. Zítra se můžete milí posluchači těšit na Jana Petránka. Děkuji za pozornost a přeji hezký den. Zita Senková se loučí.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Taky děkuji a přeji všem hezký den. Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou.